Smolíček Pacholíček


10. listopadu 2015, autor Tudy,



A co Smolíček?

 

No a když už jsme probrali Sněhurku,tak jsme si vzali na přetřes i Smolíčka. Bylo to ještě takové malé pachole,když spal,byl to andílek-pacholíček. Zato když vstal,tak to byl vztekloun až na půdu. Inu období vzdoru se u prcka sotva čttyřletého vyřádilo.

 

Ona ho mamka měla za svobodna. Dneska to není nic divného. Spíše se jim to trochu zamotalo jmény. Mamka se jmenovala Jezinková a jeho otec snad Jelen. Sice se s ním rozešla,ale on si Smolíčka občas bral k sobě a tak si mamka od malého vzteklouna trochu odpočinula. Sem tam jí s ním vyběhly si pohrát i její sestry. Ty když s ním přišly na dětské hřiště,tak jste měli dojem,že je tam uragán. Řádily s ním a blbly,že domů ho obvykle donesly spícího .

 

Prostě to fungovalo vše celkem dobře,jen nebýt malého čilosti. Občas se mu povedlo se vytratit ven z hřiště a hned se snažil objevovat svět. Naštěstí jej lidé dost znali a tak byl vždy předán zpět.

 

No a jednou si zase vyrazil honem na výlet,než jej jeho tety zaregistrují a už si to šupajdil rovnou do křižovatky. Ovšem to by jej tety nesměly znát,jen co postřehly jeho zmizení,už ho zachytily a honem zpět,zabavily ho na skluzavce,sic řval vzteky jako tur.

 

Už toho měli všichni se Smoldou dost,domluvily se s taťkou,že až si ho vezme,tak jej nechá schválně chvilku bez dozoru a ony ho trochu vystraší,aby se přestal pořád toulat,vždyť je malý a nikdo nechce,aby se mu něco stalo. Mamce to pro jistotu neřekly,jistě by byla proti,nedala na něj dopustit.

 

A tak si jej taťka zase vzal na výlet. Nejdřív si s ním zašel k sobě domů,tam zjistil,že ještě musí vyběhnout do auta s věcmi a pak hned pojedou. Smolíčkovi důrazně vysvětlil,že má čekat,neotvírat a on jej za to vezme autem na výlet. Zavřel dveře a šel k autu. Tety čekaly v chodbě,zamaskovaly se,aby je nepoznal a zaklepaly na dveře,Smolíček samozřejmě otevřel. Ony jej popadly a honem s ním běžely pryč a chtěly ho trochu vystrašit.

 

Jenže Smoldu podcenily,poznal je podle hlasu a hned – jupí,jedem a už si chtěl jen hrát.

 

Jasně,že taťka to zachránil,vzal na výlet všechny,užily si,jen doma mamce měli co vysvětlovat. On malej drmola samozřejmě vše doma vylíčil tak,jak to viděla a zažil on dle svého. Na mamku šli nejdřív mrákoty,potom uznala,že to mysleli dobře a prominula jim to.

 

A prcek,ten se časem zklidnil a dnes je to docela fajn kluk.







Zařazeno v kategorii Povídky, Ptákovinky, Textem



Počet komentářů na “Smolíček Pacholíček” - 6


    Ajaja   (10.11.2015 (15.18))

    Neber mi mé iluze.... Ještěže mi zbývá Budulínek :-)


    Tudy   (10.11.2015 (21.08))

    Na Budulínka taky dojde,jen si to trochu promyslím.


    Shimmir   (11.11.2015 (2.36))

    Jednou jsme na hezké letní dovolené /Holduj tanci, pohybu od Sportpropagu/ hráli soutěžně pohádky, ovšem v upravených verzích. Ta naše, jaká to náhoda, se jmenovala Smolek pacholek! Na úvod hrál tulák na flašinet z krabice od bot a zahnuté větve a zpíval na melodii jedné z kramářských písní můj amatérská příspěvek: V Praze 4 - Hodkovičkách zchátralý dům stojí tam žije Smolek pacholek, sám jen s matkou svojí... etc... :-)


    Eva   (16.11.2015 (15.22))

    Smolíček byl něco jako Herakles, ten jako malé dítě byl takový vztekloun, že přetáhl po hlavě svého učitele hudby lyrou a na místě ho zabil. Ale ten se na rozdíl od Smolíčka nezklidnil.


    Eva   (16.11.2015 (15.23))

    A co mu zpívaly ty tety, když škrabaly na dveře? Znáš tu písničku?


    Tudy   (17.11.2015 (15.48))

    Ony ani nezpívaly,jen slibovaly a na to on slyšel.Přirovnání k Héraklovi mi nenapadlo,je vtipné a neotřelé,já chtěla konec dobrý. Ovšem nevím jestli dobrý konec bude mít Jeníček a Mařenka. :-)



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička