Byla jsem se projít a "ulovit" nějaké fotky a cestou zpátky jsem byla svědkem scénky, jak se potkali majitelé dvou psů. Pravděpodobně si pravidelně domlouvají společné venčení, neboť na první pohled bylo vidět, že se psi znají. Majitelé je na chvilku pustili na volno a já jsem sledovala, jak si spolu hrají. Bylo pěkné je pozorovat. No a jak už to mám ve zvyku, začala jsem psům při jejich pózách vkládat i mluvenou řeč. Jeden ze psů byla fenečka Shiby Inu.

Při setkání se pozdravili a pak to začalo. Hele, povídá Shiba, pojď proběhnem se, ať mají radost a pak dáme řeč, jak dál.

Chvilku lítali kolem, pak se zastavili a Shiba povídá svému parťákovi: Ty hele, on má fakt ten tvůj páníček hodně dobrot u sebe?

Jo, koukal jsem, jak je bral, odpověděl jí pes.

Shiba na to:  Tak koukej na mě a dělej, co ti štěknu, to by bylo, abychom něco nevyloudili.

A tak začalo jejich divadlo, při kterém bylo jasné, že uspějí.

Tak hele, když říkáš, že tvůj páníček má plno pamlsků, tak ho trochu o ně připravíme, on to stejně nejí.

Dobře poslouchej a dělej, co ti řeknu. Ostatně, uvidíš i co dělám, tak to napodobuj. Jasný?

  Nejdřív vzorně stůj a jen se dívej upřeně, ať vidí, jak jsi hodný.

Potom si sedni a dělej velmi, ale velmi roztomilého.

Tak a jdem na to. Teď na něj lehce zakňučíme, aby si nás všímal, on to vzdá brzy.

Vím je to dětinské, ale pozorovat je, bylo opravdu docela fajn, a když jsem jim jen tak pro zábavu vkládala ty komentáře, tak jsem se docela bavila. Usmívala jsem se ještě v tramvaji a lidi kolem se na mne dívali sice divně, ale ať. Třeba by se tvářili podobně.

Pak se opřem packou a jemně si z ruky vezmem dobrotu.

Hele, jak nám to jde.

Jo přesně, sedíš jak máš.

Vidíš, neodolal.

No to nemyslí vážně, ona mi připla na vodítko. No fuj, to teda ne.

Asi si něco na ni vymyslím, dyk sem hodná, tohle teda ne. Ale že jsme je dostali, viď? Tak zas příště tě něco naučím. Jo?