Maria Adolfssonová: Velká chyba


1. července 2019, autor Renata Petrickova,



Kousek česnekového másla a ústřice. V celkem chladný podzimní den se ocitáme na „ústřičkách“, slavnostech ostrově Heimö. Vůně darů moře, vína a piva se mísí s osobitými příběhy, tradicí a prvními krůčky po zcela vymyšleném souostroví Doggerland mezi Británií, Norskem a Dánskem. A budíme se s Karen Eikenovou, které už táhne na pořádný věk, v posteli s jejím nadřízeným.   

 

 

Nic moc, anebo vás to už nyní zaujalo? Ano, chytlo a nepustilo. O pár hodin později, s obří kocovinou, vcházíte přímo na místní policejní stanici, kde se právě začíná řešit vražda.

 

Karen Eikenová je policejní inspektorka a zavražděná je bývalá žena muže, se kterým právě ve vinném opojení vylezla z postele. Jak je stará, tak je blbá, běží ji hlavou… a už jen tohle dává příběhu říz a vzbuzuje zájem čtenáře. Anotace nalákala, nelhala a jen s rozkoší a dychtivostí se může čtenář zakousnout do příběhu, který už  není prozrazován…

 

 „Zvedne oči a rozhlédnete se po krajině. Tahle část Heimö, vysoký hřeben na severu, točité koryto hučící řeky s ústím do moře, kamenné mosty vztyčené nad jejími meandry a vřesem porostlé kopce, toto je příroda, kterou má od dětství vrytou hluboko v duši.

 

 

Ale nyní krajinu pozoruje jinýma očima. Nedívá se na její krásu, neužívá si nerušené ticho. Nelítostně zkoumá, jaké by někomu cizímu poskytovala možnosti, kdyby sem chtěl nikým nepozorován přijet a zase zmizet…“

 

Vůně česneku a vína – a vražda

 

Vodnatá káva a oschlé chlebíčky ještě na scéně budou, ale také množství vína, piva a vůně rybiny, ústřic, česneku a másla. A garantuji vám, že i kdybyste tyhle věci neměli rádi, ani já nejsem jejich milovník, tak tady autorka Maria Adolfssonová umí tak navnadit, že jsem měla co dělat, abych si něco takového opravdu nedala na pánev. Skoro bych pak očekávala i toho Karenina toulavého kocoura, že přijde kuchyňským oknem.

 

Věrohodnost, barvitost, řekla bych až šťavnatost příběhu je strhující. Dokonce pak i chvíli trvá, než se po odtržení od čtiva, zase proberete ve své zdejší realitě. Ano, obálka nelže – tenhle ostrov nebudete chtít jen tak opustit. A co se týče proslulých severských až příliš syrově vylíčených detailů vražd a surovosti, no, tak autorka vzala jen to nejnutnější, skutečně ji budiž k dobru, že zbytečně se v tom nevrtala.

 

Ale víte jak, je to detektivka, nadechnout se zhluboka zločinu prostě musíme!

 

A to i ve chvíli, kdy se tu začne naplno naparovat podzim.

 

„Mrholení a proudy deště vystřídaly poryvy ostrého západního větru, které obyvatele Doggerlandu varují, že zima se blíží…“

 

Pinta hustého piva činí život snesitelnějším. A taky ty ústřice. A možná i jedna obdivuhodná schopnost severských lidí, kterou Karen oplývá: schopnost vyrovnat se každý den s otázkou „jak se mi proboha tenhle život přihodil?“

 

Román o hloubce lidských křivd, smůle a neodvratnosti osudu. Neproniknutelná zápletka, která baví do posledního písmenka.

 

Maria Adolfssonová (1958) se narodila a vyrostla ve Stockholmu, ale velkou část dětství strávila na Stockholmském souostroví. Pustá krajina se zakrslými borovicemi, zvukem mlhových sirén a okolním mořem ji silně ovlivnila, což ostatně čtenář série Doggerland záhy odhalí.

 

Vydalo nakladatelství Argo, 2019, www.argo.cz

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička