Pijačky nebo píčky?


2. srpna 2019, autor Eva,



V textech, jež překládám z němčiny, si už nikdo nedovolí opomíjet ženy či je uvádět až za muži, a tak v obchodní korespondenci, reklamních a propagačních materiálech, letácích, brožurách apod. figurují zákaznice a zákazníci, klientky a klienti, spotřebitelky a spotřebitelé, pacientky a pacienti, manažerky a manažeři, ředitelky a ředitelé, šéfky a šéfové, pracovnice a pracovníci, zástupkyně a zástupci. Genderová rovnoprávnost to tak vyžaduje. Nakonec, proč ne, i za komoušů bylo běžné oslovení "soudružky a soudruzi".

 

Někdy ovšem při překladu není snadné najít ženský ekvivalent mužského tvaru. Němci to mají jednoduché, k podstatnému jménu rodu mužského přifaří příponu "in" a je z toho podstatné jméno rodu ženského. Ale my Češi to máme o něco složitější.

 

Nedávno jsem překládala povídání o vinných sklepech ve vinařské oblasti Rheinau v curyšském kantonu. V minulosti to byly klášterní sklepy, které dodávaly víno především do kantonálních nemocnic a veřejných institucí, což je dnes pro nás nepředstavitelné, že by nemocnice a úřady odebíraly za erární peníze víno, nota bene právě nemocnice, kde se má léčit, a ne chlastat.

 

V článku zmiňují, jaké víno mají ponejvíce v oblibě pijáci a …. A zde jsem zasekla. Jaký je vlastně správný výraz pro ženskou konzumující víno? První mě napadla pijačka. Jenomže google jednoznačně říká, že pijačka je sklenice, ze které se pije. Pijákyně? To zní blbě a na rozdíl od předsedkyně, žákyně, soudkyně, horolezkyně apod. takové slovo ani neexistuje. A co píčka? Na zemědělce jsme měli děkana, který se jmenoval Píč. Píč určitě nebyl duší chlap, co je žensky pohlavně ustrojen, či předskokan transsexuálů, nýbrž chlap, co se rád napije. Příjmení, jak známo, se dříve tvořila dle řemesel – Krejčí, Švec, Kovář, Tesař, Sedlák, Kočí atd. – či dle vlastností – Nový, Kořistka, Dlouhý, Malý, Veselý, Šťastný, Tichý, Hovorka, Píč atd. A co na to Google? Cituji z webu Čeština 2.0 https://cestina20.cz/slovnik/picka/

píčka

žena, která umí dobře popít (je jedno jestli alkoholický nebo nealkoholický nápoj); viz také píč

Příklad:
„Ty jsi ale dobrá píčka. Jsi to do sebe hodila, jako by široko daleko nic jiného nebylo.”
„Nejsi nic moc píčka. Ti ten čaj za tu dobu úplně vychladl a tys ještě ani neupila.”

píč

násoska, člověk ve velkém holdující alkoholu

Příklad: “Ten Venca je velkej piva píč.”

 

Do překladu tedy napíšu "pijáci a píčky". Ale nějak mi to nesedí. Mnoho lidí určitě napadne, že se jedná o drobnější kámošku té, kterou tak s oblibou malujeme na zeď a kterou mají ve znaku Tři sestry. Ne že by mě to slovo pobuřovalo. Werich říkal, že člověk může být sprostý na duši, a ne na jazyku. Navíc dnešní mladá generace na rozdíl od těch předchozích vulgární slova vnímá úplně jinak, neboť drsnou mluvu běžně slyšíme ve filmech a písničkách a o youtuberech ani nemluvě. Nicméně radši se vrátím k prvnímu zamýšlenému výrazu, a to k pijačkám, v kontextu s pijáky je nikdo nebude považovat za sklenice. Nakonec slavný Picassův obraz se jmenuje Pijačka absintu, a ne Píčka absintu. Jo, a taky jsem si vygooglila, že piják lužní je klíště.

 

Existují slova, která sice k sobě mají ženský mluvnický tvar, ale to slovo má zcela jiný význam. Kupříkladu detektiv je vyšetřovatel, kdežto detektivka je kniha či film. Rodič nemůže rodit jako rodička, hetéra není to, co heterák, i když mohou být ve velmi blízkém vztahu, smažák není to, co smažka, a taková filcka má spíše blíže k hetéře než k látce zvané filc. Zedník pilně pracuje na stavbě a zednice pracuje na květech, neb je to včela. Dost často se jedná o nástroje a nářadí. Kalič (a teď nemyslím píče, ale toho, co kalí ocel) pracuje s kaličkou, což jsou kleště používané při kalení, pokrývač používá pokrývačku, což je druh zednické lžíce, a obkladač dává na zeď obkladačky neboli obkládací dlaždice.

 

Pominu-li pracovní pomůcky, tak ryze chlapská povolání povětšinou žádný ženský ekvivalent nemají. Přes všechnu emancipaci ženy tato řemesla nikdy vykonávat nebudou, protože na to nemají fortel ani fyzičku. Jasně, existují ženský, co zedničí, kácejí stromy, ohýbají kovy nebo řežou dřevo na cirkulárce, ale taky jsou chlapi, co šijí a vyšívají, ovšem není mi známo, že by se kvůli těm pár výjimkám zaváděl do mluvnice švadlen či vyšívač. Takže takový havíř, horník, lešenář, studnař, drvoštěp, tesař, dřevorubec, drožkař, hrobník a další mají o svou mužskou exkluzivitu navždy vystaráno.

 

Podobně jsou na tom povolání, která mají jen jeden tvar mluvnického rodu (tzv. podstatná jména vespolná) a označují jak ženy, tak muže, ale každý si pod těmi výrazy představí spíše muže než ženu, jako např. stavbyvedoucí, kočí, náhončí, popravčí. Jinak je tomu ve sportovní terminologii, kde už nikoho nepřekvapí hokejová či fotbalová rozhodčí nebo sudí.

 

Když zabrousím do novotvarů, tak se zde rychle zabydleli elfové a elfky, trollové a trollyně, hejtři a hejterky, borci a borkyně, hujeři a hujerky.

 

A co živočišná říše? Medvěd má svou medvědici, lev lvici, tygr tygřici, vlk vlčici apod. Velké šelmy, ty se mají. Domácí ptáci jako kohout a slepice, kačer a kachna, krocan a krůta jsou na tom taky dobře. Sice to není mluvnický protějšek, ale ženský protějšek to bezesporu je a to stačí. Ale co drobní ptáčkové jako vrabec, stehlík, čížek, zvonek, budníček, moudivláček čí brhlík? Jak k tomu přijdou jejich samičky, že pro ně neexistuje žádný název? A přitom bez nich by nebyli ani ptáci a možná ani my. A takto bychom mohli pokračovat donekonečna a uvádět argumenty opačného rázu, jako vrána (pozor havran není samec od vrány, je to úplně jiný druh), sojka, sova, harpyje (nemyslím tu z řeckého bájesloví, ale toho ptáka, co mají v ZOO v Praze), lasička, kuna, myš a vydra.  A hlavně, o tom moje úvaha není. 

 

Na závěr si dovolím malý exkurz do historie. Všichni dobře víme, co je kurva, a pod kurevníkem si představíme chlapa, co je na ženský. Ale víte, kdo to byl ve skutečnosti kurevník? Ve středověku, když táhly armády, tak se k nim přidružovaly markytánky. Poskytovaly nejen sexuální služby, ale také se staraly o jídlo, šily a zašívaly a pomáhaly kopat latríny. A veškerou tuto markytánskou logistiku měl na starost chlap, kterému se říkalo kurevník.

 

A když už jsem u těch kurev, tak ještě jeden výlet do historie. Ve Starověkém Římě říkali prostituce "lupa" a domům, tedy bordelům, kde své řemeslo provozovaly, "lupark". A vlk je latinsky "lupus". Někteří historici tvrdí, že Romula a Rema nevytáhla z Tiberu vlčice, nýbrž lehká děva z nedalekého luparku, a starověcí kronikáři si to díky jazykové podobnosti trochu přikrášlili, aby se neříkalo, že k založení Říma přispěla nějaká kurva.  

 

 Jinak už se těším, až uzákoní to třetí pohlaví. To si lingvisté a překladatelé smlsnou.

 

 







Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička