Tana French


28. listopadu 2019, autor Eva,



Dnes přemýšlíme o smrtelnosti tak málo, kromě toho, před ní hystericky snažíme utéct módními formami tělocviku, celozrnným pečivem a nikotinovými náplastmi. Pomyslel jsem na striktní viktoriánské odhodlání mít smrt neustále na paměti, na nekompromisní náhrobky: Pamatuj, poutníče, jenž procházíš, čím jsi dnes ty, byl jsem i já; čím jsem dnes já, budeš i ty… Dnes je smrt brána jako něco nepříjemného, staromódního. Poznávacím znakem naší doby je podle mě pozitivismus, vše je marketingovými průzkumy šito dokonale na míru, podle přesných specifikací jsou produkovány značky i hudební skupiny; jsme natolik zvyklí přetvářet cokoli podle naší chuti, že setkání se smrtí, jež se tak tvrdohlavě brání jakémukoli pozitivnímu výkladu a zachovává si svou neměnnost, nám zasadí těžkou ránu. To mrtvé tělo otřáslo Mel Jacksonovou mnohem silněji, než by bylo otřáslo tou nejopečovávanější viktoriánskou pannou.

 

 z knihy V lesích

 







Zařazeno v kategorii Půjčovna myšlenek





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička