Tana French


11. prosince 2019, autor Eva,



„Psychopati mají hodně vysokej práh strachu. Abyste ji takhle vyděsil, musel byste jí dát k hlavě pistoli.“

 

„Psychopati?“ zeptal jsem se po chvíli překvapení.

 

„Ježíši, Maddoxová,“ ozval se O’Kelly naštvaně. „Míň toho Hollywoodu. Ona ji přece nesnědla.“

 

Cassie vzhlédla od čmáranice, obočí zvednuté do klidných, mírných oblouků. „Já nemluvím o žádným cvokovi z nějakýho hororu. Prostě na ni přesně sedí klinická definice. Nemá svědomí, soucit, je patologická lhářka, manipuluje s lidmi, je okouzlující, intuitivní, vyžaduje pozornost, snadno se nudí, trpí narcismem, zuří, když není po jejím… určitě jsem na pár dalších příznaků zapomněla, ale zhruba to souhlasí, ne?“

 

„Dost na to, abychom s tím vystačili,“ odpověděl Sam suše. „Moment, takže i když ji dostanem před soud, uhraje to na duševní poruchu?“ O’Kelly zhnuseně zamumlal cosi, co mělo nepochybně něco společného s psychologií obecně a zvláště s Cassií.

 

„Duševně je naprosto zdravá,“ odpověděla Cassie suše. „To potvrdí každej psychiatr. Není to duševní nemoc.“

 

:::::::::::

 

„V každým případě,“ vrátila se Cassie zase ke kreslení, „nemá smysl se pokoušet dostat z ní přiznání tím, že na ni budem pouštět hrůzu. Psychopati ve skutečnosti necítí strach; obvykle jenom vztek, nudu nebo radost.“

 

::::::::::

 

Cassie si přestala kreslit a soustředěně se pokoušela udržet v rovnováze na prstě propisku. „Fajn,“ řekla. „Psychopatům dělá dobře, když můžou lidi ovládat – manipulovat, působit bolest. Myslím, že bychom měli zkusit hrát touhle kartou. Dát jí takovou moc, o jaký se jí ani nezdálo, a třeba si přestane dávat pozor na jazyk.“

 

:::::::::

 

„Ona není cvok,“ řekla. Ruce se jí stále ještě třásly.

 

„Metafora, Maddoxová,“ odpověděl O’Kelly. „Měla byste si to válečný zranění nechat ošetřit.“

 

„Jsem v pořádku.“

 

„Ale stejně, všechna čest. Měla jste pravdu.“ Nemotorně ji poplácal po rameni. „O tom, že trávila sestru pro její dobro; myslíte, že tomu fakt věří?“

 

„Ne,“ odpověděla Cassie. Přeložila kapesník a hledala na něm čistý kousek. „‚Věřit’, to vůbec nezná. Nerozlišuje, co je pravda a lež; buď jí něco vyhovuje, nebo ne. Nic jinýho pro ni nic neznamená. Dejte ji na detektor lži a bude excelovat.“

 

„Tak to se měla dát na politiku. Počkat, jde se na věc.“

 

 

z knihy V lesích

 

 

 







Zařazeno v kategorii Půjčovna myšlenek





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička