Jaroslav Seifert: Píseň novoroční

Když měsíc už se přesune

přes půlnoc novoroční,

nevzdychej, chlapče, po luně

a nový život počni.

Tohle si vždycky říkávám

v té noci čarodějné.

Když začne rok, ach, jaký klam,

všecko je opět stejné.

A jak jsem žil, tak žiji dál

a předsevzetí zchladne.

Z toho, co jsem si předsevzal,

nic už mne nenapadne.

Oslíka měl jsem vždycky rád

byl pokorný a chudý,

Ježíškovy šel zadýchat

prokřehlé jeho údy.

Tak hodný chtěl jsem taky být

jak tohle zvíře boží,

jenž vodu pije a zná žít

jen z bodláčí a hloží.

Také jsem letos Kristu dých

na jeho zkřehlé dlaně.

Ježíšek smutně hlavu zdvih

a děl mi zadumaně:

Kdepak jsi hochu zase byl

jak je tvá vůle vratká !

A já se s hanbou odplížil

od jeslí jezulátka.