Eric Idle Cesta na Mars


9. února 2020, autor Eva,



Cesta na Mars Erica Idle je trochu jiná kniha než jsem očekávala. Jedná se o žánr scifi, ale není zde ten třeskutý a bláznivý humor z Monty Pythonů, který tak dobře známe, ani přehlídka potrhlých gagů navrstvených bez ladu a skladu. Kniha má uspořádanou a logickou strukturu a vývoj dle klasických prvků dramatu. Ale to neznamená, že by nebyla humorná či zábavná. Naopak! Humor je však spíše filosofující, místy tragikomický, proložený chytrými hláškami robota Carltona.

 

 

Sledujeme duo komiků, poněkud ztřeštěného Alexe, "nahrávače gagů", a o něco vážnějšího Lewise, jeho "umravňovače", kterak se vydají na uměleckou šňůru po naší galaxii doprovázeni Carltonem. Carlton, ač robot, je nejzajímavější postavou celého příběhu. Vypadá jako David Bowie a jeho robotí "myšlení" přesahuje naprogramovaný rozsah běžných robotů, proto jej mnozí považují za "nepovedeného". Carlton celý svůj život zasvětí výzkumu humoru a vede si o tom tajný deník. Však k tomu má skvělé podmínky, stačí pozorovat své chráněnce, komiky Alexe a Lewise. Carlton se snaží dopátrat, co je podstatou humoru a ironie a proč se lidé v tomto tak výrazně odlišují od ostatních bytostí. Sám se pokouší o humor či sarkasmus, ale je v tom stejně neohrabaný jako Sheldon Cooper, takže ve výsledku jsou jeho snahy v podstatě velmi vtipné, ale ne tím způsobem, který původně zamýšlel. V Carltonových úvahách o humoru se skrývá filosofická rovina celé knihy o smyslu lidské existence a zda v budoucnu bude zábava pro lidi to nejdůležitější.

Alex a Carlton se přimotají do akce teroristické organizace, která přispěje ke zničení umělé planetky. Než tato planetka zcela shoří ve vesmíru, nastane exodus části jejích obyvatel na luxusní obří kosmickou loď princeznu Dianu, transportující v kosmu tisíce lidí a určenou ryze pro zábavná vystoupení. Takže se na palubě Princezny Diany sejdou uprchlíci z planetky, iniciátoři celé akce, několik špiónů a z lodi, která rozbíjí vesmírný led a zavlažuje tak Mars, přibudou i členové teroristické organizace se svými požadavky. Prostě thriller jak má být, jenž se čte se zatajeným dechem.

Autor se štiplavým a sarkastickým způsobem vysmívá modlám moderní doby v podobě zpěvačky Brendy Wooleyové. Tato stárnoucí diva se chce za každou cenu zviditelnit, a tak v doprovodu nezbytné kamery a celé televizní parády navštěvuje tábor migrantů. Eric Idle napsal knihu v roce 1999, tedy ještě před uprchlickou krizí, ale naprosto přesně odhadl přetvářku a faleš některých nechutně samolibých celebrit, kteří "konají dobro" jen do té míry, aby to nenarušilo jejich blahobytný život a v zásadě žádné řešení dané situace ani nehledají. Vtipný je i popis celé suity zhýčkané zpěvačky, jež parazituje na její slávě a hlavně penězích.

Pohyb kosmických těles a cestování po galaxii popsal Eric Idle velmi přesvědčivě, prokázal zde výtečně znalosti astronomie a fyziky. A protože se jedná o scifi román, je zde mnoho nápaditých technických vychytávek, jako např. bomba v podobě štěnice neboli brouka, která se aktivuje na dálku (tím myslím dálku ve světelných letech), dokáže se sama rozmnožovat a plodit potomky se stejnými ničivými účinky, dokáže rozeznat, že ji někdo pronásleduje a pronásledovatele zlikvidovat. Jedinou podmínkou pro její činnost je, že musí mít nějaký zdroj energie, na který se může přisát, a pakliže ho nemá, přežívá v jakési hybernaci. Anebo roboslužebnictvo, stejně brblající a kverulující  jako lidé, to je kategorie sama pro sebe.

Obyvatele Marsu zachrání před teroristickým útokem paradoxně pitomá Brenda a přemýšlivý "nepovedený" robot Carlton.  Ale než se k tomuto závěru prokoušete, tak se výtečně pobavíte.







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička