Šalina do stanice touha


14. dubna 2020, autor Eva,



Je vzácně knih, při jejichž čtení jsem se smála nahlas. Namátkou uvedu knihy Pan Kaplan má třídu stále rád Leo Rostena, To by se zvěrolékaři stávat nemělo Jamese Herriota, Spolčení hlupců Johna Kennedy Toole, Superpérák Darka Šmída a nyní k nim přibyla Šalina do stanice touha. Autorka Iva Hadj Moussa se narodila v Písku, své neobvyklé exotické příjmení získala sňatkem s Čechem s alžírskými kořeny. Prý má ráda black metal, což oceňuji, a zlaté retrívry, což oceňuji ještě víc. Momentálně žije v Praze a živí se jako se reklamní textařka, předtím dlouho žila v Brně, kde se odehrává děj knihy.

 

Hlavní hrdinové knihy jsou dvě nesympatická budižkničemu, jejichž jedinou předností, o kterou se navíc nijak nezasloužili, je, že jsou velmi pohlední a velmi sexy. Jak je uvedeno v mottu knihy: Jsou mladí, jsou krásní a jsou z Brna.

 

Sandra je nevýraznou a šedivou myškou produkující nudné reportáže v lifestylovém časopisu a tato práce ji moc neuspokojuje. Chtěla by být minimálně šéfredaktorkou či influecerkou na Instagramu s co největším počtem liků, čemuž podřizuje vše, vkládá sem poloodhalené fotky, fotky krajinek doprovázené duchaplnými moudry a fotky jídel, které nikdy neuvařila. Přesto se liky se plíží tak pomalu, tak váhavě a tak málo.

 

Mirek nikdy neměl pořádnou práci, chvíli dělal ve firmě svého bratra, ale chodit ráno pravidelně do práce nebylo nic pro něho. Hromady peněz utopil v různých neúspěšných podnikatelských aktivitách, zprvu peníze od svých rodičů, na další zkrachovalé projekty si půjčil. Podnikat znamená nejen investovat, ale také tvrdě pracovat, což se v jeho mozku nikdy nesecvaklo, protože je poměrně hloupý. Ale má štěstí, Sandra ho bezmezně miluje a může na ní vesele parazitovat.

 

A tento líný lempl a povrchní pipina touží po jediném, být bohatí, vlivní, užívat si života a nemuset nic dělat.

 

V okamžiku, kdy věřitelé začnou Mirkovi vyhrožovat smrtí, zrodí se v hlavě vypečeného párečku plán. Peníze získají vraždou! Sandra užene bohatého hudebního skladatele Johannese, vezme si ho, zabije ho a pak budou šťastně žít z peněz, které dostane jako vdova.

 

Jak to všechno dopadne, nebudu prozrazovat. Ale i méně bystrý čtenář rychle vytuší, že vše dopadne jinak, než bylo v plánu. Autorka rozjede crazy komedii plnou černého humoru, štiplavých a sarkastických postřehů ze života. Odehrají se neuvěřitelné a naprosto šílené věci. To vše provázeno velice vtipnými dialogy, protkanými brněnským dialektem, hojně prošpikovanými vulgarismy, jež sem sednou jako "prdel na hrnec", vyzdvihujícími stupiditu a hloupost a zároveň snobskou nabubřelost obou aktérů.

 

Jediné, co bych autorce vyčetla, je, že jednotlivé dějové epizody na sebe mnohdy logicky nenavazují – např. postava, která je přivázaná k židli, těžko může v další kapitole běžet do kuchyně natočit vodu z kohoutku. Či je praktický nemožné, pokud někdo zamkne v obývacím pokoji partu lidí, aby někdo z nich šel otevřít hlavní vchodové dveře po zazvonění zvonku. Ale není to klasická detektivka, je to crazy, tam se můžou dít nelogické a nenormální věci, může se objevit i mimozemšťan, který rozlouskne všechny záhady. Důležité je, že se to dobře čte a je to zábavné.

 

Šalina do stanice touha je výrazným zpestřením a oživením českého literárního rybníčku a humoristického žánru, který už pomalu zajížděl do kalných vod a potřeboval trochu provětrat. Proto se těším na další literární počin Ivy Hadj Moussa.







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička