Již vzhůru, krejčí této země,
do jehel navlékejte nit
a potom z látky bavlněné
začněte roušky hbitě šít.
Coronaviru se nebojme
chceme přec všichni dlouho žít,
všem lidem roušky teď našijme,
aby nos s ústy mohli skrýt.
[:V srdci nám touha hárá
vyhrát i tenhle boj,
Coronavironála
probouzí nepokoj!:]
Mladí i senioři, bratři,
jedno je, kolik je vám let,
někteří zitřek snad nespatří,
však zbytek musí vydržet!
Médii zmást se nenechejme,
netřeba nákazy se bát!
Rouškami tvář si zakrývejme
a na čistotu hleďme dbát…
[:V srdci nám touha hárá
vyhrát i tenhle boj,
Coronavironála
probouzí nepokoj!:]
To se povedlo! Takto z odstupu je to vlastně legrace.
Díky, Evi! Ono to vzniklo dříve, jen jsem to sem dal až později. Mám takových nápadů víc, neušetřil jsem Waldu Matušku ani Jarmilu Šulákovou, dokonce jsem si zpíval i s Jitkou Molavcovou: Dám ti roušku, dám ti dám, ušitých jich deset mám, pokud zítra přijdeš k nám, dám ti roušku, dám... :-)))
:-)))).... já jen doufám, že písní a básní o roušce už v budoucnu nebude potřeba:-))))
Písně a básně ať klidně jsou, ale potřeba roušek už ne! :-)