Bílá čarodějka, aneb lesk a bída Nigerie


25. května 2020, autor Eva,



Kniha Bílá čarodějka nás zavede do Nigerie z konce minulého století. Hlavní hrdinka a autorka knihy Ilona Hilliges se v Německu zamiluje do Nigerijce Jona, jak mu ve zkratce říkají, neboť jeho africké jméno je mnohem delší. Protože její otec se vztahem nesouhlasí – důvodem je Jonova očividná nechuť pracovat a zahálčivost -, utečou spolu do Kanady, kde se vezmou, ale moc se jim tam nedaří, až nakonec zakotví v Londýně. Zde se jim narodí dvě děti, chlapec a holčička.

 

 

Ilona chodí do práce, stará se o děti a v podstatě i o Jona, který nedělá nic a jenom pořádá mejdany pro známé. Jednoho dne Ilona Jonovi rázně oznámí, že už má jeho parazitování (a zřejmě i milenek, když ona je v práci) dost a že s ním nadobro končí, sebere děti a vrátí se ke svým rodičům do Německa. Zde vše odpuštěno, rodiče si Iloniny děti zamilují a děti je, a když slaví svoje několikáté Vánoce v Německu, zničehonic se u nich objeví Jon a chce vidět své děti. Celá situace se vyvine zcela neočekávaně a otec a Jon si natolik padnou do oka a porozumí, že si domluví společný business, a to dovážení německých aut do Nigerie.

 

Jenomže Ilonin otec netuší, že obchodovat se zkorumpovanými Nigerijci není vůbec jednoduché. Vyrazí proto s Ilonou do Nigerie sjednat pořádek v obchodech. Svoje auta najdou v přístavu v Lagosu, oškubaná o vše, co se dá ukrást. Snaží se dostat auta z přístavu a zachránit aspoň to, co z nich zbylo. Je to však nadmíru obtížný úkol. Otec se nakonec vrátí do Německa, zoufalý, podvedený a po prodělání infarktu na letišti i totálně rezignovaný. Ilonu nechá v Nigerii, aby se s manželem Jonem pokusili prodat aspoň auta, která nebyla totálně rozebrána či nepadla za oběť korupci, a snížit tak finanční ztrátu. Během této mise Ilona pozná život v Africe v té nejdrsnější, ale i v nejlaskavější podobě.

 

Při návratu do Německa se Ilona v letadle seznámí s majitelem německé firmy, který jí nabídne v Nigerii práci pro jeho firmu. Ilona nabídku přijme, neboť si tuto zemi i přes špatné zkušenosti zamilovala a po čase se tam vrátí. Během svého druhého afrického pobytu zažije neskutečná a bizarní dobrodružství. Čirou náhodou se dostane do osady čarodějnic, o níž nemají tušení ani místní, navštíví různé vesnice ukryté hluboko v pralese, setká se s lesními šamany a seznámí se s čarodějnickými rituály a praktikami. A hlavně, což je gró celého příběhu, prožije dojemnou love story. Přitom stále pracuje pro německou firmu a je na válečné noze s jejími německými i nigerijskými zástupci, kteří firmu nepokrytě okrádají a když na to Ilona přijde, usilují jí o život. Díky Iloniným stykům s místními "čarodějkami" se odehrají naprosto neuvěřitelné věci mezi nebem a zemí. Kdyby to autorka neprožila na vlastní kůži (ano, otázka je, zda si některé věci nevymyslela) a viděla bych to jako film, řekla bych si, že to je šílené a že to scénáristé přehnali.

 

Jestli vám příběh připomíná Bílou Masajku, tak ano, podobnost je zde velká. Akorát, že Corine Hoffmanová prchala z Afriky a hlavně před svým masajským manželem, opilcem a uzurpátorem, tajně a za dramatických okolností s dcerou v náručí, kdežto Maria Ilona Hilliges měla až na krátkou výjimku po celou dobu afrického dobrodružství své děti v bezpečí u rodičů v Německu a její nigerijský manžel Jon se k ní choval slušně, tedy slušně na tamější poměry.

 

Autorka v napínavém vyprávění odhaluje několik tváří Nigérie. Tu nejubožejší tvář, plnou chudoby, utrpení a nemocí, život v chatrčích, které jsou obtékané stružkami výkalů, všudypřítomnou korupci státních úředníků, týrání žen a dětí a neschopnost a lhostejnost policistů s tím něco dělat, a na druhé straně popisuje tu blahobytnou tvář, život africké smetánky v honosných palácích, boháčů a podnikatelů, kteří se pohybují po Africe v soukromých letadlech, jedí v nejvybranějších restauracích a spí v drahých hotelech. Podnikatelů, kteří věnují nemalé prostředky chudým a snaží se o zlepšení jejich životních podmínek, a také podnikatelů, kteří bezohledně drancují suroviny a zdroje a zanechávají za sebou zdevastovanou krajinu. Zdevastovanou tak, že si to v Evropě ani neumíme představit. To všechno v Nigerii je. Bída a luxus zároveň.

 

Barvitý a strhující je popis nádherné africké přírody, barvitý a strhující je popis "duše" Afriky, důvodu, proč se sem tolik bělochů rádo vrací, přestože zdejší život je nelehký, plný protikladů a často i životu nebezpečný.

 

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička