Fredrick Backman Úzkosti a jejich lidé

6. března 2021, autor Eva,

Za nejvtipnější knihu od Fredricka Backmana jsem považovala Muž jménem Ove a myslela si, že autor tento světově veleúspěšný román už ničím nepřekoná. Ale pak přišla kniha Úzkosti a jejich lidé, u které jsem se smála nahlas a za chvíli měla slzy v očích, jak to bylo dojemné. To autor zvládá bravurně, tragikomický nádech a rychlé přeskakování od smutného k veselému a opačně, v tom je jeho síla.

Hlavní postavou je individuum, které nemá na nájemné, hrozí mu, že mu odeberou děti, a tak přepadne banku. Jenomže si vybere bezhotovostní pobočku, takže z loupeže není nic a individuum je za hlupáka. Ze zoufalství se uchýlí do jednoho bytu, kde právě probíhá prohlídka s makléřkou, a se zbraní v ruce zadrží osazenstvo jako rukojmí.

Postupně se seznamujeme se všemi rukojmími, jsou to velmi osobité figury, hlavně ředitelka banky Zara, navenek úspěšná manažerka, chladná jako ocel, povýšená, jízlivá a sarkastická, a protože je pronikavě inteligentní, pronáší nesmírně vtipné poznámky. Uvnitř je to ženská trpící osamělostí, která si s sebou táhne traumatický zážitek z minulosti. Její rozhovory s psychoterapeutkou, kdy si při sezeních někdy vzájemně vyměňují role, štiplavá Zara klade nemístné otázky a zoufalá psychoterapeutka hledá vhodnou odpověď, patří k nejlepším a nejpovedenějším pasážím v knize.

Dále je zde London, pracovnice u přepážky oné bezhotovostní banky, u které individuum požadovalo peníze, postarší manželé Anna-Lena a Roger, který jen prudí a dokazuje si vlastní důležitost, stará smutná dáma Estelle a lesbický pár Julča a Ro. Julča je v pokročilém stádiu těhotenství a naléhavě potřebuje na toaletu, kde objeví dosud utajeného návštěvníka bytu Lennarta, muže ve slipech a s králičí hlavou, zatímco makléřka se v bytě vytratí neznámo kam.

K vyjednávání s individuem jsou přizvání policisté Jack a Jim, otec a syn. Syn je ctižádostivý a akceschopný, kdežto otec vypadá jako trouba, který uvízl v minulém století a kazí synovi práci a kariérní postup. Ale to jen zdání, ukáže se, že vše je jinak.

Rukojmí brzy zjistí, že z individua nemusí mít strach a začnou s ním spolupracovat. Celé přepadení, jestli se tomu tak dá říkat, když rukojmí pomáhají pachateli, se vyvine naprosto neobvykle a neočekávaně, jak je v Beckmanových knihách zvykem. Překvapivé je i odhalení individua. Zde bych chtěla vyzdvihnout práci překladatelky Heleny Matocha, nevím jak Backman ve švédštině tu osobu, co držela rukojmí, přesně označil, ale individuum je ideální překlad.

Spletitý příběh má šťastné rozuzlení, nikomu není ublíženo a všem se dostane zadostiučinění. Jenom bych si na závěr povzdechla: Škoda, že to takto krásně a lidsky nefunguje ve skutečném životě.

Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a