Džiddú Krišnamúrti: Co děláte se svým životem?


7. dubna 2021, autor Renata Petrickova,



Víc žijete, nebo se víc bojíte? To je doslova věčná otázka a téma, jak se uvolnit do života a naplno tak využít jeho celý potenciál je téma, které se stává čím dál populárnější. A tato kniha je příjemným sáhnutím do minulosti, do moudrosti, která byla jednou z průkopnických. Džiddú Krišnamúrti nás v roce 1986 opustil v necelých devadesáti jedna letech zanechal za sebou výraznou stopu. Jako jeden z prvních moderních průkopníků duchovního rozvoje lidstva začal lidi učit, jak myslet.

 

 

Obyčejně se skutečně učíme, co si myslet. Ale o tom, jak se zamyslet nad fakty, se mnoho nenaučíme. Umění žít…

 

„Strach brání vnitřní svobodě. Takže naše první, skutečně prvořadá starost tkví v tom, jak se strachu zbavit. Víte, co strach dělá?  Zatemňuje mysl. Mysl kvůli němu otupuje. A strach vede k násilí. Kdo se bojí, ten spěchá něco uctívat.“

 

Co se tu dozvíme?

 

Dozvíme se tu pak v podobných krátkých odstavcích o tom, jaký je rozdíl mezi zvířecím fyzickým strachem, který nás chrání a tím psychologickým, který si často neuvědomujeme, ale plíživě nás pronásleduje, tvoří ho myšlenky a roztříštěnost ať vnější, nebo vnitřní. V čím větším chaosu žijeme, tím větší a důmyslnější na nás mohou dotírat strachy, dochází mi. A i čtenář sám prožije nad touto inspirativní knihou své vlastní aha efekty a musím říci, že je jich skutečně požehnaně.

 

Ačkoliv je pravdou, že mnohé je dnes již stokrát říkáno, ale také stokrát zapomenuto, protože to můžeme vnímat jako něco, co si máme myslet. Ale zkusme se nad moudrými krátkými texty zamyslet tak, že nás učí JAK MYSLET. Jak analyzovat, jak se naciťovat na život a prožít si, možná někdy i poprvé, svůj vlastní niterný aha efekt a svůj první počin v realitě, který bude skutečně náš, naší duše, z našeho nitra, nikoliv naučený nebo takový „jaký by se měl“…

 

Strach je ostatně velké téma. Proto se k němu ráda vracím. Kořeny veškerého strachu vidí autor i v minulosti, ze které bychom se měli umět vyvázat, naučit se z ní vyvazovat, i to ale může být dlouhý, velmi dlouhý proces, při kterém se hodně zapotíme. Právě ta náprava minulosti tak, aby nás neovlivňovala, nádherně může navazovat na všechny další autory, následovníky, protože kam se podíváte, tam je ten princip stále stejný – pojďme žít a žít to, co pro nás má smysl. Pro nás i pro druhé – pak to bude mít smysl i pro celý svět.

 

Buďme pozorní… naučme se, kde se bere sebelítost, bolest, zklamání, ale i nadšení a hřejivý pocit u srdce, který nás posouvá dál. Naučme se nechat učit sebe samé od své vlastní duše.

 

 

 

Kniha voní starými časy, starou moudrostí, která se nyní už jen recykluje stále dokola. A je to asi dobře, protože jen opakováním se naladíme na to, co jsme dávno již možná ztratili. Třeba i schopnost nebát se žít. Nebát se naslouchat srdci. Rozpoznat zatemněnou mysl a její mluvu.

 

O tom kniha je. O tom, že se naučíte díky vstřebávání slov autora přemýšlet o sobě jinak. A  svou moudrost se naučíte žít. A předáte ji dál, díky čemuž se zase někdo lépe najde a bude nejen na světě víc platný, ale také veselý a plný radosti.

 

Někdy je informací moc. A někdy k nim potřebujeme svůj vlastní klid. Sebemotivační knihy jsou skvělé, ale u této jsem si uvědomila, že mi víc než které jiné dává to, co se mi u jiných nedostávalo. Žádný nátlak, klid, jen sousto silného vývaru, které se už v ústech rozline přesně do těch chuťových buněk, do kterých potřebuji.

 

Silný vývar, to je Džiddú Krišnamúrti, autor, se kterým se v této knize setkávám poprvé a zaujal mne tím, že jeho knihy a moudrost, byť byla čerpána po celém světě a byl oblíbený autor, je tak jemná a tak lehce položená čtenáři, že je mi líto, že ten starý moudrý muž už není mezi námi.

 

Vše je navíc umocněno tím, že patří mezi ty první autory, kteří se rozhodli začít s uvědomělejším životem lidstva.

 

Takže i to hrálo roli v tom, že jsem k textu přistupovala velmi konejšivě, s úctou. A řekněme, že Alferia dodala knize patinu na obalu, pěkný malý formát do ruky a jednoduchý obal, což všechno jen podtrhlo jednoduchost obsahu i radost na knihu sáhnout, pohladit ji, otevřít.

 

Přívětivá moudrost je tu pro vnímání. Ale hlavně pro naladění se na přemýšlení o své vlastní moudrosti. Neberme fakta z knihy jako fakta, hledejme svá, odůvodňujte si je, chápejte své vlastní nitro.

 

O autorovi: Džiddú Krišnamúrti (1895 – 1986) se narodil indickým rodičům v Madanapalle, malém městě na jihu Indie, vzdělání získal v Anglii a později přednášel po celém světě. Odmítal příslušnost k jakékoliv kastě, národnosti či vyznání a nehlásil se k žádné tradici. Skoro šedesát let křižoval svět, setkal se i s významnými vědci, psychology, náboženskými vůdci a profesory na univerzitách – lidé se sjížděli na jeho promluvy, četli jeho knihy. Ústřední téma jeho knih je odvrhnutí duchovních i psychologických dogmat, autorit, a to včetně kultu jeho samotného. Hlásal, že člověk se od strachu, dogmat a naučených vzorců osvobodí jen upřímným poznáním sebe samého. V češtině vyšlo 12 jeho knih.

 

Knihu vydalo nakladatelství Alferia, https://www.alferia.cz/co-delate-se-svym-zivotem-11723/

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička