Anke Evertz: Devět dní nekonečna


16. srpna 2021, autor Renata Petrickova,



Jak čtivých prvních šedesát stran! Byť téma nesmírně těžké, přesto autorka dokázala sepsat od prvního řádku svůj příběh tak čtivě, že je ve výsledku úplně jedno, jak k příběhu nakonec přistoupíte. Pokaždé zůstane zajímavý nádech a vzpomínka na příběh, který jako kdybyste zažili na vlastní kůži. Anke Evertz umí být sugestivní! Ten začátek je strhující. A pokud jste se v životě jen náznakem setkali s něčím podobným, třeba jen podobnou životní krizí, lehce podlehnete síle, se kterou osud Anke Evertz vzal a vysvětlil jí, proč tady tedy na světě je.

 

 

Dostaneme se za hranice (ne)známých emocí

 

A také za hranice existence, která je tušena, ale bohudík/bohužel málokdy žita. Právě tato část knihy je nejvíc fascinující, i když i to, co následuje během léčení a uzdravování je neméně zlomové. Doslova se autorce převrátil život vzhůru nohama, ať v osobním, tak v pracovním životě. U mnohých uvědomění je zřejmé, že šlo jen o to přiznat si něco, co z důvodů různých strachů předtím přiznat nešlo. A pak přišel průvodce, kterého máme v sobě každý. Jen tady se zhmotnil ve chvíli, kdy tělo autorky leželo a snažilo se vzpamatovat ze zranění.

 

A že sama Anke byla do svého úrazu u rodinného krbu papiňákem žijící život někoho jiného. I to možná kde kdo zná. I ten tlak, nemožnost se pohnout kupředu a pochyby nad smyslem takového života.

 

Žena žijící pod takovým tlakem, který se nedal dlouhodobě vydržet.

 

Z hlediska obyčejného čtenáře vás může zarazit zázračné léčení popálenin, je opravdu síla lidské mysli tak velká? Zároveň jsem možná příliš zvědavý čtenář uchvácený prvními stránkami knihy, ale přece jen troška konkrétnějšího ohledně změn, které poté v životě udělala, asi by mi to udělalo také dobře. O smutku, zlobě, úrazu i léčení jsme se dozvěděli hodně. O to víc děkuji za svěží styl, jakým to bylo podáno. Ale zároveň tuším, že to důležité, co mi tu chybělo popsané možná až přespříliš, je možná tím, co si autorka musela nechat pro sebe. Svůj všední den, své konání… protože pokud jsme v podobné změně, potřebujete se vymanit ze starého, pak to nové nedostaneme jako napsaný návod. Můžeme se nechat inspirovat a odpovědi pro sebe samé hledat v pocitech, kterými na nás poslední část knihy mluví.

 

„Mít volbu opravdu neznamená nic jiného nežli činit rozhodnutí, což děláme permanentně. Rozhodujeme se v každém okamžik, většinou však nevědomě. Jakmile to ovšem rozpoznáme, můžeme to změnit. Můžeme zjistit, co opravdu chceme, co nás naplňuje a kdy se cítíme dobře.“

 

„Mohla bych ti dlouho vyprávět o všech těch zázracích, které jsou možné i pro tebe. Jestliže má slova přijmeš pouze rozumem, bude toto pro tebe pravděpodobně jen další zajímavá kniha. Pokud jsi však ochoten nechat tato slova proniknout hlouběji do svého nitra, začnou resonovat s tvými vibracemi. Je to nevyhnutelné!  Je pouze na tobě, jak hluboce chceš poznat sám sebe.“

 

O autorce: Anke Evertz si vždy pokládala hluboké otázky o smyslu života, avšak skutečnou odpověď nedostala odnikud. V září 2009 se vše náhle změnilo: Po dramatickém úrazu s těžkými popáleninami prošla neobvykle komplexním prožitkem blízké smrti. Poznání z této události bylo natolik působivé, že úplně změnilo její náhled na život. Poté, co zažila svůj nevyčerpatelný potenciál, se již nemohla vrátit ke svému dřívějšímu omezenému způsobu života a myšlení. Od té doby vnímá a prožívá život jako nesmírný zázrak a své zkušenosti sděluje jiným lidem na kursech či seminářích. Autorka je vdaná, má dvě dospělé děti, bydlí nedaleko Ingolstadtu.

 

Knihu vydalo nakladatelství Anch-books, 2021

https://www.anch-books.eu/shop/knihy/devet-dni-nekonecna

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička