Elena Ferrante Geniální přítelkyně

Knihu Geniální přítelkyně mi doporučila kamarádka. Vůbec se mi do ní nechtělo, říkala jsem si další z připitomělých románů pro ženy, kde se pořád jen řeší, jak je madam ublížená a chlap nechápavý debil. Ale Geniální přítelkyně je o něčem úplně jiném. Příběh pojednává o přátelství dvou žen, Eleny a Lily, od jejich školních let až dospělosti. Odehrává na periferii Neapole od padesátých do osmdesátých let minulého století. Na pozadí osudů hlavních hrdinů můžeme sledovat významné politické události, které se v těch letech v Itálii staly (např. zavraždění Alda Mora), italský ekonomický zázrak a sexuální revoluci v šedesátých letech, a nasákneme společenské klima té doby. Vypravěčka Elena už jako starší žena vzpomíná, jak se jako malá holka seznámila s Lilou a co všechno spolu prožily.

Zprvu jsem se nemohla do knihy začíst, autorka donekonečna omílala jedno téma, a to, jak je Lila geniální a chytrá, ale jako dceři obuvníka jí nebylo umožněno studovat, protože musela pomáhat otci ve firmě. Elenu ve studiích podporovala profesorka Galianová, která ji půjčovala veškeré knihy a učebnice, aby mohla studovat. Lila ve svém volném čase hltala odbornou literaturu i beletrii, které si půjčovala v knihovně, takže se mohla svými vědomostmi vyrovnat studující Eleně. Až potud to nebylo až tak záživné. Ale pak Lilu v šestnácti letech provdali za zámožného obchodníka Stefana Carracci. Odtud nabere kniha nebývalý švunk. Seznámíme se se všemi obyvateli neapolské čtvrti, kteří jsou nějakým způsobem provázáni s Lilou a Elenou, s podnikateli, obchodníky, mafiány, vyděrači, dělníky, komunisty a jejich ideovými protějšky camorristy, s jejich osudy a nebývalým propletencem jejich vzájemných vztahů.

Geniální přítelkyně je tetralogie, po přečtení prvního dílu, který se jmenuje jako celá série, jsem hned zhltla druhý díl s titulem „Příběh nového jména“.  

Manželství Lily a Stefana je divoké, plné hádek a násilí. Obě přítelkyně odjedou v létě k moři, do letoviska na Ischii. Nedaleko nich tu tráví prázdniny student Nino Sarratore se svým přítelem továrníkem Bruno Soccavem. Elena je do Nina zamilovaná, ale jaké je její nemilé překvapení, když zjistí, že Nino navázal sexuální vztah s Lilou. Lila opouští Stefana, ale i její vztah s Ninem se brzy rozpadá. Aby uživila sebe a syna Gennara, pracuje v příšerných podmínkách v Soccavově továrně na uzeniny. Elena zatím studuje universitu ve Florencii.  

Na třetí díl tetralogie „Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou“ jsem se vyloženě těšila.

Přítelkyně se od sebe odloučí, Lila zůstane žít v Neapoli se svým kamarádem z dětství Enzo Scannem, Elena se provdá za universitního profesora Pietra Airota a má s ním dvě děti, holčičky Dede a Elsu. Elena a Lila jsou spolu pouze v telefonickém kontaktu. Elena napíše krátký románek, v němž popisuje život v Neapoli, a její tchyně Adele jí dopomůže k jeho vydání. A pak k nim přijede na návštěvu Nino Sarratore. A tady už dost… nebudu prozrazovat další děj. Prozradím jen, že je plný zvratů, překvapení, zklamání a životních tragédií.

Čtvrtý díl „Příběh ztracené holčičky“ je velkolepé finále celé série a čte se jedním dechem.

Z Eleny se stala uznávaná spisovatelka, ale její osobní život je velmi komplikovaný. Vrátí se do Neapole, kde se její osud opět propojí s osudem Lily. Rozejde se a zase usmíří se svými rodiči a sourozenci, obnoví vztahy se svými kamarády a kamarádkami z dětství a prožívá s nimi jejich životní peripetie.

Všechny čtyři díly jsou výpovědí své doby, jsou velice autentické a sugestivní. Autorka nás provede poválečnou Neapolí, kdy se zde formovala velmi silná komunistická komunita a proti nim stáli ultrapravicoví cammoristé. Osoba, která má pseudonym Elena Ferrante a nikdo neví, kdo přesně se za ním skrývá, očividně musela žít v Neapoli padesátých a šedesátých let, musela zažít všechny půtky mezi politickými protivníky, mafiánské vendety, atentáty a vraždy. Vystupuje zde přes šedesát postav, paradoxem je, že jsem mezi všemi těmi postavami neměla žádnou oblíbenou. Ani Elena a Lila nejsou nijak extra sympatické, nadělaly v životě moc blbostí a chovaly se mnohdy dost sobecky. Ale v tom je právě síla čtyřdílného románu. Hlavní postavy jsou popsány bez příkras, nejsou černobílé, nevynucují si naše sympatie, jsou takové jako je sám život.

Jelikož není snadné se mezi všemi románovými postavami zorientovat, je na začátku každého dílu seznam postav se zmínkami o událostech z předchozích dílů, bez toho se román číst nedá. Při čtení jsem se stále vracela na začátek, abych zjistila „kdo je kdo“.  Velmi mi pomohlo, když jsem si vyhledala ukázky ze seriálu, který byl natočen v německé a italské koprodukci pro HBO. Jmenuje se My Brilliant Friend (L'amica geniale), zde je trailer:

https://www.youtube.com/watch?v=V2Yk8xJkMKQ

Díky ukázkám ze seriálu – je jich na netu požehnaně – jsem si k jednotlivým postavám přiřadila obličeje. Herečka, která ztvárnila Lilu, je krasavice, vypadá přesně tak, jak jsem si ji při čtení představovala. I ostatní herci se trefili do mých představ, zejména Elena a bratři Marcello a Michel Solarovi, Stefano Carracci a jeho bratr Alfonso.  

Do neapolské epopeje jsem se zamilovala a nerada jsem se se všemi hrdiny loučila. Doufám, že je brzy uvidím v seriálu. Bude to pro mě televizní svátek.