Angelika Selina Braun: Taguari, život si sám nachází cestu

Fascinující kniha, jejíž hloubka vás vezme doprostřed amazonského pralesa a do života, ve kterém platí úplně jiná pravidla než v tom našem. A pokud jste unaveni, možná se vám tato pravidla a životní rytmus domorodých Piapocosů bude líbit. A ocitnete se společně s malým chlapcem na místě, na kterém vás doslova vysypal osud velmi nechtěně, ale nakonec tu objevíte zlato. A ten malý chlapec, Don José Arizo, tu objevil i recept na dlouhý, šťastný život.

Čas od času jsem měla silný pocit, že bych si takový život nechala líbit.

Jak klidnější, jak smysluplnější….

Pro každého čtenáře bude mít kniha jiné sdělení

Jinou atmosféru. Já se mohu bohužel podělit jen o svůj dojem, který mne strhl do světa odděleného od civilizované nesmyslnosti, do světa, který se pro mne osobně nejvíce podobal světu kolem Tunguzky ve společnosti Dědečka Ogeho. A už v tu chvíli jsem byla naprosto ztracena, protože to je přesně ten svět, ve kterém se ráda rozplynu a má to na mne velmi terapeutický účinek. Jenže tady bylo víc horko, víc vlhko, ocitla jsem se se společně s Donem Josém v amazonském pralese a snad jen díky tomu, že jsem asi tušila, co mne bude čekat, jsem zvědavě a beze strachu otevřela oči tomu, co se dělo dál. A nechala se unášet.

A největší blaho, které mi bylo četbou darováno asi nejlépe shrnuje autorka ke konci knihy…

„Tohle je základ tvé dnešní moci, Taguarí. Naučil ses nechat si pomoct a odsunout stranou rozum, který se ti snaží namluvit, že máš všechno zvládnout sám.“ To jsou dvě jednoduché věty z příběhu ke konci knihy a možná velmi dobře vystihují i čtenářský dojem, který už v této chvíli, těsně před koncem, četba zanechává. Nejsme na to sami, celý příběh Dona Josého Ariza, který byl v kolumbijském pralese šamanem a léčitelem a sám se učil přímo do nejlepších, je o moudrosti, která vychází zevnitř. A na niž nejsme sami a na kterou je i rozum krátký.

Nechat si pomoci. On totiž… celý svět je pomoc. A to je ten velký rozdíl mezi naší ryze sobeckou a soutěživou společností a společností domorodou. Víří se ve mne pocity zloby, vzteku, smutku a zároveň pocity usmíření a radosti.
Taguari by si zasloužil audio podobu. Už jen proto, aby kniha ožila v dalším živlu, aby byl hlas, který si s příběhem umí hrát, aby příběh dostal barvu sdělení.

Škoda, že vidím knihu jen svým pohledem, protože tady tuším, že co čtenář, to naprosto barevná a bohatá příchuť, kterou v ní ucítí.

Knihu koupíte zde: https://www.anch-books.eu/shop/knihy/taguari