Mimetičtí hadi – scénář


8. května 2011, autor Eva,



Mimetičtí hadi – scénář
 
Postavy:
  1. Jiří Houda – zaměstnanec stavební firmy
  2. Jitka Houdová – učitelka na vyšším stupni základní školy (čeština – proto mluví vždy spisovně)
  3. Lojza Mráček – podnikatel, hlavní dodavatel firmy, v níž pracuje Jiří Houda
  4. Učitelka č. 1
  5. Učitelka č. 2
  6. Učitelka č. 3
  7. Učitelka č. 4
  8. Mladý učitel
  9. Kuchařka ze školní jídelny
  10. Majka – Jiřího kolegyně z práce
  11. Prodavačka z parfumerie
  12. Kompars v hospodě
  13. Ladislav Rosenbaum – majitel stavební firmy, šéf Jiřího
  14. Alice Rosenbaumová – jeho žena
  15. Prodavačka ze zlatnictví
  16. Cizí muž a cizí žena na návštěvě u Houdových
  17. Doktor v představách Jiřího
  18. Doktor v nemocnici
  19. 1 detektiv
  20. 1 policista
  21. Soudce

 
Červeně označený text na šedém podkladu jsou animované vložky (dále jen AV). Měly by trvat jen pár vteřin a být vtipné a výstižné. Animované postavičky musí být karikatury herců a odpovídat jejich zjevu.


Dům Houdových:
Přízemí:
Většinu přízemí zabírá hala a v ní jsou terária s hady. Z haly vedou dveře do:
a)        malé kuchyňky a v ní je přípravna jídla pro hady, jsou zde v klecích myši, hraboši, apod. a také zrní pro tyto hlodavce. Je zde také lednička, malý stolek a dvě židle.
b)        malé chodbičky, která je ukončena vchodovými dveřmi.
Na stolečku u dveří do malé chodbičky je pevný telefon. Z haly vede schodiště nahoru do patra.
Patro:  
Obývací pokoj, kuchyň spojená s jídelnou, ložnice.
Na jednu stranu míří okna z obývacího pokoje a z kuchyně spojené s jídelnou.
Na druhou stranu míří okna z ložnice. Na této straně domu je i předzahrádka a před ní vede silnice.

Obraz 1 – Školní jídelna (Jitka Houdová, čtyři mladé učitelky, jeden učitel, kuchařka Pokorná, děti)
Sedí zde několik dětí a čtyři mladé učitelky u jednoho stolu.
Jitka stojí u okénka. Řekne kuchařce mile až lísavě: „Paní Pokorná, nezbyly vám nějaké vdolečky, můj muž je miluje.“
Paní Pokorná: „Něco se tam najde paní učitelko.“ A dá Jitce její porci vdolků.
Učitelky u stolu to slyší a významně se uculují.
Jitka jde s talířem vedle ke stolu. Sedne si a začne jíst první vdolek.
Mladý učitel přijde k jejímu stolku: „Máš tu místo?“
Jitka se usměje: „Jistě.“
Jitka vstane, vezme jídlonoš a jde k okénku. Před okénkem je velký hrnec s polévkou. Jitka omluvně ke kuchařce: „Polévku bych už nesnědla, vezmu si ji s sebou.“ A nabere si jednu sběračku. Opatrně se rozhlédne. Učitelky ji sice pozorují, ale tváří se, že koukají jen do talíře. Jitka si rychle nabírá vrchovatý jídlonoš.
Mezitím kuchařka položí na stůl ty její vdolečky pro manžela. Mladý učitel nic netušíc vezme talíř s vdolečky a jde vedle ke stolu a řekne: „Dostali jsme nášup. Dáte si?“
Učitelka č. 1: „To víš, že jo.“
Učitelka č. 2 „Dej to sem.“
Učitelka č. 3: „Jasně.“ A učitelky si ty vdolky rozeberou.
Jitka se vrací ke stolu a vidí, jak učitel rozdává její vdolečky a ztuhne. Běží ke stolu.
Jitka: „Ty jsou moje, vraťte mi je.“
Učitelky přesně vědí, o co jde, a každá se rychle do jednoho zakousne.
Učitelka č. 4 jí podává vdoleček a provokativně říká: „Nevadí ti, že je nakousnutej?“
Učitelky se rozesmějou.
Jitka se rozbrečí a uteče z jídelny.

Obraz 2 – Dům houdových  – jídelna (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka plačíc vejde a položí jídlonoš na kuchyňskou linku.
Jiří sedí spokojeně u stolu, míchá si kafe, čte noviny a přikusuje nějakou oplatku.
Jitka ho vidí a spustí vyčítavě: „Tak ti pěkně děkuji. Já si nedám ani tu kávu. Na mně jen ta dřina a na tobě zábava.“
Jiří se diví: „Proč by sis nedala kafe?“
Jitka: „Víš, že si kávu vždycky vaříme spolu. Vařit vodu nadvakrát je zbytečná spotřeba energie. Já na tebe vždycky počkám a ty na mě ne.“
Jiří hodně ironicky: „Někdo by si moh myslet, že se bavíme o orgasmu.“
Jitka se celá naježí: „Jsi nechutný.“
Jiří bezradně rozhodí ruce: „Co ti zase ve škole udělali?“
Jitka odsekne: „Nic, já se snesu s každým.“
Jiří jedovatě: „Já vím, jenom se mnou ne.“
Jitka se chytne za hlavu a hystericky zvolá: „Prosím tě nech toho, jsem příšerně unavená. Celý den se přemáhat. Děti jsou čím dál horší, jako zvěř, rodiče je k ničemu nevedou a ony si myslí, že si můžou dovolit všechno.“
Jiří bez kousku pochopení a vyčítavě: „Stárneš, možná, kdybysme měli vlastní, tak by ses na ty ve škole dívala jinak.“
Jitka ostře: „Zase začínáš? Ta tvoje stokrát ohraná písnička! Děti, děti!!“ Zvolá: „Mám dost těch harantů ve škole a ještě je mít doma!! Copak bychom si je mohli dovolit? S tvými příjmy? Stačí tvoji hadi!“

Obraz 3 – Dům houdových – přízemí (Jiří Houda, Lojza Mráček)
Lojza Mráček a Jiří Houda si prohlíží hady. Dojdou ke dvěma úplně stejným teráriím a v nich jsou úplně stejní hadi.
Jiří zvedne prst a nadšeně prohlásí: „Moje hadí top twins. Korálovci, sameček a samička, chci je spárovat.  Jsou smrtelně jedovatý! Podívej.“ A vrazí Lojzovi do ruky otevřenou knížku, kde je velká fotografie hada, kterého mají před sebou.
Lojza se podívá do knížky a pak na hady před sebou a objevně zvolá: „Korálovec kroužkový!“
Jiří vybídne: „Čti.“
Lojza čte:  „Jed korálovců je neurotoxický. Kousnutí téměř nebolí, krvácí jen slabě nebo vůbec ne. Po uštknutí korálovcem už za několik minut otéká část těla v okolí rány. Brzy nastávají bolesti, omezuje se dech, jazyk je jako oteklý a oční víčka jsou zcela bez vlády. V dalším stadiu přestává kontrola konečníkového svalu. Smrt nastává přerušením dýchání. Srdce však často tepe ještě dvě hodiny po úplném zastavení dýchání.“ Dočte a řekne: „To je drsný.“
Jiří přimhouří oči: „Vzal bys ho do ruky?“
Lojza překvapeně: „Jsem snad sebevrah? Ty jo?“
Jiří: „Třeba jo, vsaďme se.“
Lojza pochybovačně: „Ty to s nima umíš. Chytneš ho těsně za hlavou“
Jiří: „Pověsím si ho na krk jak kravatu. Kdyby mě kous do rtu nebo do krku, moc velká šance na přežití není.“
Lojza se podrbe na hlavě a chvíli přemýšlí. Pak řekne: „Si děláš čurinu.“
Jiří: „Nedělám.“
Lojza: „Děláš.“
Jiří: „Vsaď se.“
Lojza: „Vo kolik?“
Jiří: „Vo pět set.
Lojza: „Dobře, udělej mi šou za pětikilo. Ale kdyby něco, křísit tě nebudu“.
AV1: Lojza s doutníkem v ústech překročí Jiřího bezvládně ležícího na zemi a odchází.
Jiří: „To by mi bylo prd platný.“
Jiří vytáhne pětistovku a řekne: „Plácneme si?“
Lojza se zdráhá a vrtí rukou Jiřímu před obličejem: „Počkej, počkej, něco tu neštimuje. Jak to, že máš připravený pětikilo? Jako bys čekal, že se vsadíme.“
Jiří mávne rukou: „Když nevěříš, že je jedovatej, vykašlem se na to.“
Lojza ukazuje prstem na Jiřího: „Věřím, a proto mám geniální nápad. Říkals, že ta tvoje hady nesnáší?!“
Jiří souhlasně přikývne a zahučí: „Hmm.“
Lojza ťuká ukazováčkem na terárium: „Ať si tuhle jedovatou potvoru vezme do ruky tvá žena a  vsadím se třeba vo litr.“
Jiří zklamaně: „To nikdy neudělá.“
Lojza nadšeně: „Právě!“ Pomalu odříkává a klepe Jiřímu na hruď: „Buď vona a litr anebo nic.“
Jiří váhá, přemýšlí, mne si bradu a pak řekne: „Dojdu pro ni.“

Obraz 4 – Dům houdových – obývací pokoj  (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka sedí na gauči a čte noviny. Když slyší kroky na schodech, zahodí noviny, popadne prachovku a začne pulírovat čistoskvoucí nábytek. Když Jiří vejde, vypadá, že padá pod tíhou nekonečné práce.
Jiří: „Mohla bys na chvilku ..? Žádá si tě Lojza.“
Jitka stále leští nábytek a odsekne: „Nemám čas na blbosti, nevím kam dřív skočit. A žádného Lojzu neznám.“
Jiří: „Ale jo, firma THERMOPLUS, náš největší dodavatel.“
AV2: Lojza stojí před honosnou budovou, na jejímž štítě se tkví nápis: THERMOPLUS – voda – topení – plyn.
Jitka se rozjasní a řekne mírně jak beránek: „Jo tenhle….?“

Obraz 5 – Dům houdových – přízemí (Jiří Houda, Lojza Mráček, Jitka Houdová)
Jitka se mile až úlisně usmívá, podává Lojzovi ruku, Lojza Jitce galantně políbí ruku.
Lojza se otočí k Jiřímu: „To ses nepochlubil, že máš tak atraktivní paní.“
Jiří udělá kyselý obličej a zvedne oči v sloup, jakože tohle nemusí poslouchat.  
Jitka se celá zapýří.
Lojza se s vážnou tváří se otočí k Jitce: „Dotkla byste se hada?“
Jitka také zvážní a celá se otřese: „Ne, štítím se jich!“
Lojza vyzývavě: „A kdybysme se vsadili? Třeba téhle užovčičky?“ ukáže na hnědou užovku a naznačí gestem peníze.
Jitka váhá: „Možná.“
Lojza mazlivě: „A co roztomilý zabijáček korálovec?“
Jitka vyjekne: „V žádném případě!“
Lojza: „Ani za tisícovku? To je dost peněz. A máte je vydělaný za pár vteřin.“
Jitka váhavě: „Tisíc korun?“
Lojza: „Já dám na stůl tisícovku, Jiří dá na stůl tisícovku. Když si vezmete do ruky korálovce, jsou vaše, když to vzdáte, jsou moje.“
Jiří ji pohledem a očima vybízí a kýve na ni.
Jitka se rychle rozhodne: „Přijímám.“
Jiří a Lojza dají na stůl po tisícovce.
Jitka drcne Jiřího do lokte a rozkáže: „Podej mi ho.“
Jiří vsune obě ruce do terária, vytáhne hada a podá ho Jitce. Jitka drží hada v obou rukách. Celá rozklepe a úplně zesiná. Lojza ji pozoruje s velkými obavami, Jiří zvědavě. Jitka po dvou vteřinách pustí hada zpátky. Všichni si oddechnou, nejvíc Lojza.
Jitka s vítězoslavným úsměvem vezme bankovky ze stolku a odejde.

Obraz 6 – Dům houdových – přízemí (Jiří Houda, Lojza Mráček)
Lojza se na Jiřího vyčítavě oboří: „Co kdyby ji kousl? Mohl jsi ji zabít!!“
Jiří: „Nic by se jí nestalo a ona to ví.“
Lojza: „Jak to?“
Jiří: „Protože to jsou mimetičtí hadi.“
Lojza: „Mi co?“
Jiří: „Mimetičtí hadi. Jeden je jedovatej, to je korálovec a druhej naprosto neškodnej, to je korálovka nachová. Ta svým zbarvením napodobuje nebezpečný druh a všem tak dává najevo, aby si na ni dali pozor. Je to její varovné zbarvení nebo-li mimikry, a proto se těmto hadům říká mimetičtí.“
Lojza ukáže na terárium korálovce: „Tenhle je opravdu jedovatej?“
Jiří: „Chceš to předvíst? Mám přinýst myšičku?“
Lojza zavrtí hlavou a udělá přitom citoslovce vyjadřující zápor. Pak naštvaně dodá: „Pěkně jste mě napálili!“
Jiří odporuje: „I já se můžu splíst, mají jen nepatrný odlišnosti.“
Lojza rázně prohlásí: „Nemůžeš. Jeden je nalevo a druhej napravo. To si zapamatuje i debil.“
Jiří se usměje: „To je fakt.“
Lojza se potutelně usměje. „Takže oni spolu nebudou?“ a naznačí rukama soulož. „Nebo, že by ten kluk korálovec tý holce korálovce provětral šupiny?“
AV3: Jeden had divoce pronásleduje druhého, pak ho chytí, skočí na něj a do vzduchu se vznese obrovský gejzír šupin.
Jiří vrtí hlavou: „Za prvý oba jsou samečkové a za druhý každej jinej druh. Korálovec je čeleď korálovcovitých, patří sem také kobra nebo mamba.“
Lojza váhavě ukáže na zeleného hada.
Jiří souhlasně pokývá: „Jo, tahle mamba zelená je ještě nebezpečnější než korálovec.“ A pokračuje: „Kdežto všechny korálovky rodu Lampropeltis patří do čeledě užovkovitých.“
Lojza: „Jsem první, kdo se nachytal nebo byli i jiný pitomci?“ 
Jiří: „Téměř všichni, co tu byli.“
Lojza: „A nikdo se nepochlubil, že naletěl, co?“
Jiří se diví: „To mě pořád mate. Seš první, kterej pochyboval a zlanařil Jitku.“
Lojza lišácky: „To je jako v tý v povídce vod Haška, kde stojíš před cirkusáckým stanem frontu na atrakci, zaplatíš, jdeš dovnitř, tam ti nafackujou, ty vylezeš a všem vykládáš, jak to bylo perfektní a že to musej taky vidět.“
AV4: To, co Lojza vypráví, je zároveň vyjádřeno kresleně (tzn. během řeči).
Jiří se rozesměje.

Obraz 7 – Dům houdových – obývací pokoj  (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jiří vejde. Jitka stále leští nábytek.
Jiří: „Byla jsi perfektní.“
Jitka jen utrousí: „Že ti na to každý tak skočí.“
Jiří vesele: „Když to dobře sehraješ a trochu je vyhecuješ. Kde máš ty dvě tisícovky?“
Jitka udiveně: „U sebe, do lázní se budou hodit.“
Jiří překvapeně: „Ale ta jedna tisícovka byla moje. Bylo to z mého kapesného.“
Jitka rázně: „Jo milánku, tak to se budeš muset uskrovnit. Já se obětuji, dřu a ty po mně ještě chceš peníze, které jsem spravedlivě vyhrála?“
Jiří rozpačitě: „Ale ta jedna ….“
Jitka se chytí za hlavu a říká, jakoby se jí ta hlava chtěla rozskočit: „Prosím tě nech toho,  jsem úplně vyčerpaná ze školy a nemám náladu se s tebou hádat.“

Obraz 8 – U AUTA (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jiří vyndává z kufru auta Jitčin kufr, podává jí ho a říká: „Tak si ty lázně užij.“

Obraz 9 – Jiří doma bez JITKY – BEZE SLOV
Zrychleně: Jiří běhá kolem terárií.
AV5: Jiří tančí tango s  krajtou v náručí (k tomu samozřejmě zní hudba v rytmu tanga).
Jiří si napouští  plnou vanu vody a v ní se slastně rochní.
Jiří sedí v posteli, kouří doutník, pije pivo a listuje v knize o hadech a erotickým časopisem. V záběru se musí střídat fotky nahých ženských těl a věrných vyobrazení hadů.
 
Obraz 10  – hospoda (Jiří Houda, Lojza Mráček, kompars)
Lojza: „Navaří ti, vypere, uklidí a navíc je to moc pěkná ženská.“
Jiří rozčileně a hlasitě: „Ale ta nekonečná buzerace, to její věčný hamonění. Ani nevíš, jakej je teď doma božskej klid.“ Zamyslí se a po chvíli řekne spíše pro sebe: „Kdyby to tak bylo pořád.“
AV6: Jitka se prochází po kolonádě zavěšena do elegantního pána v klobouku a s deštníkem. Nasednou do auta. Auto se rozjede a narazí do nejbližšího stromu.
Lojza: „Ta moje taky sekýrovala. Já lítal kvůli kšeftům a dáma se nudila. Pak přestala vyčítat a začla chlastat.“
Jiří ironicky: „Nepije, to je snad její jediná přednost.“
Lojza: „Ty vole jeden, nevíš, co mluvíš. Chodil jsem s hrůzou domů, kde zase bude ležet, zeblitá a pomočená. A ten bordel doma! Děs!“
AV7: Ležící opilá žena s lahví v ruce. Kolem ní to vypadá jak na skládce, všude se valí odpadky. Postupně se objevují 4 kupy odpadu, každá další je větší a nad nimi je rozprostřen tento nápis: Domovní odpad, Komunální odpad, Nebezpečný odpad, Atomový odpad.   

Obraz 11 – Dům houdových  – jídelna (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka poplácává Jiřího po tváři a říká: „Zase ti nastane pravidelný režim.“
Jiří se tváří útrpně: „Ten mi opravdu chyběl.“
 
Obraz 12 – kancelář jiřího (Jiří Houda, mladá kolegyně Majka)
Jiří: „Majko, co si bys dala ženský po čtyřicítce k narozeninám?
Majka: „Myslíš pro ženu?“
Jiří: „Pro koho jiného asi. Copak mám milenku?“
Majka se hihňá: „Ne, my víme, že seš vzorňák, co by zahnul jedině s krajtou.“
Jiří naštvaně: „Jsem se zeptal tý pravý.“
Majka: „..se hned nečil, co třeba rajcovní prádýlko?“
Jiří: „To už jsem zkoušel.“

Obraz 13 (vzpomínka Jiřího) – Dům houdových – obývací pokoj  (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka rozbalí průhlednou noční košilku. Řekne bez nadšení: „Už zase?“ A vloží košilku do skříně, kde je již sada netknutých sexy košilek. 

Obraz  14 – kancelář jiřího (Jiří Houda, mladá kolegyně Majka)
Majka: „Kup jí nějakou pěknou kosmetiku.“

Obraz 15 – parfumerie (Jiří Houda, mladá prodavačka)
Prodavačka: „A máte konkrétní představu?“
Jiří spíše pro sebe: „Konkrétně bych si představoval, aby nevrčela.“
AV8: Jitka v podobě zlého psa cení zuby a vrčí. Jiří jí hodí balíček, Jitka po něm rafne a odtáhne. 
Prodavačka udiveně: „Prosím?“
Jiří nahlas: „Ne.“
Prodavačka je trochu rozpačitá, ale snaží být milá: „Co univerzální balíček? Pleťový krém, tělové mléko, sprchový gel, pěnu do koupele….“
Jiří ji přeruší: „Pěnu do koupele ne. My se nekoupem, jen trošku sprchujem. Koupáním se zbytečně plácá voda.“
AV9: Malinký kolibřík se cachtá v kaluži vody, voda náhle vyschne, kolibřík zůstane nešťastně sedět ve vyschlé kaluži.
Prodavačka se zatváří překvapeně, přesto začne připravovat balíček, mrkne do regálu s laky na nehty a udělá potutelný úsměv.

Obraz 16  – Dům houdových  – jídelna  (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka vytahuje věci z balíčku na stůl, spokojeně se usmívá: „Taková drahá kosmetika …“
Jiří stojí vedle a přihlouple se usmívá.
Jitce se zúží oči a ztvrdnou rysy. Z prostředku balíčku vytáhne rudě červený lak na nehty: „Ty ses zbláznil. Na ty moje upracovaný ruce si budu dávat lak na nehty! Nevíš, kde bych na to vzala čas? Jsem pořád v jednom kole. A ještě k tomu takovou dryáčnickou barvu!“
Jiří: „Ženský to používaj běžně.“
Jitka: „Ale jaké!!“
AV10: Tanečnice u tyče jen v tango kalhotkách, nejdříve přehodí přes tyč jednu nohu a pak se tyče chytne oběma rukama. Jsou vidět velmi dlouhé červeně nalakované nehty. Pak hodí přes tyč druhou nohu a celou váhou těla se na ni pověsí.  Tyč praskne, na tanečnici se sesype strop. Ze sutin se vysune ruka s polámanými nehty.
Jiří výhružně: „Jako třeba šéfova žena?!“
Jitka vyčítá: „Manželka tvého zaměstnavatele chodí také ověšená zlatem. Ten si jí jinak váží.“
Jiří nadává: „Ty nebudeš nikdy spokojená, kdybych ti dal zlato, řekneš, že jen vyhazuju peníze, že jsem moh koupit něco praktickýho.“
Jitka křičí: „Jak to můžeš vědět? Nikdy jsi mi žádné zlato nedal! Jen samé blbosti nebo noční košile, mám jich zásobu na kolik let!“
Jiří: „A stejně chodíš spát jako strašidlo! Ty tvoje hábity mezi sutanou a sárí.“
AV11: Jitka leze do postele v příšerné noční košili až na zem s natáčkami na hlavě, lehne do postele, vezme z nočního stolku knížku, otevře ji a na přebalu knihy lze přečíst nápis „Asertivní žena“.
Jitka úplně zbrunátní a zařve: „Hulváte, copak si mě všímáš, máš oči jen pro ty své darmožrouty. Kdo je má pořád živit? Kdybys prodal nějaké album mincí, aspoň bys měl na krmení!“
Jiří je úplně rudý, řekne rázně a praští přitom pěstí do stolu: „Alba jsou památka po tatínkovi a prodávat se nebudou. Navíc mají cenu jako komplet. Opovaž se na jediné sáhnout!“

Obraz 17 – dům Houdovýchpřízemí (Jiří Houda)
Jiří sedí na štokrleti před teráriem a  pozoruje zelenou mambu.
AV12: Mamba uštkne Jitku. Jitka otéká, otéká, poulí oči, chrčí, chytá se za krk a padá k zemi. Zde sebou chvíli mrská a pak ztuhne s povysunutým jazykem.
Jiří má při snění šťastný výraz.
 
Obraz  18 – dům Houdovýchpřízemí (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka vytrhne Jiřího ze snění, v ruce drží lopatku a smetáček: „Není ti něco? Máš tak přihlouplý výraz, jak retardovaný.“
Jiří na ni překvapeně kouká.
Jitka mu podá lopatku a smetáček a řekne: „Aspoň zameť to vysypané zrní v kuchyňce. Jsem otrokem baráku.“ A zvolá:  „Já se tu snad udřu!“
Jiří si od ní rezignovaně vezme lopatku a smetáček. Jitka odejde. Jiřího pohled ulpí na mimetické hady a zatváří se, jako že dostal spásný nápad.
AV13: Korálovec uštkne Jitku. Jitka otéká, otéká, poulí oči,….Pohřební průvod. Jiří jde za rakví.
Jiří něžně zaťuká na sklo korálovce a pošle mu vzdušný polibek. 

Obraz 19 – Dům houdových – kuchyŇ  (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka myje okno. Vejde Jiří, zamyšleně se zezadu dívá na Jitku.
AV14: Jitka padá z okna a rozplácne se dole na terase.
Jiří pokročí směrem k Jitce a zvedne ruce, jakoby chtěl do Jitky strčit, ale pak si to rozmyslí a upaží ruce a řekne: „Šéf chce přijít s manželkou na hady.“

Obraz 20 – kancelář rosenbauma – jiřího šéfa  (Jiří Houda, Ladislav Rosenbaum)
Jiří velice prosebně: „Strašně rád bych vám je předvedl.“
Rosenbaum vyhýbavě: „Někdy přijdem.“
AV15: Z trhacího kalendáře odpadávají velkou rychlostí listy.
Jiří nedočkavě vyhrkne: „A kdy? Tento týden?“
Rosenbaum se rozesměje: „Vy jste nějak hr. V pátek?“
AV16: Do trhacího kalendáře se listy velkou rychlostí vrací.

Obraz  21 – Dům houdových – kuchyŇ  (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka se otočí a nedočkavě vyhrkne: „A kdy? Tento týden?“
Jiří: „Ty seš nějak hr. V pátek.“
Jitka zahrozí: „Doufám, že se s ním nebudeš sázet.“

Obraz 22 – Dům houdových  – Chodbička u vchodových dveří(Jiří Houda, Jitka Houdová, Ladislav Rosenbaum, Alice Rosenbaumová)
Rosenbaumová a Jitka si podávají ruku, každá řekne své příjmení.
Rosenbaumová je samé zlato, na krku několik řetízků a na ruce několik masivních zlatých náramků.
Jiří si jeden náramek velice pozorně prohlíží. Jitka si prohlíží veškeré zlato se závistí.

Obraz  23 – Dům houdových  – přízemí(Jiří Houda, Jitka Houdová, Ladislav Rosenbaum, Alice Rosenbaumová)
Jiřímu visí na krku korálovka.
Rosenbaum a Rosenbaumová zatleskají.
Rosenbaumová: „Vy byste moh vystupovat v cirkuse.“
Rosenbaum: „Odebral jste mu jed.“
Jiří vrtí hlavou: „Ne, ne, je v tom jinej háček.“

Obraz 24  – Dům houdových  – přízemí(Jiří Houda, Jitka Houdová, Ladislav Rosenbaum, Alice Rosenbaumová)
Rosenbaumová obhlíží korálovku a říká: „Tahle je hodná.“
Jiří toho hned využije. „Vemte si ji. Hrají si s ní i malé děti, když přijdou na návštěvu.“
AV17: Asi pětileté dítě má kolem těla obtočeného hada a vyděšeně pláče.
Jitka udělá obličej, jako, že ji to překvapuje.
Rosenbaumová: „Opravdu?“
Jiří: „Je to náš mazlíček. Hlavně Jitky.“
Jitka nevěří svým uším a vyjeveně vrtí hlavou, nikdo to však nevidí, protože se všichni koukají na korálovku.
Rosenbaumová se chichotá: „Zkusila bych to, v životě jsem hada nedržela.“
Jiří vyndá korálovku a opatrně ji vloží do rukou Rosenbaumové.
Rosenbaumová: „Je taková heboučká.“
Jiří: „To je z dalších omylů rozšířených mezi lidma. Že hadi jsou slizký. A oni jsou naopak suchý a sametový.“
Rosenbaumová: „To je úžasný, ale radši bych ji vrátila.“
Jiří: „Dejte ji do pelíšku.“ A pokyne Rosenbaumové, aby dala hada do jeho terária. Rosenbaumová tam hada opatrně vloží.

Obraz 25 – Dům houdových  – jídelna (Jiří Houda, Jitka Houdová, Ladislav Rosenbaum, Alice Rosenbaumová)
Všichni sedí u stolu a jedí srnčí na smetaně s knedlíkem.
Rosenbaum: „Tak dobré srnčí jsem ještě nejedl.“

Obraz 26 – Dům houdových  – jídelna (Jiří Houda, Jitka Houdová, Ladislav Rosenbaum, Alice Rosenbaumová)
Všichni jsou opilí, kromě Jitky.
Rosenbaumová opile blábolí: „Dvakráát jsem vzala toho tvýho královce!!“ (dvakrát musí hodně zdůraznit, má to vliv na další děj)
Rosenbaum taky opile: „Koráálovce Alíku. Královec je náš soused.“
Všichni kromě Jitky vyprsknou smíchy. Jitka se jen lehce pousměje.
Jitka: „Jirko mohl bys na chvilku? Mám dole jednohubky.“

Obraz 27 – Dům houdových  – kuchyňka v přízemí(Jiří Houda, Jitka Houdová)
Dole v kuchyňce má Jitka dva tácy jednohubek.
Jitka studeně, odměřeně a vyčítavě: „S tím pitím už brzdi.“
Jiří dotčeně: „Co blbneš, vždyť von taky chlastá?“
Jitka ostře: „On si může pít jak chce, je tvůj zaměstnavatel. Ale ty se musíš ovládat.“
Jiří jedovatě: „A to jako proč?“
Jitka plačtivě: „Bojím se, že se opiješ, řekneš něco nevhodného a on se urazí. A všechno srnčí, víno, koňak a tohle,“ a ukáže na jednohubky a rozhodí zoufale ruce, „bude úplně zbytečné!!!“
AV18: Pečené srnčí s křídly, víno s křídly, koňak s křídly a tác jednohubek s křídly postupně vylétávají oknem. Jitka drží v ruce štos bankovek a ty list po listu odnáší vítr.

Obraz  28 – Obchod se šperky (Jiří Houda, prodavačka)
Jiří si prohlíží náramek, který je velmi podobný tomu, který měla včera Alice Rosenbaumová.
Jiří: „Vypadá úplně jak zlatý.“
Prodavačka: „Double je k nerozeznání.“

Obraz 29  – Dům houdových – přízemí  (Jiří Houda)
Jiří spustí imitaci zlatého náramku do terária korálovky. Potom obratným pohybem korálovce a korálovou přehodí. Vezme z kuchyňky pytel se zrním pro myši a nepatrně nasype za vchodové dveře. Poté udělá cestičku až ke korálovci a zde vysype trochu více. Zamne si ruce.

Obraz 30 – Dům houdových – ložnice (Jiří Houda)
Jiří leží v posteli, přikrytý peřinou a čeká.

Obraz 31 –  představa Jiřího – přízemí (Jitka Houdová Jiří Houda, doktor)
Jitka jde se smetáčkem a lopatkou za zrním a postupně je zametá. Dojde k teráriu s korálovcem a náramkem. Položí lopatku a smetáček na zem. Kouká žádostivě na náramek.
AV19: Opilá Alice Rosenbaumová strká ruku se zlatými náramky ke korálovce a vrávoravě přepadává dovnitř. Jeden náramek sklouzává do terária a korálovka se přes něj převalí, takže náramek není vidět. Náramek zde zůstává nepovšimnut ležet.
Jitka obchází kolem terária. Touží po zlatu, ale štítí se hada. Vždy natáhne ruku a pak bázlivě cukne. Nakonec to nevydrží, sáhne po náramku, korálovec ji uštkne, ona to ani nevnímá, utíká celá šťastná a tiskne náramek k hrudi,  ale po chvíli padá k zemi, kde se začne svíjet, chrčet.
Jitka leží bez známek života na zemi, celá oteklá. Sklání se nad ní doktor a nad ním stojí Jiří v pyžamu.
Jiří: „Když jsem se vzbudil, tak jsem ji tu takhle našel.“
Doktor: „Zde už nejsme nic platní.“
 
Obraz  32 – DŮM HOUDOVÝCH – LOŽNICE (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jiří se při představě uštknuté Jitky blaženě usmívá.
Zarachotí klíče. Jiří si nahrne peřinu na obličej, že mu jsou vidět jen oči a těmi nervózně těká. Slyší, jak Jitka chodí po domě. Náhle zazvoní zvonek. Jiří úplně strne a vystrašeně vypoulí oči. Slyší, že Jitka jde otevřít. Jitka se někým baví, ale Jiří nerozumí o čem. Slyší ji, jak stoupá po schodech nahoru.
Jitka otevře dveře ložnice a řekne: „Tady jsi. Co ti je?“
Jiří: „Něco na mě leze, asi chřipka.“
Jitka: „Je tu Lojza s nějakými lidmi. Chtějí vidět hady.“
Jiří vyděšeně: „Prosím tě, nějak je zadrž, musím se převlíct, hned jsem tam.“

Obraz 33 – Dům houdových – přízemí  (Jiří Houda, Jitka Houdová, Lojza Mráček, 2 cizí lidé)
Jiří doběhne k hadům. Popadne hady a přehodí je. Ještě má ruku s korálovcem v jeho teráriu, když za dveřmi na chodbičce uslyší hlasy. Zpanikaří, pustí hada a otočí se. Had ho uštkne do hřbetu dlaně. Nevěřícně kouká, ještě stačí druhou rukou vyndat náramek od korálovky a strčit ho do kapsy. Dveře se otevřou. Vejde Lojza, Jitka, cizí muž a cizí žena. Jiří si drží ruku, vyděšeně kouká a koktá: „Ne.. nemám sérum.“
Lojza vytáhne kapesník, pevně podváže zápěstí a zeptá se: „Korálovec?“
Jiří kývne.
Lojza: „Jedem.“
Jitka má v rukou lopatku a smetáček, zametá rozsypané zrní a říká: „Jsem otrokem baráku, já se tu snad udřu.“

Obraz 34  – nemocnice (Jiří Houda, doktor)
Jiří otevře oči, všude z něho trčí hadičky a sklání se nad ním doktor.
Doktor: „Už jsme se báli, že vás ty vaši mazlíčci budou mít na svědomí.“
Jiří chce něco říci, ale nejde to, pohybuje rty, ale nevychází žádné zvuky.
Doktor: „Nic neříkejte, nevysilujte se. Kamarád vás přivezl na poslední chvíli. Zachránil vám život.“

Obraz  35 – nemocnice (Jiří Houda, Lojza Mráček)
Jiří už nemá tolik hadiček, chytí Lojzu za ruku a řekne prosebně: „Prosím tě, musíš tam jít a nakrmit je. Nechala by je pojít hlady. To bych nepřežil.“
AV20: Mrtví vysušení hadi s vyplazenými jazyky navěšeni přes okraje terárií a přes větve uvnitř terárií.

Obraz   36 – nemocnice (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka drží Jiřího starostlivě za ruku a on jí říká: „Dej mu klíče od domu, slíbil, že bude krmit hady.“

Obraz  37 – Dům houdových – Ložnice (Jitka Houdová)
Jitka drží v ruce onošenou zástěru a chystá se převlékat. Vyhlédne z okna.

Obraz  38 – před domem houdových (Lojza Mráček)
Před domem vystupuje Lojza z BMW.

Obraz 39 – Dům houdových – Ložnice (Jitka Houdová)
Jitka si se zaujetím prohlíží auto. Odloží zástěru do skříně a nechá si na sobě hezké oblečení.

Obraz  40 – Dům houdových – Koupelna (Jitka Houdová)
Jitka stojí před zrcadlem. Přetře si rty rtěnkou, lehce nanese make-up a učeše se. Uspokojivě se prohlédne v zrcadle.
AV21: Jitka podobě tygřice cení zuby, vrčí a je připravená skočit. Budova Lojzovy firmy: THERMOPLUS – voda – topení – plyn. Dům se začne zmenšovat a zmenšovat, až je velký jako králík. Přiběhne Jitka v podobě tygřice a spolkne ho.

Obraz 41 – Dům houdových – u vchodových dveří (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Lojza si zálibně Jitku prohlíží a říká: „Jirka mě o to poprosil, přeci mu nemůžu odmítnout.“
Jitka se přívětivě usmívá: „To je samozřejmé. Jsem ráda, že jste se toho ujal.“

Obraz 42 – Dům houdových – přízemí (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Lojza krmí hady, Jitka k němu sestoupí ze schodů a řekne vesele a mile: „Mohla bych vás pozvat na svíčkovou. Máte ji rád?“
Lojza nadšeně: „Co rád, tu přímo zbožňuju.“

Obraz 43 – Dům houdových – jídelna  (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Jitka a Lojza sedí u stolu a jedí. Jitka má malinkou porci, Lojza velikou.
Lojza: „Báječná. Vy byste mohla vařit v Puppu.“
Jitka se usmívá: „Nepřehánějte.“
Lojza: „A ten knedlíček, jedna báseň. Takhle vyváříte každej den?“
Jitka: „Většinou ano, mám radost, když druhému chutná.“
Lojza udělá slastné: „Hmmmmm.“

Obraz 44 – Dům houdových – vchodové dveře (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Lojza odchází, ve vchodových dveřích se otočí a řekne vážně: „Bylo mi s vámi moc dobře.“

Obraz  45 – Dům houdových – jídelna  (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Lojza obírá kachní stehno a rozplývá se: „Moje bejvalka sice vařila než začla chlastat, ale tohle by nesvedla.“
AV22: Žena vytáhne z trouby pečeni, naklání láhev s rumem, že pečeni podlije, potom si to rozmyslí a nalije celu láhev do sebe.
Jitka se směje: „Vždyť na tom nic není. Strčit kachnu do trouby.“
Lojza pomalu nadhodí: „Všim jsem si, jaký tu máte pořádek. To u mě ……. “
Jitka váhavě: „Kdybyste se neurazil, uklidila bych vám…“ A pak potichu dodá: „Když krmíte manželovi hady ….. “
Lojza radostně: „To byste byla moc hodná. Občas si pozvu uklízecí firmu, ale to víte, jsou to cizí lidi. A vy jste mně tak blízká.“ A významně ji chytne za ruku. Jitka neucukne. Lojza pak vyndá z kapsy klíče, jeden oddělí z kroužku a řekne: „Klíče od domu, přijďte, kdy chcete.“

Obraz  46 – Dům lojzy – Obývací pokoj (Jitka Houdová)
Jitka uklízí. Pokoj je zařízen honosně. Jitka bere do ruky cenné věci a zkoumavě si je prohlíží. Otvírá a prohrabuje zásuvky a skříně. V horní zásuvce starožitného psacího stolu (té uprostřed nad otvorem pro nohy) najde výpisy z bankovních účtů.
AV23: Naskakující číslice.
Pečlivě si je prostuduje a s uspokojivým výrazem vrátí zpět.

Obraz  47 – Dům lojzy (Lojza Mráček, Jitka Houdová)
Lojza prochází domem a je nadšený. Všude naklizeno, dům se blýská čistotou.
Lojza: „Jituško, vy jste zázrak. Jak rád bych vás tu měl pořád.“
Jitka cudně sklopí oči.

Obraz 48 – Dům houdových – přízemí (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Lojza dává Jitce nádhernou kytici.
Jitka jen září: „Ta je ale krásná.“
Lojza: „Vy jste krásnější.“

Obraz  49 – Dům houdových – obývací pokoj  (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Lojza věší Jitce na krk masivní zlatý řetízek.
Jitka se usmívá a říká: „Ale to si od tebe nemohu vzít.“
Lojza ji lehce políbí za krk a řekne: „Ale ty si to zasloužíš.“

Obraz 50  – nemocnicE (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka: „Ten tvůj kamarád je tak hodný, vzorně se stará o hady každý den.“
Jiří spokojeně vydechne: „Já věděl, že je na něj spolehnutí.“

Obraz  51 – Dům houdových – ložnice  (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Lojza a Jitka spolu v posteli. Vedle přes křeslo je přehozená noční košilka, kterou Jitka dostala od Jiřího k narozeninám a která se objevila v předchozí ukázce.
Jitka: „Počkáme, až se vrátí z nemocnice.“
Lojza: „Ale takhle to bude mnohem jednodušší. Postavíš ho před hotovou věc.“
Jitka: „Stejně, takhle naráz. Aby pak nevyvedl nějakou hloupost.“
AV24: Jiří stojí s odjištěnou kouřící bombou a chystá se ji vrhnout.
Lojza: „Neboj, toho zajímaj jen ty jeho studený bestie.“

Obraz 52 – Dům lojzy – koupelna  (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Jitka drží v ruce štos nočních košilek, dárky od Jiřího.
Lojza otevře skříňku a pokyne: „Tady.“
Jitka je tam vloží. Lojza vezme vrchní košilku a rozprostře ji na Jitku a milostně zavrní.
Jitka se svůdně rozesměje a couvne. Při tomto pohybu bezděky vezme z jedné poličky jelení lůj a chce si namazat rty.
Lojza ji zadrží a řekne: „Ten si neber, vem si tenhle, jak je na něm napsáno P.“ A podá jí jiný jelení lůj.
Jitka překvapeně řekne: „Proč P?“
Lojza vysvětluje: „P jako na pusu.“
Jitka oponuje: „Ale na tomhle je také napsáno P.“
Lojza ji ho vezme z ruky a rozpačitě zakoktá: „Ale to je na něco úplně jinýho.“
 
Obraz 53 – Dům houdových – Jídelna  (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka a Jiří sedí u stolu. Jiří jí guláš. Jitka nejí nic, sedí naproti němu a kouká se, jak Jiří jí.
Jiří se rozhlédne: „Tady je to nějaký jiný, takový prázdný.“
Jitka: „Musím ti něco říct.“
Jiří vylekaně: „Něco se stalo hadům?“
Jitka podrážděně: „Proboha, vždyť jsi je viděl, umíš myslet také na něco jiného?“
Jiří: „Tak, co se děje?“
Jitka s ledovým klidem: „Chci se rozvést.“
Jiří vykulí oči: „Cože? Ty? A proč?“
Jitka pořád klidně: „Odstěhovala jsem se k Lojzovi a chci se s tebou rozvést.“
Jiří výhružně: „A to mi říkáš jen tak?“
Jitka trochu zvedne hlas: „A jak ti to mám říct?“
Jiří začne křičet: „Ty mrcho …. on sem chodí krmit hady a při tý příležitosti …. co na něm vidíš prosím tě?“
Jitka také křičí: „Všechno, co ty nemáš.“
Jiří: „A to jako co?“
Jitka stále křičí:. „Váží si mě, obdivuje a není zahleděný jenom do hloupých plazů.“
Jiří: „Jsem zvědav, jak tě bude obdivovat, až mu začneš předvádět ty tvý hysterický výlevy, když přijdeš ze školy.“
Jitka: „Myslíš, že budu muset učit? Za tu almužnu……? Lojzovi úplně postačí, když mu uvařím a uklidím.“
Jiří zle: „A podržíš….“
Jitka: „Jsi odporný,“ práskne dveřmi a odejde.
Jiří sedí a drží si hlavu v dlaních.
Otevřou se dveře a vrátí se Jitka: „Nemysli si, že ti všechno nechám. Lojza mi zaplatí takové právníky, že zůstaneš s těmi svými obludami na ulici!“ Znovu práskne dveřmi a odejde.
AV25: Nápis Cirkus George. Pod ním Jiří na ulici žongluje s kuželkami a za ním se ve stejném rytmu kroutí parta hadů.

Obraz 54 – advokátní kancelář (Jitka Houdová, právník)
Záběr na cedulku na dveřích: JUDr. Karel Sýkora.
Jitka sedí naproti právníkovi.
Právník: „Paní Houdová pochopte, dům zdědil váš manžel po rodičích, takže si nemůžete nárokovat půlku. Je celý jeho a nemusí vás ani vyplácet.“
Jitka zvolá: „Ale to je nespravedlivé, vždyť ho celou dobu udržuji a teď mu to mám všechno nechat? A co zařízení?“
Právník: „Zařízení, které jste si pořídili během manželství je samozřejmě z poloviny vaše.“ Jitka plačtivě a hystericky (je úplně vyvedená z konceptu a použije i slovo „hergot“, které by za normálních okolností nikdy neužila): „Ale já chci ten dům. Tak hergot něco dělejte. Musím mít ten dům!“
Právník: „Bohužel, takový je zákon.“

Obraz  55 – dům Lojzy – obývací pokoj (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Jitka nese náruč pošty. Položí ji na stůl. Z balíku vyndá jeden dopis.
Zvědavě řekne: „Výpis z banky, kolik tam teď máme,“ a chce dopis roztrhnout.
Lojza jí dopis zlostně vytrhne a řekne ostře: „Vidíš tam snad napsaný svý jméno?“
Jitka ostýchavě zavrtí hlavou.
Lojza opět velmi ostře a naštvaně: „Tak to laskavě respektuj.“
Jitka provinile sklopí oči.

Obraz 56 – dům Lojzy – obývací pokoj (Lojza Mráček)
Lojza otevře prostřední zásuvku psacího stolu (ta nad otvorem pro nohy), vloží do ní výpis z banky, pak chvíli šátrá uvnitř a vytáhne klíček. Zásuvku zamkne, chvíli přemýšlí a potom klíč hodí do vázičky na krbové římse. Pak se zarazí, klíček zase vytáhne a strčí si ho do peněženky, kterou má u sebe. Musí být jasně naznačeno, že Lojza hodlá nosit klíček pro jistotu stále u sebe.

Obraz 57 – Telefonát mezi jitkou a jiřím (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jitka volá z Lojzova domu Jiřímu: „Potřebuji tu teflonovou pánev.“
Jiří ze svého domu kousavě: „Přijď si pro ni.“
Jitka rozkazovačně: „Už je pozdě. Přijdu zítra dopoledne.“
Jiří chladně: "Víš, že budu v práci, každý nemá prázdniny. A proč mi to říkáš?“
Jitka: „Abys mě neobviňoval, že jsem ti ji potají ukradla.“
Jiří ostře: „Zde není co ukrást, všechno cenné, sis už odnesla.“
Jitka: „Byly to moje věci.“
Jiří: „To rozhodne soud,“ a práskne telefonem.

Obraz 58 – Dům houdových – Kuchyň  (Jitka Houdová)
Jitka vytáhne z kuchyňské linky teflonovou pánev a strčí ji do tašky.

Obraz 59 – Dům houdových – KuchyňKA v  přízemí (Jitka Houdová)
Jitka se rozhlíží. Pak popadne přepravku s víkem.

Obraz 60 – Dům houdových – přízemí (Jitka Houdová)
Jitka vytáhne z  tašky speciální kleště na hady. Jde, v jedné ruce kleště, v druhé ruce přepravku, k teráriím. Zastaví se u mimetických hadů. Položí přepravku na zem a otevře ji.
Opatrně a štítivě uchopí kleštěmi korálovce a strčí ho do přepravky, kleštěmi překlopí víko přepravky. Zhluboka si oddychne. Opatrně a štítivě uchopí kleštěmi korálovku a dá ji do terária po korálovci. Korálovce z přepravky vysype do terária korálovky. Zase si zhluboka oddechne. Kleště vrátí do tašky. Tašku s kleštěmi a pánví vloží do skříně. Potom odejde.

Obraz 61 – Dům houdových –  přízemí (Jiří Houda)
Jiří si prohlíží korálovce a korálovku, jakoby se mu něco nezdálo. Je slyšet nahlas, jak přemýšlí: „Mrcho hamižná, myslíš, že nic nepoznám?! To mě dost podceňuješ.“
Přehodí rukou hady do původní pozice.

Obraz 62 – Dům houdových – Kuchyň (Jiří Houda)
Jiří otevře spíž, vyndá obdélníkový, plastový košík plný polévek z pytlíku. Probírá se jimi, jednu vyndá a řekne: „Hrášková, ta se hodí.“ Vysype polévku do misky.

Obraz 63 – Dům houdových – koupelna (Jiří Houda)
Jiří si namaže obličej silnou vrstvou krému. Kouskem vatičky se napudruje polévkou z misky, takže má mrtvolně zelenou barvu. Pak si do koutku úst ještě stříkne pěnu na holení.

Obraz  64 – Dům houdových –  přízemí (Jiří Houda, Jitka Houdová)
Jiří obchází kolem hadů. Zarachotí klíče. Jiří se vrhne na zem tak, aby viděl na korálovce a korálovku a předstírá mrtvého. Vejde Jitka. Koukne na Jiřího. Jiří leží celý zkroucený, obličejem napůl k zemi.  
„Panebože,“ uleví si Jitka.
Jitka vytáhne ze skříně tašku s kleštěmi a pánví a naprosto stejným způsobem, jako to dělala předtím, hady zase přehodí.
Jiří ji po očku sleduje ze země a v duchu to komentuje (musí to být slyšet nahlas pro diváky): „Sakra, s kleštěma jsem nepočítal.“
Jitka schová kleště do tašky a otevřenou tašku nechá položenou v hale.  
Jitka vytočí telefon v hale a snaží se říct hodně vyděšeně: „Manžel tu leží bez hnutí,  asi ho zas něco uštklo .….“ V tom jí někdo vytrhne sluchátko. Jitka se otočí. Za ní stojí Jiří!  
Jiří řekne do telefonu: „Nejezděte, jsem v pořádku.“ A položí telefon.
Jitka jen vyděšeně vrtí hlavou a celá se klepe. Jiří popadne ji za ruku a řekne: „Chtěla ses mě zbavit?! Abych zavolal policii!!“
Jitka se mu vytrhne a uteče z haly ven.
Jiří zase přehodí hady a řekne jim: „Chudinky, už budete mít pokoj.“
Jiří vytáčí telefon hale. V tom ho někdo praští pánví přes hlavu. Jitka!
Jiří klesne k zemi. Jitka se zatváří zlovolně. Vytáhne z  tašky kleště a pomocí kleští vyndá z terária mambu zelenou. Opatrně nadzvedne pánví Jiřímu, ležícímu na břiše hlavou k zemi, tričko a mambu mu vloží pod tričko na holá záda. Pánev a kleště vloží do tašky a s taškou odejde.

Obraz  65 – Dům lojzy – obývací pokoj   (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Jitka vejde.
Lojza sedí v křesle a hned spustí: „To je děs vidˇ.“
Jitka zavětří: „Co?“
Lojza: „Přeci Jirka!“
Jitka překvapeně: „Jirka?!“
Lojza velmi udiveně: „Ty to nevíš?!
Jitka zavrtí váhavě hlavou, ale je na ní vidět, že tuší.
Lojza: „Tři dny nebyl v práci, nebral telefony, tak tam vtrhli policajti s paklíčem a našli ho celýho zelenýho a nateklýho, prej tam lezla mamba.“
AV26: Na zemi ležící oteklý Jiří a nad ním se tyčí mamba.
Jitka se snaží skrýt uspokojení a tvářit se vyděšeně, ale není moc přesvědčivá: „To je strašné.“

Obraz 66 – Dům houdových –  ložnice (Jitka Houdová)
Jitka otevře skříň, odhrne Jiřího oblečení a vytáhne 4 ks alb s mincemi. Alba strčí do tašky.  

Obraz 67 – dům Lojzy – obývací pokoj (Jitka Houdová, Lojza Mráček)
Jitka sedí za stolem, na stole otevřené album mincí, otevřený katalog o mincích. Jitka si lupou prohlíží mince a dle katalogu si vedle na papírek zaznamenává jejich cenu.
Vejde Lojza a udiveně: „Co to máš?“
Jitka: „To je po Jirkově tatínkovi. Má to obrovskou cenu.“
Lojza udiveně: „A proč to máš tady?“
Jitka: „Aby to tam někdo nevzal, když Jirka….“
Lojza nevraživě: „Vždyť máš klíče jenom ty…. a Jirka.“ Pak se poopraví a řekne: „Teda měl Jirka.“
Jitka: „No a taky kvůli dědické dani, víš, co bych z tohoto musela platit?“

Obraz 68 – dům Lojzy – hlavní vchod (Jitka Houdová, detektiv, policista)
Jitka otevře dveře. Stojí zde jeden policista v uniformě a jeden detektiv v civilu.
Policista: „Paní Houdová?“
Jitka špitne: „Ano?“
Policista: „Můžeme s vámi mluvit?“

Obraz 69 – dům Lojzy – obývací pokoj (Jitka Houdová, Lojza Mráček, detektiv, policista, Jiří Houda)
Jitka, Lojza, detektiv a policista sedí na sedací soupravě a pijí kávu.
Jitka se snaží tvářit nešťastně: „Naposledy jsem tam byla pro teflonovou pánev.“
Detektiv: „Všimla jste si něčeho podezřelého? Třeba, že by tam lez had po zemi?“
Jitka: „Ne.“
Detektiv: „A pak už jste tam nebyla?“
Jitka zavrtí hlavou.
Detektiv: „A co ty alba?“
Jitka vyvalí oči.
Detektiv: „Ukradla jste cenná alba, protože jste si myslela, že váš muž je mrtev.“
Jitka vyděšeně mlčí.
Detektiv: „A víte, proč jste tomu uvěřila? Protože jste to na něj sama nastražila!“
Jitka vyděšeně vrtí hlavou.
Do místnosti vejde Jiří. V ruce drží zeleného hada. Vypadá jak mamba. Dojde s hadem k Jitce a strčí jí ho pod nos. Jitka vstane z křesla a zděšeně couvá směrem ke krbu, ve kterém se netopí (je léto). Porazí stojan s krbovým nářadím, z krbové římsy shodí vázičku. Zastaví se nalepená na římsu.    
Jiří vítězoslavně a sarkasticky: „Přinesl jsem ti překvapení miláčku. Zatímco ses snažila oškubat Lojzu, pořídil jsem si další přírůstek. Toto je užovka rodu Philothamnus,  mimetická kolegyně mamby zelené.“   
Jitka vyděšeně kouká a vrtí přitom hlavou.
Jiří: „Ani ti nemusím říkat, kterého hada jsi….“
Policista chytne Jitku za paži a řekne rázně: „Půjdete s námi.“

Obraz 70 – Soudní síň (soudce, Jiří Houda, Jitka Houdová, Lojza Mráček, kompars)
Jitka jako jediná stojí. Všichni ostatní sedí. Jiří a Lojza každý na jedné straně soudní síně.
Soudce čte rozsudek: „Za pokus o vraždu se odsuzuje k pěti letům vězení nepodmíněně.“
Jitka se zdrceně sesune na lavici. 
Jiří a Lojza se na sebe podívají  a usmějí se.  

Obraz  71 – Před soudní síní – schodiště (Jiří Houda, Lojza Mráček, kompars)
Lojza a Jiří jdou dolů po schodech, každý na jedné straně schodiště. Podívají se na sebe.
Lojza zvedne palec a zavolá na Jiřího: „Dem na jedno?“ Jiří kývne.

Obraz 72 – hospoda (Jiří Houda, Lojza Mráček, kompars)
Lojza a Jiří si významně přiťuknou půllitry s pivem.
AV27: Jitka zoufale lomcuje mřížemi vězení. Za ní stojí tlustá obrovská ženská a zálibně ji hladí po vlasech.

































Zařazeno v kategorii Scénáře







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička