TIP DNE





Alsasko, Strasbourg a létající poslanci


13. července 2011, Eva



V rámci našeho cykloputování jsme také navštívili hlavní město Alsaska Strasbourg. I zde najdete překrásné hrázděné domy a velkolepé katedrály. Sídlí zde Rada Evropy, Evropský parlament a Evropský soud pro lidská práva. A právě o Evropském parlamentu bych se chtěla zmínit.
 
O to, kde bude sídlo Evropského parlamentu, se ucházela města Brusel, Strasbourg a Lucemburk. Aby se největší země EU Francie necítila ukřivděna, rozhodli euromozci šalamounsky. Předsednictvo Evropského parlamentu a generální sekretariát trvale sídlí v Lucemburku. A europoslanci zasedají ve zbývajících dvou městech. Gró jednání probíhá v Bruselu a jednou měsíčně si europoslanci zaletí „zaschůzovat“ do Strasbourgu. Přelety do alsaské metropole a celá paráda kolem, a to kvůli dvanácti zasedáním ročně, přijde daňové poplatníky na cca 250 milionů EUR. Neustále se diskutuje, zda nás tato úlitba Francouzům nestojí příliš, nota bene, když se Evropa ocitla v hospodářské krizi. Francouzi se však tvrdošíjně odmítají „svého“ parlamentu vzdát, neboť na údržbu honosné budovy plus platy jejích zaměstnanců jim tečou společné peníze z EU.
 
Alsasko se mnou brázdila na kole i moje přítelkyně Jana, právnička. Když jsme spolu stály před budovou europarlamentu, která připomíná napůl amfiteátr a napůl vězení, Jana mi vyprávěla tuto příhodu. Před rokem se se svými kolegy zúčastnila zasedání parlamentu. Vyfasovali sluchátka a vše jim bylo simultánně tlumočeno do češtiny. Projednával se důležitý zákon, ale ze všech 736 poslanců jich bylo přítomno pouze 27.  Když se Jana zeptala, jak je to možné, že jich je přítomno tak málo, odpověděli jí, že ostatní poslanci jednání pozorně sledují ze svých kanceláří.
 

 

stras1

 

STAS2

 

Jana prázdnou budovu parlamentu zdokumentovala. Na galerii sedělo mnohem více lidí než v poslaneckých lavicích.

 
Tak jsme si s Janou posteskly, zda by v tomto případě nestačilo pořádat pouze videokonference a zda by opravdu nebylo lepší celý tento létající cirkus zrušit.
 
 





Copyright © 2010 Literární net Sůvička