TIP DNE





Dobré pití to jistí


10. června 2013, Eva



„Já potřebuji šroubovat?“ zeptal se překvapeně můj muž poté, co pod vánočním stromečkem vybalil z krabice akušroubovák.

 

„Když jste dělali s Michalem ten plot, tak sis ho chválil,“ namítám.

 

Při stavbě dřevěného plotu mu pomáhal kamarád Michal, který je majitelem dřevovýroby, a manžel se rozplýval, jaká je to výborná věc ten akušroubovák, a jak to s ním jde všechno rychle.

 

Když však nyní vidím jeho rozpačitý pohled, dochází mi, že ten dřevený plot je jedna z posledních věcí, co se u nás šroubovaly, že se u nás další rekonstrukce nechystají a že tahle „skvělá vychytávka“ skončí nevyužitá v dílně.

 

Každoročně mu k Ježíšku kupuji knížky, oblečení či něco z kožené galanterie a k výročí svatby, které následuje na Silvestra (brali jsme se na Silvestra, byla jsem těhotná, a jiný volný termín nebyl), láhev drahého koňaku nebo luxusní vodu po holení. Po minulých Vánocích se nám sešly dvě lahve koňaku od jiných členů rodiny a „vizuální kontrolou“ v koupelně jsem zjistila, že se v poličce vedle sebe tísní dva nespotřebovaní Davidové Beckhamové a jeden Hugo Boss, které mu nadělily svátek a narozeniny. Takže to chce vymyslet něco zcela nečekaného, prostě bombu.

 

Zážitkové dárky jsem vyloučila hned. Minulý rok nám děti darovaly koupel v pivních lázních a my jsme vůbec nebyli schopni se domluvit na termínu do půlky února, než voucher vyprší. Každý víkend jsme něco měli, takže by to znamenalo vzít si kvůli tomu oba dovolenou, dojet do Prahy, vykoupat se a zpět. Nakonec se v lázni porochnila pražská sestřenka s manželem.

 

Zamítla jsem i let balonem, tandemový seskok padákem, bungee jumping a podobné aktivity. Psychologové tvrdí, že se to nemá dávat jako dárek, protože kdyby se něco stalo, člověk by si do smrti vyčítal, že toho druhého de facto „zabil“, v lepším případě zmrzačil.

 

Tak mě napadlo, že mu dám nějaký „vercajk“, protože je docela kutil a s motorovkou či vrtačkou se ohání jako profík. Štípačka na dřevo by se šikla, ale ty dobré začínají od deseti tisíc. To si koupíme někdy jako „společný“ dárek.

 

A když si tak pochvaloval akušroubovák, koupila jsem mu jeden naprosto špičkový od světoznámé firmy, která se jmenuje stejně jako slavný holandský malíř, předchůdce surrealistů.

 

Nyní zjišťuji, že jsem to neodhadla a dopadlo to jako s tou malířskou paletou a olejovými barvami, které jsem mu kdysi věnovala a které se pak povalovaly na půdě, až jsme je zcela vyschlé vyhodili. Můj muž hezky maluje, tudíž jsem se domnívala, že by potřeboval seberealizaci a že touží po troše bohémského života jako Andy Warhol, jen se to bojí dát najevo.

 

Takhle to dopadne vždycky, když chci být originální. Pro příště vím, že košile, kravata a dobré pití to jistí.

 

Z e-knihy Třpytkaři:
 

 






Copyright © 2010 Literární net Sůvička