Literární web Sůvička
Milánek na zabití – část třetí: Milánek na gymplu
16. ledna 2026, Eva
pondělí 7. července
Svátky jsme strávili doma a lízali si rány po vodě s Milánkem. Petr fyzické, já duševní. Na konec srpna jsme si zaplatili cyklozájezd do Toskánska, bohužel ho budeme muset kvůli Petrovu zachraňování nemotorného bratříčka stornovat. Každý dobrý skutek budiž po právu potrestán.
„Jeď s někým jiným, to je škoda to nechat propadnout,“ navrhuje Petr.
„Všem jsem volala, každej už něco má.“
„A co Milánek a Klárka?“
Zprvu mě překvapil, ale když jsem nad tím popřemýšlela, tak jsem usoudila, že to není tak špatný nápad.
úterý 8. července
Nejdřív oťukávám Klárku.
„Víš, my jsme si dali s Milánkem pauzu. Musím si všechno nechat projít…,“ kroutí se.
„Chápu… po tý vodě…“
„Lenko, to není jen ta voda… to zrálo dlouhodobě…“
Najednou mě napadne spásná myšlenka: „Co kdybysme jeli spolu? Je to už zaplacený, budu ráda, když mně budeš dělat společnost.“
„To by bylo super. Ale nejsem zdatná cyklistka, nestačila bych ti.“
„Tam nejsou tak strašný kopce. A když nebudeš moct, tak to vytlačíš, já to někdy taky tak dělám.“
Slovo dalo slovo a Klárka nakonec nadšeně souhlasila, že se mnou ten zájezd absolvuje.
»» celý článek »» Milánek na zabití – část třetí: Milánek na gymplu
Milánek na zabití – část druhá: Milánek na vodě
10. ledna 2026, Eva
čtvrtek 12. června
Prožila jsem báječný a klidný rok. Respektive školní rok. Milánek stále cukroval s Klárkou, navštěvovali nás jen občas, pouze na pokec, nebo vzít Kubu na procházku, k jídlu nic nechtěli.
Že by se tchyně začala více věnovat vaření? Pokud Milánek nebyl ani se svou milou, ani s naším psem, dřepěl doma a učil se na přijímačky. Samozřejmě, že se na ten gympl dostal, dokonce byl druhý nejlepší, a to hned za jedním supernadaným chlapcem, který odmocňuje a násobí zpaměti, vyjmenuje vám všechna hlavní města, nejvyšší hory a prezidenty Spojených států od dob čajové války.
Tomuto kromobyčejnému chytrolínovi však nezbývají mozkové buňky na běžné činnosti a je neustále trochu mimo. Jeden učitel mi o něm v ordinaci vyprávěl, jak bez zaklepání a bez pozdravu vtrhl do sborovny, před zraky překvapeného učitelského sboru vyndal pinďoura, vymočil se do umývadla, které tu kantoři mají, aby si mohli máčet hadr na hlavu. Po vykonání potřeby beze slova odešel. Tento génius tedy jako jediný překonal našeho Milánka.
»» celý článek »» Milánek na zabití – část druhá: Milánek na vodě
