Literární web Sůvička
HÉRAKLÉS – PRÁCE DRUHÁ: LERNSKÁ HYDRA, RAK
Eva
V tomto příběhu se vypráví o těchto souhvězdích: souhvězdí Hydry (Hya), souhvězdí Raka (Cnc-Cancer), souhvězdí Šípu (Sge-Sagitta), souhvězdí Havrana (Crv-Corvus), souhvězdí Poháru (Crt-Crater)
Jako druhou práci pověřil Eurystheus Hérakla, aby zabil lernskou hydru. Tato obluda vznikla ze spojení Echidny, napůl ženy a napůl hada, a stohlavého obra Týfóna. Vychovala ji Héra, aby ji v pravý čas mohla použít proti Héraklovi. Nyní nastala ta chvíle, Héřin nástroj pomsty měl splnit svůj úkol. Hydra měla obrovské hadí tělo, na němž syčelo devět dračích hlav, a ta největší a nehrozivější byla nesmrtelná. Byla tak jedovatá, že pouhý její dech dovedl zahubit. Přebývala v ponurých, bezedných a temných bažinách u města Lerny nedaleko Argolidského zálivu, v nichž našlo smrt mnoho pocestných, ať již utonutím nebo byli roztrháni obávaným bažinným tvorem.
Héraklés si vzal na pomoc Ioláa, nejmladšího syna svého nevlastního bratra Ífikla, jediné dítě, které přežilo Héraklův vraždící amok. Ioláos byl statečný a odvážný.
Hned za bažinami oba muži zapálili les a odřízli hydře ústupovou cestu. Nestvůra se brzy vynořila z hlubin a vztyčila se před nimi v celé své „kráse“. Oba hrdinové trochu ucouvli, nečekali, že bude tak velikánská, tak příšerná, tak děsivá. Brzy se však vzpamatovali, v ohni nažhavili šípy a doslova jimi hydru zasypali. Avšak nebylo to nic platné, šípy jako by ji jen polechtaly. Héraklés jí usekl hlavu, ale okamžitě místo ní narostly hlavy dvě. Také Ioláos zběsile usekával útočící hlavy, které se neuvěřitelnou rychlostí množily. Boj se zdál marný a prohraný.
Héra vše sledovala z Olympu a spokojeně se usmívala. Den odplaty nadešel.
Z bažin se vynořil obrovský rak a spěchal hydře na pomoc. To Héra jej poslala, aby dokončil dílo zkázy.
Héraklés jej zpozoroval a zvolal: „Ioláe pozor, za tebou!“
Ioláos se otočil, namířil šíp a vystřelil. Šíp proletěl rakovi hlavou a ten se svalil mrtvý k zemi.
„Výborně Ioláe, přesná rána,“ pochválil ho Héraklés.
Hydra se otočila, aby se podívala, co se děje za jejími zády s jejím pomocníkem rakem. V tom okamžiku Héraklés vyrval ze země hořící strom a upálil jí hlavu. Místo ní už žádná nová hlava nevyrostla, zůstalo jen odporně páchnoucí spálené maso.
Nyní už věděli, jak Hydru dostat. Héraklés odsekával jednu hlavu po druhé jak větve z mladého kmínku a Ioláos okamžitě vypaloval jejich otevřené kroutící se krky. Hydra se zoufale bránila a její opatrovatelka na Olympu si zlostně kousala rty, až se zbarvily krví. Nakonec oddělili a spálili i nesmrtelnou hlavu.
A protože se hlava stále hýbala a syčela, zakopali ji hluboko pod zem a zatížili obrovskými balvany, aby už nikdy nevylezla. Hydru rozsekali na kousky a v její žluči si namočili šípy. Tyto jedovaté šípy se staly postrachem, neboť jejich zásahy byly vždy smrtelné.
Přestože Héřini chráněnci Rak a Hydra prohráli, Héra ocenila jejich statečný a urputný boj a umístila je oba na obloze.
I Šíp namočený ve žluči Hydry se dostal na oblohu. Byl to onen proslulý šíp, kterým Héraklés sestřelil orla, který Prométheovi kloval játra. Na oblohu jej poslal Zeus ihned poté, co se se slavným Titánem po dlouhých a bouřlivých peripetiích usmířil, a přijal jej na Olymp mezi bohy.
Eurystheus tuto práci však nechtěl uznat. Prý nebyla řádně odvedena, neboť Ioalos podával Heraklovi hořící větve.
Autorkou ilustrace je spisovatelka a ilustrátorka Renata Petříčková
Další báje vztahující se k souhvězdí Hydry
V jiné legendě Hydra představuje vodního hada, jenž posloužil jako výmluva havranovi, že nepřinesl včas vodu v poháru. Apollon poslal havrana k prameni, aby mu odtud přinesl pohár živé vody, která měla být určena bohu Diovi na oběť. Havran cestou spatřil fíkovník a dostal chuť na jeho plody. Ty však ještě nebyly zralé. Havran si tedy sedl na strom a několik dní čekal, až fíky dozrají, a pak si na nich pochutnal. Když se vrátil, namluvil Apollonovi, že se opozdil kvůli Hydře, která mu bránila nabrat do poháru vodu. Apollon ale poznal, že havran lže, a náležitě jej potrestal. Vždy když byla doba zrání fíků, havran musel žíznit. Apollon pak umístil Havrana, Pohár a Hydru na oblohu vedle sebe.
Souhvězdí v jiných kulturách
Hydra
Staří Číňané věřili, že Hydra přináší neštěstí lidem, kteří jsou v jejím vlivu. Např. Hydra může za to, že se v rodině nenarodil žádný chlapec.
Rak
Starověcí Chaldejci nazývali toto souhvězdí Lidskou bránou. Skrze tuto bránu sestupují lidské duše na Zem a přijímají zde lidské tělo. Indiáni z Yucatánu tvrdili, že jakmile Slunce vstoupí do tohoto souhvězdí, snese se na Zem jako ohnivý pták připraven přijímat oběti na oltáři.
Šíp
Pomocí šípu se Apollónovi podařilo vystřílet jednooké obry Kyklopy. Tito obři žili na Sicílii, neuznávali žádné bohy ani zákony, byli suroví, neotesaní, ničili úrodu a útočili na lidi.
Římský generál Germanicus popisoval toto souhvězdí jako šíp, který bůh lásky Eros (Amor) vystřelil na boha Dia a tím v něm zažehl vášeň k mladému pastýři Ganymédovi. Ganymédes je již zmíněn v souhvězdí Vodnáře.
V Čínské astronomii představovaly hvězdy Šípu souhvězdí Zuoqi, což česky znamená vlajka nebo praporec.
Pohár
Souhvězdí Poháru se podobá řecké váze, která se označuje jak Kráter (κρατήρ). Ve starověkém Řecku a Římě se většinou umisťovala doprostřed místnosti a používala se k míchání vína s vodou, protože v té době bylo pití neředěného vína považováno za urážlivé a nekulturní.
V čínské astronomii tvořily hvězdy Poháru a některé hvězdy z Hydry skupinu 22 hvězd zvanou Yi – Křídla rudého ptáka.
Astronomický popis jednotlivých souhvězdí
Autorem mapy je spisovatel a grafik René Vaněk
Souhvězdí Hydry
Přestože je Hydra největším a nejdelším souhvězdím, není nijak nápadná. Celou ji lze u nás pozorovat jen v dubnu a květnu. Jako had se táhne od Raka, kolem Poháru a Havrana až k Panně, Kentaurovi a Vahám. Při pohledu na oblohu je nejlépe vidět její nejjasnější hvězda Alphard (a), což v překladu značí „osamocená“. Skutečně tomu tak je, v blízkém okolí hvězdy se nenachází žádná jasnější hvězda. Hydra sousedí se souhvězdími: Malý pes, Jednorožec, Lodní záď, Kompas, Vývěva, Kentaur, Váhy, Panna, Havran, Pohár, Sextant, Lev a Rak.
Hvězdy v souhvězdí Hydry
α – Alphard / Osamocená, magnituda 1,97, vzdálenost od Země ve světelných letech 180
β – magnituda 4,28, vzdálenost od Země ve světelných letech 310
γ – magnituda 3,00, vzdálenost od Země ve světelných letech 134
δ – magnituda 4,12, vzdálenost od Země ve světelných letech 162, dvojhvězda nebo
vícehvězdný systém
ε – Ashlesha, magnituda 3,38, vzdálenost od Země ve světelných letech 129, spektroskopická
dvojhvězda
ζ – magnituda 3,10, vzdálenost od Země ve světelných letech 167
η – magnituda 4,30, vzdálenost od Země ve světelných letech 587
θ – magnituda 3,88, vzdálenost od Země ve světelných letech 115, spektroskopická dvojhvězda
ι – Ukdah, magnituda 3,91, vzdálenost od Země ve světelných letech 263
λ – magnituda 3,61, vzdálenost od Země ve světelných letech 109
μ – magnituda 3,81, vzdálenost od Země ve světelných letech 234
ν – magnituda 3,11, vzdálenost od Země ve světelných letech 144
ξ – magnituda 3,54, vzdálenost od Země ve světelných letech 130
π – magnituda 3,28, vzdálenost od Země ve světelných letech 101
σ – Minchir, magnituda 4,43, vzdálenost od Země ve světelných letech 373
υ1 – Zhang, magnituda 4,11, vzdálenost od Země ve světelných letech 264
υ2 – magnituda 4,59, vzdálenost od Země ve světelných letech 314
R – magnituda 4,97, vzdálenost od Země ve světelných letech 405, proměnná hvězda typu Mira
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
Souhvězdí Raka (Cancer)
Rak je nevýrazné a nenápadné souhvězdí, protože v něm nejsou žádné jasné a zářící hvězdy. Má tvar obráceného písmena Y a nachází se v ekliptice mezi souhvězdími Lva a Blíženců, Hydry a Rysa. Souhvězdí je viditelné od listopadu do května, kulminuje koncem ledna a začátkem února. V souhvězdí Raka najdete velmi známou otevřenou mlhovinu M44 – Praesepe, česky Jesličky, kterou na tmavém nebi můžete pozorovat i bez dalekohledu – vypadá jako světlá skvrnka. Leží mezi hvězdami Asellus Borealis (γ) a Asellus Australis (δ), tj. mezi Severním oslíkem a Jižním oslíkem. Ve starověku stálo Slunce v den letního slunovratu (21. června) v souhvězdí Raka a z toho bylo odvozeno označení „obratník Raka“. Nejsevernější rovnoběžka na Zemi, kde je Slunce jednou do roka (letní slunovrat) v nadhlavníku, se tedy dodnes nazývá obratník Raka, ačkoli se v současnosti v době letního slunovratu Slunce nachází v souhvězdí Blíženců. Toto posunutí je důsledkem precese. Rak sousedí se souhvězdími: Malý pes, Hydra, Lev a Rys.
Hvězdy v souhvězdí Raka
α – Acubens / Račí klepeta, magnituda 4,25, vzdálenost od Země ve světelných letech 164
β – Tarf / Oko, magnituda 3,52, vzdálenost od Země ve světelných letech 303
γ – Asellus Borealis (lat.) / Severní oslík, magnituda 4,64, vzdálenost od Země ve světelných letech 181
δ – Asellus Australis (lat.)/ Jižní oslík, magnituda 3,94, vzdálenost od Země ve světelných letech 131, dvojhvězda nebo vícehvězdný systém
ε – Meleph, magnituda 6,29 vzdálenost od Země ve světelných letech 616
ζ – Tegmine, magnituda 4,67 vzdálenost od Země ve světelných letech 82, dvojhvězda nebo
vícehvězdný systém
η – magnituda 5,33, vzdálenost od Země ve světelných letech 309
ι – magnituda 4,02, vzdálenost od Země ve světelných letech 325
θ – magnituda 5,34, vzdálenost od Země ve světelných letech 446
ξ – Nahn, magnituda 5,15, vzdálenost od Země ve světelných letech 383
ρ1 – Copernicus, magnituda 5,95, vzdálenost od Země ve světelných letech 41
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
Souhvězdí Šípu (Sagitta)
Šíp je třetím nejmenším souhvězdím na obloze a obsahuje jen slabé a málo zářivé hvězdy, které jsou však uspořádány do tvaru, který lze snadno rozpoznat jako šipku. Je viditelný od dubna do listopadu a nachází se mezi souhvězdími Lištičky, Herkula, Orla a Delfína. Souhvězdím prochází Mléčná dráha a leží v něm řídká kulová hvězdokupa Messier 71 .
Hvězdy v souhvězdí Šípu
α – Sham / Šíp, magnituda 4,38, vzdálenost od Země ve světelných letech 382
β – magnituda 4,38, vzdálenost od Země ve světelných letech 422
γ – magnituda 3,47, vzdálenost od Země ve světelných letech 258
δ – magnituda 3,82, vzdálenost od Země ve světelných letech 433, spektroskopická
dvojhvězda
η – magnituda 5,09, vzdálenost od Země ve světelných letech 156
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
Souhvězdí Havrana (Corvus)
Souhvězdí Havrana lze ve střední Evropě pozorovat od února do května. Ačkoliv se jedná o malé uskupení, jeho čtyři středně jasné hvězdy tvoří lichoběžník, který je poměrně nápadný. Leží v oblasti chudé na hvězdy jižně od Panny, severně od Hydry a západně od Poháru.
Hvězdy v souhvězdí Havrana
α – Alchiba / Stan, magnituda 4,00, vzdálenost od Země ve světelných letech 49
β – Kraz, magnituda 2,64 vzdálenost od Země ve světelných letech 146
γ – Gienah / Havraní křídlo, magnituda 2,58, vzdálenost od Země ve světelných letech 154
δ – Algorab / Havran, magnituda 2,94, vzdálenost od Země ve světelných letech 87
ε – Minkar/ Zobák, magnituda 2,98, vzdálenost od Země ve světelných letech 318
Mapu vypracoval Thomas Baer, šéfredaktor švýcarského časopisu Orion
Souhvězdí Poháru (Crater)
Souhvězdí Poháru je jarní souhvězdí, viditelné od února do dubna, nejlepší měsíce pro pozorování jsou březen, duben a květen. Jeho pohárovitý obrazec se skládá z poměrně slabých hvězd, proto není tak nápadné jako sousední souhvězdí Havran. Leží jižně od Panny a severně od Hydry.
Hvězdy v souhvězdí Poháru
α – Alkes / Pohár, magnituda 4,07 vzdálenost od Země ve světelných letech 159
β – Al Sharas, magnituda 4,45, vzdálenost od Země ve světelných letech 296
γ – magnituda 4,08, vzdálenost od Země ve světelných letech 82, dvojhvězda nebo
vícehvězdný systém
δ – magnituda 3,56, vzdálenost od Země ve světelných letech 186
ε – magnituda 4,80, vzdálenost od Země ve světelných letech 366
ζ – magnituda 4,71 vzdálenost od Země ve světelných letech 326, dvojhvězda nebo
vícehvězdný systém
η – magnituda 5,16, vzdálenost od Země ve světelných letech 257
θ – magnituda 4,67, vzdálenost od Země ve světelných letech 280
Zařazeno v kategorii Hvězdná obloha, Postřehy, Povídky