První sonet


3. července 2011, autor debbi,



 

Jednou se stane, snad se pousměji,

přesto že život k smíchu nezdá se,

spíš vypadá to, že květiny tlejí,

než že by kvetly více ke kráse.

Černá, jen černá… světla nedohlédneš

i když se modlíš, i když prosíš svět,

jednou sis sedl, jen těžko se zvedneš

a všechno kolem cítíš práchnivět.

Však přesto všechno, přese všechny strasti,

chtěla bych ještě dojít kousek dál.

Obejít horu, minout všechny pasti

a potkat tebe, který jsi mě znal.


Vidino mlhavá, je to jen sen –

víš, život uléhá. Je unaven…







Zařazeno v kategorii Poezie



Počet komentářů na “První sonet” - 7


    Agin   (5.7.2011 (8.17))

    Debbi, věrná svému stylu, zpívá sonet o tom, že naděje zůstává.....Potkáš ho, Debbi, potkáš....


    Agin   (5.7.2011 (8.24))

    Z počátku se zdálo, že píšeš sonet lentininovský, ovšem ten zní takto: ABAB ABAB CDC CDC, nebo ABAB ABAB CDE CDE....taktéž metrum je velmi volné (trochej, daktyl, jamb si chodí, jak se jim zachce). Vím, už jsi psala, že píšeš "srdcem" a někdy je to fakt lepší, než sledovat "osnovy". V každém případě máš srdce i duši plnou, poetickou a tak se budu těšit na tvé další zpěvy....Agin


    debbi   (5.7.2011 (9.32))

    No jo Agin... já tahle "přísná pravidla" prostě nezvládám... Hraju na klavír, ale noty neznám :-( Přesto nepřestávám hrát :-)


    Agin   (5.7.2011 (13.47))

    Debbi, tobě daly sudičky velkou hrst talentu....buď ráda, že to máš takto nastaveno a nenechávej se otrávit nějakými pravidly '-) Piš dál jak cítíš, neboť empatici vědí, o čem je řeč, to mi věř. A škoda, že tě neslyším, když sedíš u klavíru.


    Eva   (5.7.2011 (15.33))

    souhlasím s agin, opravdu píšeš "srdcem", a v tom je kouzlo poezie, co oslovuje čtenáře a vyvolává emoce a nechává krásný zážitek... a to ty umíš...


    P.F.Zarken   (5.7.2011 (17.37))

    Debbi, přidávám se k pochvale... ale jsem unaven***


    debbi   (5.7.2011 (18.40))

    :-) díky všem za hezká slova povzbuzení. Já jinak - jak mi radíte - psán nebudu, protože jinak to ani neumím :-) A vzkaz pro Zarkena: "...toužím jak Hamlet, zemřít... spát... jsem vším a každým unavena, do ticha volám známá jména a jenom těžko usínám... Tak nějak těžká je mi země. Až vážně usnu, nebuďte mě..." Jo hochu, nejsi v tom sám. Taky jsem unavena.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička