Alsaská kuchyně

14. července 2011, autor Eva,

Alsasko je rájem gurmánů. Stýká se zde a mísí to nejlepší z německé, francouzské i středomořské kuchyně. Objížděli jsme na kole obyčejné venkovské hospůdky, navštívili restaraurace v Colmaru a Strasbourgu, a všichni jsme se shodli na tom, že jsme ještě nikdy a nikde tak dobrá jídla nejedli. A to tvrdili i přátelé, kteří procestovali celý svět, a asijská kuchyně jim není cizí.

Já osobně jsem byla nejdále v Irsku a Anglii, ovšem zde se o nějaké gastronomii nedá hovořit. Irská a anglická kuchyně je mizerná, mnohdy i příšerná. Ale to je dostatečně známo.

Rovněž tak mě zklamalo všemi velebené Toskánsko. I zde jsme na kole obráželi hospody ve vnitrozemí, avšak drtivá většina z nich držela siestu. A když se stal zázrak a měli někde otevřeno, tak nevařili. A když vařili, tak nabízeli jen pizzu, opečenou bagetu pokapanou olejem a prošuto neboli Parmskou šunku. Té jsme si užili dost, a od té doby tuto neužvýkatelnou pochoutku nemusím. Také nevím, kam se zde ztrácí čerstvá zelenina, jelikož všude měli jen rajčata nakládaná v oleji.

Ovšem Alsasko to je jiné kafe. Je protkáno krásnými a útulnými restauracemi, kde si opravdu pochutnáte:

Neobjednáváte si zde maso a přílohu, dáte si prostě „jídlo“ a oni vám přinesou dokonale vyváženou a vyšperkovanou porci s přílohami, které se k tomu hodí. Žádné dresinky, žádná dochucovadla. Zrovna byla sezóna chřestu, tak součástí talíře byl chřest zavázaný ve slanině:

Typickým alsaským jídlem je „šukrut“ neboli „choucroute“. Tvoří jej kysané zelí na bílém víně, uzený bůček, kus libového uzeného a klobásy. Všude ho dělají přibližně stejně, tři brambory a dvakrát tolik masa:

Pokrm ze tří druhů mas a brambor „baeckeoffe“ se tři hodiny dusí ve speciální terině, v níž vám ho i přinesou, a proto musíte dávat pozor, jelikož je to velmi horké. Trochu chuťově připomíná naše hovězí ragú, avšak o „level vejš“:

Rýnské rybí ragú se jmenuje „matelote“ a vypadá spíše jako polévka:

„Žrací“ orgasmus jsme prožívali nad kohoutkem na ryzlinku se smetanovou omáčkou a s německými „spätzlemi“. Pravý francouzský kohoutek se chová ve speciálních farmách, má pevné maso, není to žádné bláto jako z narychlo vyhnaných brojlerů. Největší dobrota ze všech:

Typicky německým zástupcem je pečené vepřové koleno se zelím a brambory a na jídelníčku se uvádí německy jako „Schweinesbein“:

Nikdy by mne nenapadlo kombinovat candáta a kysané zelí. Výsledek je však úžasný:

A taková kachní prsíčka na medu, opět doplněná německými „spätzlemi“, se jen rozplývají na jazyku:

Husí játra v sádle neboli „foie gras“ netřeba představovat. Vynalezl je štrasburský vojenský šéfkuchař Jean Pierre Claus:

Šneky Francouzi podávají buď vařené v ulitě s máslovou a bylinkovou omáčku se speciálním náčiním na jejich konzumaci, nebo už vyloupané. Jemňoučké šnečí masíčko na liškách se smetanovou omáčkou je delikatesa:

Vynikající bylo rizoto z lososa či plátek tlačenky, který podávali jako předkrm.

Můžete si zde dát také ústřice, garnáty, tuňáka, humra, chobotničky, sépie a další středomořské produkty. Na jídelním lístku byly, ale týden je příliš krátká doba na to, abychom všechny tyto speciality ochutnali.

Chtěla jsem ještě něco napsat o víně, ale nechám to na příště. Při psaní tohoto článku se mi spustil Pavlovův reflex. Utřu slinu a jdu se podívat, co máme v ledničce dobrého.

Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování

Počet komentářů na “Alsaská kuchyně” - 2

Radka V. (15.7.2011 (9.11))

To se ti povedla skvělá reportáž, bezvadně napsaný a už tě vidím, jak v těch hospůdkách fotíš talíře o)) a povedlo se ti to tak, že slintám o)))

Eva (16.7.2011 (11.28))

Radko díky, taky jsem se při psaní "potrápila" a musela se najíst:-)))

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a