Literární web Sůvička
Adam Mickiewicz
Eva
Když vstoupím poprvé do které společnosti,
hned z prvního pohledu poznám všechny hosty:
rozumní napřed hledí na mou pravou nohu
a hloupí na levou, kterou mám kulhavou
Počet komentářů na “Adam Mickiewicz” - 4
Eva (17. 7. 2011 (20:22))
Přesně tak, to se musí "odžít". Bery je ten chlupáč zde zvěčnělý - kterému psovi se toto podaří?:-))). Poté, co jsem ho oplakala, sedla k netu a hledala nového pejska. Ale neprozradím zatím, jak to dopadlo.
Agin (17. 7. 2011 (19:50))
Jo, člověk si to musí odbrečet a odsmutnit a to platí u všech bolístek na duši. Pokud se tahle fáze přeskočí, nějak se potom ten smutek drží déle a nechce se mu pryč.... Bery je ten chlupáč, kterého jsem viděla na tvé zahradě s kocourkem?
Eva (17. 7. 2011 (19:02))
Agin nezměnilo, máš pravdu. S kocourkem je mi to líto, i zvíře je člen rodiny. Já to prožívala nedávno, když jsme byli v Alsasku, umřel nám salašník Bery (11 let).
Agin (17. 7. 2011 (18:31))
A od tvých dob, Adame, se nic moc nezměnilo.........(až na to, že mně ve středu umřel kocourek)