Zatímco v Čechách vrcholí houbařská sezóna, v Irsku se věnují jiným radovánkám. Na houby zcela určitě nechodí. Nemají totiž kam. V minulosti skoro všechny lesy pokáceli na stavbu lodí. A tak se irská krajina sestává převážně z pastvin, polí a vřesovišť.
Všechny pastviny jsou ohrazené. A nejen pastviny, mám pocit, že oplocené je celé Irsko. Neexistují zde značené turistické cesty, a pokud si chcete přeci jen udělat výlet do přírody, musíte počítat s tím, že budete procházet soukromými pozemky, otvírat si branky v ohradách, v nichž se budete setkávat s ovcemi a na některých místech také můžete riskovat střet s býky.
Irsko jsme navštívili v roce 2008. Bydleli jsme u přátel ve Waterfordu, kteří zde byli za výdělkem. Tehdy ještě bylo Irsko ekonomickým tygrem a dala se zde sehnat výhodná práce. Waterford je říční přístav na jihovýchodě Irska.
Chtěli jsme se podívat po okolí a vystoupali na kopec za městem. I zde nás zarazil plot, který jsme přelezli, a pokračovali dále, další byl ještě u věžičky na vrcholu, i když nevím proč, protože za ním to vypadalo úplně stejně jako před ním:
Ale pohled na město byl odsud pěkný:
Také podél silnic se táhnou drátěné ploty, a když ne ploty, tak neproniknutelné keře.
U benzínových pump nenajdete toalety, takže při dlouhé jízdě autem si nemáte vůbec kde odskočit. Musíte vydržet do nejbližšího města a dojít si do hospody.
Nedaleko Waterfordu leží pohoří Comeragh Mountains, cestu na jeden z vrcholů rovněž lemují všudypřítomné ploty, které končí těsně nad srázem:
…
Jakýsi náznak lesa se rozkládá na východním pobřeží v magickém místě Raven Point. Obklopuje rozlehlou pláž, kde jsme byli zcela sami a nepotkali ani živáčka.
Možná přesnější než les, by bylo označení háj, neboť zde rostou araukárie, teplomilné rostliny, které jsou u nás k mání jen v zahradnictví, a rozhodně nejsou typickým lesním porostem:
Na západním pobřeží se rozprostírá vápencová oblast Burren, kterou charakterizují „kamenná moře“,
obří balvany
megality, menhiry a dolmeny. Nejznámější je Poulnabrone.
Turistickou atrakcí měsíční krajiny Burren jsou Cliffs of Moher u Atlantiku.
Zaujalo mě, jak tu mají vyřešené zábrany. Jsou v podstatě zapuštěné do země, takže tráva na výše uvedených obrázcích je někde ve výši loktů.
Do země je zabudovaná i hospoda a kulturní centrum na vstupu k Moherským útesům a z budovy vidíte jen vstupní dveře ve svahu.
Západní pobřeží je drsné a syrové, avšak nádherné. Všude neustále fouká silný vítr a nad mořem se vznáší mlžný opar.
Ale nenechte se zmást. Na západě, na rozdíl od východního Dublinu, není vůbec chladno. Pevninu omývá teplý Golfský proud a převažuje přímořské podnebí. Začátkem dubna jsme zde chodili v tričku. Proto se zde daří i palmám a eukalyptům:
Nejvíce mě nadchly Purple Mountains. Úžasné hory s blankytnými jezery.
Na stráních hor a u potoků nechybí ovce.
Glengarriff Woods je přírodní rezervace a Irové si tento jeden z mála lesů chrání jako oko v hlavě.