Literární web Sůvička
Věra Nosková
Eva
Otčím mě ale přece jen chytil a zkroutil mi ruku za zády. Tyčili jsme se spolu nad televizí a on mi náhle začal o bednu otloukat hlavu. Řval zoufalstvím nad sebou i nade mnou, ale musel, musel si na mně vybít ten amok, to za ty předchozí hodiny matčina dráždění. Nikdy v životě mě až do této chvíle neuhodil, neponížil, nekřičel na mě, ale teď, mučen, trápil a mučil. Jeho drátky ovládala satorie, on za nic nemohl.
(z knihy Bereme, co je)
