Věra Nosková

17. srpna 2011, autor Eva,

Otčím mě ale přece jen chytil a zkroutil mi ruku za zády. Tyčili jsme se spolu nad televizí a on mi náhle začal o bednu otloukat hlavu. Řval zoufalstvím nad sebou i nade mnou, ale musel, musel si na mně vybít ten amok, to za ty předchozí hodiny matčina dráždění. Nikdy v životě mě až do této chvíle neuhodil, neponížil, nekřičel na mě, ale teď, mučen, trápil a mučil. Jeho drátky ovládala satorie, on za nic nemohl.

(z knihy Bereme, co je)

Zařazeno v kategorii Půjčovna myšlenek

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a