Manažer operativního plánování aneb jak přeplánovat naplánované

Dnešní doba přeje zaměstnáním vedeným pod přídomkem manažer. Ať už jde o opravdové tzv. top manažery různých firem či nadnárodních korporací až po manažery oblastního prodeje či jiné. Nic proti žádnému z nich. Ale spousta zaměstnaneckých pozic se honosí titulem manažer, ale náplň jejich práce nemá s opravdovým „manažerstvím“ pranic společného. Ale není mým záměrem definovat zde pojem manažer, to by se hodilo do odborné ekonomické literatury. Chci vám jen popsat, jak jsme se stali my, já a moje žena, nechtěnými manažery svého volného času.

          Operativní styl plánování je bez diskuzí nutnou vlastností každého manažera, kterou musí bezpodmínečně umět ovládat a velmi často ji při svém praktickém působení i využije. Mohu vám sdělit, že já i má žena jsme se stali postupem času opravdovými odborníky v této oblasti a leckterá firma by nás po našich zkušenostech ihned zaměstnala jako top manažery. Pod našim vedením by se námi svěřené firmě opravdu nemohlo nic stát. Troufám si říci, že bychom byli i dobrými krizovými manažery. A komu za tento získaný um vděčíme? No přece našim dětem. Ty jsou opravdovým rizikovým faktorem při plánování jakékoliv činnosti naší rodiny.

            Pojďme se tedy na to podívat zblízka. Co třeba víkendy? Plánujete si co budete o víkendu dělat, kam pojedete nebo koho navštívit? Nedej Bůh, co takhle udělat pro nejbližší známé „garden party“ ? Nebo si prostě jen tak večer v klidu upéct na zahradě špekáčky? Zapomeňte na to. Tedy alespoň my jsem zapomenout museli. Uvedu alespoň dva příklady za všechny.

            Vidina volného víkendu bez dětí….Tuto akci ovlivňují tři hlavní skupiny faktorů: prvním jsou rodiče mé ženy (tedy babička a děda), druhým naše děti (dcera a syn) a třetím jsou ostatní okolnosti. Všechny tři faktory musíte skloubit tak aby se naplánovaná akce vydařila a proběhla ku vašemu prospěchu. Začali jsme tedy ovlivňovat faktor první, připravovat rodiče na myšlenku hlídání dětí o víkendu s naším záměrem strávit volný víkend bez dětí. Jak na to? Ponechal jsem na mojí milované ženě najít odpověď na tuto otázku. Jsou to přeci její rodiče a zajisté bude vědět jak na ně. Bylo to z mé strany taktické nebo se to jeví jen jako můj únik od komunikace s rodiči mé ženy? Úsudek je na vás, neprozradím. Ale myslím, že znám jasnou odpověď většiny čtenářek. Vzhledem k tomu, že bydlíme na druhé straně republiky než rodiče mé ženy a nevídáme se s rodiči tak často, domnívám se, že její úkol nebyl zase až tak těžký. Ku prospěchu rodičů je nutno konstatovat, že se vždy těší na naše děti a uvítají možnost trávit s nimi svůj volný čas. Pod čarou bych rád poznamenal, že takové rodiče, jaké má moje žena, by si mohla přát spousta rodin. Svoji roli babičky a dědečka zastávají opravdu skvěle. Pokud mohu hodnotit, jako „průkopníci socialismu“, tedy na stodvacet a více procent. Ostatně špatně si nevedou i v ostatních rodinných rolích….Závěr tohoto první úkolu? První faktor byl ovlivněn pozitivně, rodiče oznámili svůj souhlas s hlídáním a nám se přibližovala vidina volného víkendu bez dětí. Samozřejmě vám nemusím popisovat, že jsme tento úkol považovali za nejdůležitější a po jeho kladném splnění obrovským tempem narůstala radost z toho, že si konečně oba dva asi po půl roce každodenního obskakování našich dětí odpočineme. Zde je místo pro sdělení toho, že po narození syna jsme opravdu oba dva prvního půl roku nikde nebyli bez našich dětí a veškerou naši energii jsme věnovali právě jim. Tedy hlavně synovi, dcerka je už celkem samostatná, tedy tak, jak se dá na věk šesti let. Byl nejvhodnější čas na odpočinek, alespoň v podobě dvou volných víkendových dnů strávených jen v naší společnosti. A tak jak se blížil termín onoho vyvoleného víkendu i naše radost nabírala horentně na intenzitě.

             Přeskočme prozatím druhý faktor a věnujme se třetímu, ostatním okolnostem. Sem můžeme zahrnout třeba počasí. Hydrometeorologická předpověď na náš víkend byla vynikající a posléze i její naplněnost vyšla na sto procent. Zaměstnání… Má žena je na mateřské dovolené, ale já pracuji. Nemůžu jinak, než na tomto místě poznamenat, že termín mateřská dovolená musel vymyslet nějaký chlap, který děti viděl z rychle jedoucího vlaku. Já si osobně prožil týden tohoto druhu dovolené a musím konstatovat, že se o dovolenou v žádném případě nejednalo. Ale o tom třeba někdy jindy. Abych se vrátil k zaměstnání, tak i z tohoto pohledu náš víkend ohrožen nebyl. Do práce zase až v pondělí. Co třeba ekonomická situace naší rodiny? Termín naplánovaného víkendu byl sice „vysokého data“, nehorázná výše hypotečního úvěru z našeho konta odečtena  a rostoucí ceny ropy na světových trzích lámající rekordy, nicméně cesta na Moravu a zpět v podání dvakrát za sebou ohrožena nebyla díky udržitelnému a vyrovnanému rodinnému rozpočtu. Ave ženo! Tak i zde nebyl problém.

              A to nejlepší na konec. Faktor druhý, naše děti. Už začínáte tušit? Správně….Třetí faktor zrušil náš vysněný víkend bez dětí. Syn dostal jakousi virózu čímsi komplikovanou a tak jsme víkend místo odpočinku trávili na pohotovosti, pravidelným podáváním antibiotických kapek a odsáváním soplíku z nosu přístrojem, který vynalezli nejspíše v pravěku. Peníze určené na naftu a placení našich víkendových radovánek spolkly poplatky v nemocnici a marže farmaceutickým firmám… V tomto případě jsme vyměnili volný víkend za pravidelné podávání antibiotik, neustálý monitoring našeho syna v postýlce a rektální měření tělesné teploty. Klučina se však s nemocí popral odvážně a dnes je zase pln energie.

            Příklad druhý…Už jsme ustoupili od vidiny volného víkendu a spokojili se třeba byť jen s volným večerem. A tak se zrodila myšlenka opékání špekáčků na naší rádoby zahradě, na které ještě bude potřeba absolvovat nějaké „drobnější“ terénní úpravy. Každý kdo stavěl domek si dokáže představit v jakém stavu se asi naše zahrada nachází po ukončení stavby. Osudného dne se mi podařilo po rekognoskaci terénu najít vhodné místečko pro vybudování ohniště. Vykopal jsem dostatečně hlubokou jámu, srovnal dno a kolem ní přímo architektonicky osadil zbytky cihel. Ohniště bylo hotové. Mezitím doma dcerka po nutných a pro ni zcela obtěžujících večerních činnostech uléhala do postele a žena se snažila uspávat skákáním na gymnastickém balónu našeho syna. Ani nevíte kolikrát jsme slyšeli, že se takto dítě uspávat nemá, že je to škodlivé, že to na dítěti může zanechat následky v podobě pozdějších tiků či neklidného chování….. Bohužel je to však jediný způsob uspávání, který zabere na našeho syna a tak velké díky výrobcům umělých nafukovacích skákacích balónů. Jal jsem se tedy rozdělat oheň aniž bych si nijak ublížit a hrdě jsem se pokusil jej zapálit bez nutných podpalovačů. Když jsem koukal na hořící plamen, který byl zcela bez doprovodu kouřových signálů, byl jsem na sebe patřičně pyšný. Tak jsem tak do něj koukal, miluji pohled do ohně, a vůbec nad ničím nepřemýšlel. Najednou mi začalo být chladněji, obloha už nebyla posetá červánky, byla zcela černá a má žena nikde. Kouknu se tedy domů a má žena neustále sedí na balónu a uspává našeho nespavce. Jak dlouho už? Hodinu, dvě? Podle výrazu mé ženy jsem pochopil, že synátor nehodlá hned tak usnout a že to ještě chvíli potrvá. Chlapsky jsem jí nabídl, že ho uspím a ona s díky ve tváři přijala. Strhnul jsem se zebe smradlavé šaty, odnesl syna do ložnice a říkal si, že jej uspím i bez tak potupné pomůcky, jakým je balón. V duchu jsem přemýšlel, jak je možné, že na něj balón nezabírá? Aha, už to mám, chceme si se ženou opéct špekáčky…. A ten prcek jakoby to věděl. Úporně chovám syna v náručí a koukám přes okno do zahrady jak žena napichuje první špekáček a dává jej nad oheň. Pravidelné oddechování, zavřené oči a pokles svalového napětí mého syna jsou neklamnými známkami toho, že usnul. Hurá, bude večer se špekáčky a romantikou s mojí ženou u ohýnku. S touto představou pokládám už spícího syna do postýlky a hodím ještě jeden letmý pohled přes okno ložnice na moji ženu. Ale co to tam proboha dělá? Proč ty rychlé pohyby? Tiše zavřu dveře od ložnice, oblíkám svůj ohňový postroj a vyjdu ven. A je jasno. Tedy není, ale mě je jasno. Prší…Kdyby jen pršelo, ale ono přímo lije jako z konve. V tom se potkávám ve vstupních dveřích se svoji promočenou ženou se slzami v očích. A tak jsme skončili zase doma. Vidina romantického večera u ohýnku byla ta tam a my oba zase zklamaní. Že by nám to někdo nepřál? To už fakt není možný!!!! To už se proti nám postavila i příroda? Celý den na obloze ani mráček a večer průtrž mračen. To je fakt jako naschvál. A tak jsme špekáčky opekli v troubě, otevřeli si láhev vína, pustili film a romantiku si místo pod hvězdnou oblohou udělali pod střechou našeho obýváku. Ale i tak to byl hezký večer. Tentokráte v tom nebyl jen náš syn nebo dcerka, ale už i příroda. Jo a zmiňoval jsem se vám, že mám ostrou sekyrku? Tak ostrou až umí krájet kůži z prstu? Že ne? Tak to zas někdy jindy.

            Jak to tedy je? Převzaly naše děti roli manažerů naší rodiny? Posuďte sami… Každopádně nic si neplánujte nebo si osvojte schopnost operativního plánování ….