Jdeš, necháš chrpy, kopretiny
a vzkazy, psané na ubruse.
Jsi blázen, poděs, krátíš stíny.
Tak dobře znám, jak s tebou chutná
pít víno v noci plné vášní
a také vím, že je ti putna,
když ráno řeknu, máš v tom zmatky,
kam spěcháš léto, nemáš padla
a proč už kvetou listopadky.
Tak mrkni ještě do zrcadla.
Tak to je úžasné rozloučení s létem. Zejména "krátíš stíny" se mi líbí. Počítám, že stejně tak nápaditě přivítáš podzim:-))).