Měla jste tolik smutné oči
jak by v nich soumrak zakotvil
v těch chvílích zem se se mnou točí
a jako sebevrah, jenž skočí
já se v těch očích utopil…
Tvář krásnou jako od umělce
co právě štětec odložil
a ústa usmála se tence
tiše, jak úsměv pro milence
pro toho, který pro vás žil…
Měla jste tolik svůdná ústa
jak pohár, z kterého bych pil
v mých očích navždy zapsán zůstal
jak měsíc, který nedorůstá
Měla jste, lásko, zůstat dýl…
Moc se mi líbí...
Pokorně a obdivně se před Tebou skláním. Takto čistě ve vázaném verši umí psát málokdo. Krásná a dokonalá báseň, jedna z nejlepších zde.
Skvostná....četla jsem tuhle báseň mnohokrát, nechala jsem jí čas, aby se usadila a četla znovu....Je jako perla ruského romantismu. Je nejlepší na Sůvičce a že jich tady je!
Dík, děvčata, za hezká hodnocení... :-)