Duše hovoří s básníkem

„Kde bloudíte

a jak se vám

asi daří?“

„To je ale

divná otázka.

Jak se můžeme

v té vesmírné

pustině mít?

Je nám smutno

a velice zima…,

všechno nás bolí

a trápí.

Ale mnohé

by šlo vydržet…

Jenom ten stesk

je často

nesnesitelný.“

„Jak vám

můžu pomoci,

je-li to

v mých silách?“

„Těm z nás,

které máme

na světě někoho,

komu na nás záleží…,

těm je hej.

Je tu i

hodně takových,

které nikoho

živého nemají.

Nebo jsou to příbuzní,

pro něž je sobectví

jediná vlastnost,

a na blízké zemřelé

si nevzpomenou.“

„Mám tedy

říci lidem,

aby mysleli ve svých

přímluvách

i na ty neznámé?“

„Říkáš to

moc dobře

a krásně současně.“