Šlápoty


13. listopadu 2011, autor P.F.Zarken,



 

Šlápoty v písku

a hlíně bahnité.

Na chodníku ze žuly tesaném,

co jako mozaika,

jenž má svůj tvar

a mnoho stínů,

ač se zdá někdy neforemná.

 

Šlápoty na dráze,

po které běžec uhání,

tu bez dechu,

a jindy svižně, rytmicky.

Koho chce dohonit?

Nejspíš sám sebe…

 

Šlápoty v ovzduší,

které nám doba přinesla.

Kovoví ptáci

rozrážejí tu nicotu,

hroutící se do neznámých,

zakřivených prostorů.

 

Šlápoty v našich duších,

jež vyryla bota,

okutá zlobou a bezohledností,

laxním přístupem k utrpení těch,

co se nemohou bránit.

 

Ty šlápoty s námi půjdou

až za práh života,

a ještě mnohem dál.

 

 







Zařazeno v kategorii Poezie



Počet komentářů na “Šlápoty” - 2


    Eva   (14.11.2011 (21.17))

    Symbolika šlápot se mi líbí,řekla bych, že je to taková malá rekapitulace lidského bytí, ovšem v tom nebytí tomu moc nerozumím. Jak s námi mohou jít až za práh života? To by znamenalo posmrtnou existenci.


    P.F.Zarken   (14.11.2011 (21.29))

    Ta poslední věta v komentáři je úplně přesná. Díky Ti a hezký večer***



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička