Mikulášská nadílka

Černý

Černý jde tiše

večerem,

přemýšlí,

 koho by zmátl.

Jak někoho

vzít řetazem,

po kom by

paznehtem hmátl.

Ohonem

vrtí divoce,

oči své

ohnivě poulí,

a když

uvidí anděla,

strachy se

do kouta schoulí.

Bílý

Jak šumí

křídla andělů

pod modrou

nebeskou bání,

jak jiskření

 se odráží,

tak i Bůh

své lidi chrání.

Vánoce brzy

 přijdou k nám,

na hory

 i do údolí,

a všem

 milujícím lidem

otevřít srdce

dovolí…

Laskavý

Svatý Ty jsi,

 Mikuláši,

po cestách jdeš

 křivolakých,

v celém světě

 dárky nosíš

dětem předků

 bůhvíjakých…

Navštiv, prosím,

 i nás velké,

abychom se

 vždy uměli

domluvit tou

 lidskou řečí

 a k Boží lásce

přispěli.