Trojitý Nelson – kapitola 13


29. prosince 2011, autor olda,




II.

POHYBLIVÝ OBZOR

 

13.

„Tak dobře, Františku, založíme soukromou firmu!“

Ano!

František s tím přišel a jako vedoucí oddělení vše vymyslel a rozjednal.

Co? Navíc s německou většinovou účastí?

„No vynikající, budeme mít krytá záda, a co je hlavní, budeme

dělat na sebe…“

František má rozzářené oči jako kluk, který dostal pod stromeček

vláček.

„Kuba, jdeš do toho s námi?“

U nové fi rmy se asi dobře zaběhl, že ho zvou? myslí si. Mají už

dvě děti, bude dobře být u progresivní a prosperující fi rmy. Cítí to

jako životní šanci.

„Hlavně si musíme všichni uvědomit, že to nebude žádný charitativní

spolek, ale budeme tvrdě makat.

Vyplatí se to!

Budeme spokojení a svobodní.

Všichni ve stříbrných metalízách!

A hned je tu návrat utopického kapitalismu.

Celé bývalé oddělení elektroniky tomu propadlo.

Pouze jednoho ze svých řad vyloučili.

Jirka?

V žádném případě!

O tom zástupce šéfa řekl, že pracoval pro StB.

„Tak s takovými ne!“

Až později vyšlo najevo, že Jirka v tom byl nevinně.

To zástupce šéfa Karel, který jim lživou informaci poskytl, má už

svoji firmu s francouzskou účastí a sám pracoval pod krycím jménem

Alena…

„A co s Jirkou? Stejně byl nějaký divný.“

František byl velký filozof a s masami to dokázal.

Mezi sebou si vykládali veselé historky, kdy tu anebo támhle někoho

podrazil, nepodržel, donášel vedení, vyhýbal se práci, chlubil

se cizím peřím…

 „No to on tenkrát jako šéf musel, jinak by s nimi nevydržel, určitě

se změní, je v jádru hodný člověk, jsme všichni na jedné lodi…“

Ty doby, kdy se lehce pracovalo, ten „štípl“ tomu a ten zas onomu,

náhradní volna, fi ktivní výsledky a „vysezené“ platy, jsou nenávratně

pryč.

Bylo málo peněz, ale klídek…

Jakub občas nostalgicky vzpomene na předchozí zaměstnání.

Jo, to byly časy.

Jen ale po stránce „pracovní“, jinak by neměnil…

Jsou nyní jako bratři, kteří se rozhodli obdělávat pole a o úrodu

se rozdělit. Pouze nový ředitel Aleš, dosazený z německé strany, se

nejeví ideální.

Spíš jako takový velký bratr…

A s naivním pohledem do toho!

Neexistuje pracovní doba a popis práce!

Všichni dělají všechno a tak dlouho, jak je potřeba.

Platy mají sice desetinové, než mají jejich kolegové v Německu,

ale nevadí! Tam jsou přece úplně jiné životní náklady a rozhodně

to mají lepší než ve státním podniku.

A potom?

Průser!

Jeden námořník náhodou uviděl výplatní listinu mužstva…

Jsme pořád na jedné lodi, ale jaksi to není ono.

Někteří jsou totiž na můstku a jiní zase veslují v podpalubí.

Aleš a František mají několikanásobně vyšší platy než oni.

A změny?

Žádné.

Jenom:

„Ano, Aleši.

Máš pravdu, Aleši.

Jsi geniální, Aleši.

Toto je optimální varianta, Aleši.

Pan ředitel má pravdu.

Pan ředitel rozhodl.

Hoši, já proti němu nic nezmohu.

Výborně, Aleši…!“

„Že by se František nezměnil?“

 „Pozor! Pozor!“

Ale už práská bič, který drží v ruce Němci a potažmo Aleš s Františkem.

„Aleš je niksmachr a lenoch!“

To je najednou objev.

„A Franta, však ho znáte.“

Osvědčená metoda z dob komunismu a z Franty je prokurista,

který tvoří tandem s bývalým referentem racionalizace výroby

a práce, který dostal moc ředitele.

„Výborně, Aleši i Františku.“

Jakub je teď v jednom kole. Nejen to, že práce je náročná a nasazení

vysoké. Jezdí často ven. Nebývá dlouhé dny doma. Vrací se

unavený a s hromadou špinavého prádla. Doma je unavený a protivný.

Odpočívá.

Práce na domku se téměř zastavily.

Ale nějaká kladná změna přece je.

Narodila se jim druhá dcera, Ivuška. Je jiná než Bětunka. Snědá

a o život se hlásí jako drak…

Občas si s nimi hraje. Po večerech…

Nemá síly.

Na najmutí stavební fi rmy na dokončení domku zas není dost

peněz.

Štěstí nepřichází…

Ba naopak!

Zdá se mu, že si s Alžbětou přestávají rozumět.

Je už pátý rok doma sama se dvěma dětmi a má z toho špatné

a depresivní pocity.

Nedávno, při jednom ostřejším rozhovoru Jakubovi vyčetla, že

všichni kolem dělají kariéru a ona už pět let utírá děckám zadky.

Je pro ženu role matky ponižující a má ji potlačovat emancipací?

Chtěla by si najít nějaké místo, alespoň na zkrácený úvazek, aby

se dostala mezi lidi.

Nejde to.

Když už se po roce zdá situace na ostří nože, zjistí, že Alžběta je

v jiném stavu.

Zatajila mu, že vysadila antikoncepci.

Má ponižující pocit jakéhosi „plemenného býka“ a ví, že tento

podraz jí těžko kdy odpustí.

Jakub má pocit, že mu praskne hlava, ale ta jednostranně chtěná

Janička je nakonec jakési „ekonomické řešení“.

Začne mezi nimi vládnout křehké příměří a oba ví, že je to spíše

pudová záležitost než nějaké nové vzplanutí citů.






Zařazeno v kategorii Četba na pokračování, Trojitý Nelson



Počet komentářů na “Trojitý Nelson – kapitola 13” - 1


    Eva   (1.1.2012 (17.07))

    No jo, jak příznačné, bohužel Karel není jediný estébák, který dnes úspěšně podniká.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička