My od Hooka jsme od rána v takovým smyku, že na nás jdou mrákoty. A to je krize. Fakt nevíme, co bychom dělali, kdyby se dařilo. Takže se omlouváme, že svůj dnešní bystrý postřeh sem dáváme až teď.
Ono to fakt nejde, i když jsme chtěli, ale prostě když ten čas není a vy musíte dělat jak mourovatý, tak se prostě nedá a to ví každej, kdo vědět chce a ten, kdo vědět nechce, tak bude trucovitej a nenaděláte s tím nic, protože taková je doba a takový jsou lidi a s tímhle bojovat nejde, jelikož to musíte buď přijmout anebo se zbláznit a nechat se hospitalizovat v Bohnicích na pavilonu tři, kde je ve vstupní hale obrovskej klavír a pokud mezi ubytovanejma bláznama je nějakej, kterej holduje muzice a takhle v podvečer hraje, tak i ti největší depresoidní pacienti zjihnou a pláčou a maj takovej hlubokej pocit sounáležitosti se všehomírem.
Jestli si teď myslíte, že jste zrovna přečetli sračky o ničem, máte pravdu.
To je vše.