Bral do svých rukou hlínu barvy rudé
dával jí nový, krásný tvar
pak vtiskl pečeť, počkal si, až bude
ve velké peci správný žár
Na kruhu v dílně, rukou usouženou
vytvářel čistý, lepší svět
tak aby básník se synem či s ženou
u jeho džbánku mohli posedět
Vyhasla výheň, kruh se nezatočí
ty ruce dávno kryje zem
však dodnes každý, který v dílnu vkročí
zatouží chvíli sám být hrnčířem
to je krásná, teskná a jímavá báseň...a taky srozumitelná, takže musí oslovit každého..
Krásná pocta hrnčířovi, opravdu.
... oslovilo...