Literární web Sůvička
V čekárně fMRI
Agin
To strachem, hustým jako krém,
co líně teče po obratli,
jak směska z medu, zmatků, trém,
a ještě navíc, což je k zlosti,
má touhu zkoušet sílu střev,
svou ohniskovou vzdáleností,
mám jasno tím, že se mnou praští.
Co bude házet, perly, hrách,
až příjde zpráva v bílém plášti?
Ach, co je všechno hvězdný prach.
Počet komentářů na “V čekárně fMRI” - 8
Agin (13. 3. 2012 (20:35))
Počkám....co to je dvacet let? Dvakrát se nevyspíš a je to tady...
Katka (13. 3. 2012 (17:41))
Neumím kreslit, řekla bych jedině svým dvěma dcerám, ale nechci ještě, aby věděly, co je strach, nejsou tak veliké. Když počkáš tak dvacet let, nakreslí. V té básni je smutek, to je jasný, ale smutek s dobrým koncem. Nemám ráda ubečanost textu, dobře jsi to vyvážila. Tož tak..
Agin (13. 3. 2012 (16:51))
Umíte někdo nakreslit strach? Malé gatě, velké oči...
Katka (13. 3. 2012 (16:44))
Zvláštní směsice, ale je dobře namíchaná. Mně vyšlo, že strach má malé gatě..je tak? vtipné, líbí..
Eva (13. 2. 2012 (18:32))
jsem ráda, že dopadla dobře... člověk si většinou srovná priority v okamžiku, kdy už je pozdě
Agin (13. 2. 2012 (15:25))
PS....v takových okamžicích si člověk uvědomí, co je a co není důležité...
Agin (13. 2. 2012 (15:23))
Ano, byla to snad ta nejdelší čekací prověrka....ale, naštěstí dopadla, házel perly, kolega v bílém plášti...
Eva (13. 2. 2012 (12:38))
nervozita při čekání na výsledek magnetické rezonance, jedná-li se o podezření na vážnou chorobu, opravdu prožere i střeva (znám to, můj tatínek měl Grawitze)... nenapadají mě vhodná slova, abych vyjádřila, co všechno mě při čtení tvé básně napadá...