Poklad (z obecní kroniky)


8. března 2012, autor eliah bruno,



 

Poklad (z obecní kroniky)

                                                                                     
vyslovte číslo ŠESTSETOSUMDESÁTSEDUM…..a počítejte v rytmu od prvýho pražce…
na konci té číselné řady bude zakopnutí o vyhýbku a sklouznutí
z náspu – přímo k pípě, kde pivo smeká pěněnou čepici na uvítanou
a zdraví řízně: Dobrý večer pane Pásku
!

a pan Pásek si mne nárt bo se udeřil při sklouznutí a haleká:
Dobrý večer všeci a dobrý večer pípo skvostná!
a usedá a jme se skla roseného – jelikož promptně nalito a přehltne Pásek cez ohryzek chmelovinu a povzdychne slastně….
jako v reklamním štěku na libost poživačnou.

A včil se s Michálkem P.vracejte zpět….
od ŠESTSETOSUMDESÁTSEDUM k nule…. nebo k jednotce…. dle trpělivosti kroků….a jsme u něj doma…. skoro doma, jelikož nutno udělat krokově pár fází dvojí opory-(mluvím o dvoukroku jo) –
sevřít kliku na dveřkách a vklouznout do drážního domku…
což je baráček s miniparcelkou vedle kolejiště….
opodál pár kachlí pro nástup dýchavičný do dýchavičný lokálky, která jediná tu staví třikrát za den, jelikož zapomíná a stále si připomíná, co napsáno na ceduli orezlé…. a slabikuje syčivě skrze povzdechy parou důrazněné písmenka, která v součtu zvěstují že nastupujete
ve
stanici Hradec – Dolní Loučka….

A kdybyste vystoupili s divným oumyslem (nedajbože) a šli kol horní louže požární – ku mě dojdete
…(nedajbože)
však když zaťukáte, otevřu vám, rychle si dopínajíce kaťata pokleslá pohodlně, bych neurazil příšedšího…. nedajbože
teda

Michalův baráček s miniparcelkou je více k jihu….asi vo šedesát metrů…. ten baráček drážní.
já vám aji vysvětlím, kterak jej natrefit….zbloudilci hor našich hehe…
tam nenutno klopkat – tam stačí výsknout … Pásku Míšoooooo!…. jste domaaaa??? a von když bude doma, tak vylízne a usměje se na vás, maje na každém rameni morče vlezlý… esli spoznáte ty potvory z Južnej Amériky –
ty myšky obtloustlý incký…. tam v Incku přírodně nešlechtěný
a vícebarevný, leč v Európě podléhající genetickému nátlaku chovatelů trhlých, kerý teda dělaj psí kusy, by skrze ty bestie zaujali okolitost pěstitelskou… hobby jako…. co si lidi libujou v chovu těch divných enimals….
Michal byl zcela blázen do těch potvor…. fakt nevím, kde se v ňom ta zvrácenost vzala…. a aji čítal študovně chovný brožury, kerý upřesňovaly, jakéže to pakáže mu serou v obýváku….cvok!!

já teda sbírám známky….
což libost rovněž intimní leč všeobecně nesmrdící…
iba pinseta stačí jo a lupa a pár kámošů obdobně postižených
známka dopisní se nepáří…. rovněž nerodí….necicá a ani nechcípá… nepije vodu a nežvejká zrnivo a jinej sajrajt….
známce netřeba vyměňovat stelivo do čerstvosti!
známku netřeba v pětinedělí odstavovat, by nevošukala svou matku náruživě….
mrchy morčecí množivé jejda…!

proč teda ták zdlouhavě?
se směju dopředu…..

v 8:46 Pásek trnule zdraví před barákem Intercity, kerej si to valí cez Wroclaw do Germánie – v 9:17 se dobelhá stará Vařeková k lokálce,
kerá kvíčivě dobrzdí, by stará paní s hekáním nasedla a ku dceři do Hradca dojela, bo Jindřišek má sračku a odmítá Sunar….
a Michal pomáhá tej čarodejnici vyhekat schody do vagónu a vona jej stejně pomluví, že ju chytal nepřístojně za zadek – ta babizna mlsná, kerá iba kamufluje péči o vnouče aji motlidby, v kostelíku kamufluje a u zpovědi lže, že nemá hříšný myšlénky – což ne pravda, bo se jich n i k d y nezbavila…

a lokálka kvičivě protočí kolesá a naoko jařeně polaská kolejnice, choť má vlačisko ono šeckého pokrk a touží po šrotovišti….
a Pásek lokálce rezignovaný naplácá výpravčí plácačkou…
aby se zvetila a neužírala mu čas, jelikož blond Jelizaveta morčecí má mladý…. tři přežily a dvě sežrala….
a rejdí v kleci Jelizaveta a ne a ne si lehat ku kojení
a malý pískaj zhnuseně, že maj krkavčí matinku a třeba jí vtlouc reflexy –  což jde bo psáno v knize, kapitola šest s názvem:
Nebojte se odchovu….

a lokálka astmaticky za zatáčku a Vařeková již žere řízek schystaný – že jako výlet a žvejká a je nasraná že ju Maruška v chodbičce nepozdravila a polkne a dřímká… baba Jaga hnusná….. však Jindřišek jak odroste sa ku ní nebude hlásit, bo by se mu šeci smáli
že babina uštěkaná a
ten hrb!!!!

ale Pásek výpravčí si oddechne a kmitá ku kletce a pozoruje,
kerak se maličcí futrujou a má radost, že vrh poveden
a brožury instrukční nelhou… a
krysky prospívaj krysenky milé

blíže o něm teda… o chovateli zarputilém, ctiteli pivka,
výpravčím a jedním z trojčat…. jde mluva moja o něm teda….

byl z jednoovulovej trojčat…. leč děvčátko se stalo nekřtěňátkem, bo nedožilo křtitelnice… – stává se …jo jo jo
a tý dva bráškové… jako buci kluci klukové….košulenky bílé a řvali, když svatá voděnka na hlavičky skanula…
a rostli a rostli a aji do třetice rostli… (ikdyž jen dva)
k radosti rodičů vyrůstali zdárně i různě exteriérově, i povahově že jako do kontrastu, jak řečeno školním psychologem…
a esli Michálek plavý, že ovečka mu říkali… tak bratr Eda
z toho se stala ovce černá… k nevůli familie očerněl a jako takový – coby švarcbaranček – trh se od rodiny v postpubertě 
a bloumal dobrodružně po světě…. nedávaje o sobě zpráv…
ba ani na pohřby nepřijížďal… se nerozloučil rituálně ni s matkou
ni s oteckom…. ovca černistá
toulavá sakra!

no – a jednou…kdo to haleká před dveřkama drážní chatrčky?
ten toulavec haleká!
přes plece matyldu… drška úsměvná a samozřejmá při znovudobytí domova…
tulák se vrátil pod krov rodný!
Michal se smířil poznenáhle s existencí toulance – aji se Eduard naučil zvedat prkýnko hajzlový při chcaní a nabyl civilisovaných klišé cez hygienu aji cez komunikaci s okolím, bo zprvu
byl divočák z jungle skoro….

ale uměl se bratrsky křenit na brášku
a mrkal švidravou bulvou na něj – že jako
Póóčkej….však neprohloupíš Míšo že patřím k tobě
a takový naivní narážky, že jako svět vychází vstříc tulákům ve štěstí někdy a von že doved svět očuchat aji se zakousnout a držet ve stisku a že stále má bradu sevřenou… a zuby zdravě silné a nepouštějící to, co jednou zahryznuto….
a takový pindy jako vod Jacka Londona – že by jeden myslel, že mu patří šecka olejová pole severně vod Dallasu…

Leč výpravčí Míša sral na Dallas a počítal pražce….
 
já jako obeznalej situace jsem item sral na Dallas
a přerovnával alba se známkama Texasu…
vobčas sem ku nim ozavítal na večeřu… kerou sem aji přines –
bo ku kuchyni se neměli ni jeden ni druhák…
a vše šlo do stereotypu klidnýho…tak jak to má být, by pivo chutnalo bez nervování se.

a včil to zrychlím… bych se nezakecal detaily jo!

Edovi jednou trhlo v kebuli…že jako udělá južnoamericků večeřu
leč nikomu neřek receptúru a z jakej poživatiny….
a já zrovna v ten čas večerní došel
a
libá vůně všade !
a došel Michal a řek mi ptavě, že co sem to jako uklohnil?…
a Eda ho nenechal vydýchnuť ani a smál se že ON – Eda se činil kuchtivě…
a švihal Eda k troubě a vytáh brutvanu vonící, 
ve který
šecky hobby morčata na oleji pečená!!!!  (?)

no – konflikt bratrskej decibelovej velmi!

i byl Eda vyhozen zpod rodnýho krovu bratrem řvoucím, kerej želel za kryskama svejma….
a já se Edana jako ujal, by měl kde spočinout a von mi lkal na rámi,
že to dobře myslel a já ho utěšoval, že se vše uklidní
a on mi posmrkavě sdělil, cože to má pro bráchu v měchu svém
a otevřel jej
a vysypal sedumset padesát osum gramů ryzího zlata v nuggetách… bo narazil u Belému na žílu
a já to pak převážil…ten POKLAD… a vážně – tolik toho váženě
!

a řek sem: Schovaj si to Edo zas do šuplete a vijó na pivo
vše se vyřeší u chmelu!

A vyvlek sem jej na tu zkratku po pražcích (!) 
a von posmrkával a utíral si oči vhodně….
vhodně, bo jel šnelcug na Wroclaw
a já věděl že pojede ten rychlovlak…
ale schválně jsem poutníka hnal do pochodovýho rizika
a byl přejet a rozšmelcován….
mnou zaviněně – leč tajně zaviněně….

a já mám zlato a Michal opět svá morčata pěstí
a voba sme zas kamarádi….

a spomínáme na černou ovci… Edánka nášho zlatýho,
kerej měl naivní mls na tý pečený krysky
a kerej se tímpádem moc nezavděčil, leč zanechal po sobě jmění, kerý mnou egoisticky přivlastněno…
z něhož jsem mu nechal postavit skromný náhrobek s mottem:

Kroky mé když domů dojdou – i v Království Tvé dojdou…
třpyt zlatých andělů mi spásu zvěstí!

…………………….

tak mu to teda zvěstilo!


                                               :-))







Zařazeno v kategorii Ostatní literatura



Počet komentářů na “Poklad (z obecní kroniky)” - 1


    Eva   (9.3.2012 (13.06))

    na železnici dějou se věci, ještě že se Míša vys... na Dallas:-)))...obecní kronika vůbec skýtá poklady, nejenom tento... nářečí je velmi podobné Katčinu, že byste byli z jednoho kraje?



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička