…V sedmdesátých letech se jim u nás podařilo pohnout demografickou konstantou, která se po celou dobu na celém světě držela mezi 26 a 27 lety – průměrným věkem matky – a snížit jej o celých pět let. V devadesátých letech se jim podařilo daleko víc – zcela u nás potlačit lidskou sexualitu. Zjednodušeně: natloukli lidem do hlavy, že sex je socialistický přežitek. I podle mnoha oficiálních průzkumů jsme zemí, kde je nejméně sexu na světě, a pokud jde o Prahu, tak tu je možné na mapě rovnou označit jako pól asexuálnosti.
Pokud mluvím o sexu, rovnou říkám, že sex, který se píše s tím přeškrtnutým $, považuju za přeškrtnutý celý, a za sex jej vůbec nepovažuji.
Nedostatek sexu postihuje muže daleko víc než ženy. A to nejen pokud jde o stránku zdravotní a délku života – toxicitou testosteronu a jeho metabolitů je dáno, že každý den bez sexu připraví muže o další den života. (O další, protože my muži den bez sexu tak jako tak za den života nepočítáme.)
Nedostatek sexu postihuje muže hlavně po psychické stránce, neboť muži byli vždy vázáni na tlupu, obec, sexuálně volnou skupinu, která dnes neexistuje. Ženy mají navíc mateřství, a tak sex často nahrazují přehnanou péčí o děti (často i značně odrostlé), v čemž jsou vydatně podporovány kultem mateřství. (Dnes jsou k plození dětí nuceny i hrozbami fašistů, kteří prosazují, aby důchod braly jen ty, které mají děti.) Muži mají tak akorát hospodu, kde svou sexualitu ubíjejí pivem, a pak se utěšují, že „dobré vychcání je polovina soulože“. (V tom případě by se přerušované močení muselo souloži minimálně vyrovnat, o čemž nejsem přesvědčen.)