Hook 02-04-12


2. dubna 2012, autor skraloup13,



My od Hooka se nestačíme divit. Tak prej lidi, teda jako my, chodíme po dvou proto, abychom mohli přenášet vořechy. Ty jo. A pak kdo si tady dává lajnu.
Já se potuluju po tejhle nešťastnej planetě už dost dlouho. Možná až příliš dlouho. A ještě jsem neviděl nikoho, jak se nese po chodníku, v každej ruce má vořech a culí se na všechny kolem.
Chodíme po dvou proto, abysme v jednej ruce mohli držet půllitr a v druhej cigáro. To je jasný každýmu, kdo to jasný vidět chce. Jinej důvod mě nenapadá, jelikož u každej další činnosti jde ležet. Teda, ono jde ležet i u pití a kouření, ale není to vono. Představte si knajpu, kde se všichni válej po zemi jak prasata a není kam šlápnout. Hrůza. Pokud se má člověk válet v hospodě, tak až po půlnoci.
I když, jeden můj známej, kterej se načal v pět ráno v dělnickým bufáči, se válel už okolo půl devátý dopoledne. To je ale výjimka, jelikož to je notor. Prostě s těma vořechama je to píčovina.
Prej taky lidi, jako naši spoluobčané, z nichž mnohé neznáme, jelikož nechoděj k Hookovi, když umřou, tak po nich nezbydou ani prachy na pohřeb. To nám přijde smutný, protože bejt mrtvej a ještě k tomu nepohřbenej – to by jednoho nasralo. Myslíme si, že v tomhle by měl zasáhnout stát. Jasně, kroutíte hlavou, já vím, stát má na starosti důležitější věci, ale stejně. Když se může vyprdět sto mega na cyklostezku, která má sedmset metrů, tak by se taky mohli najít nějaký kačky, aby se vykopala ďoura v zemi.
S tou cyklostezkou to je pravda. Fakt. Ptal jsem se na to. Stojí to takovej ranec prej kvůli tomu, aby na tom moh v době nouze přistát Boeing. Ale je to prý tajný.
Venku je podivně. Tváří se to, jako že se vybere, ale nevybere. Bude chcát.
To je vše.






Zařazeno v kategorii Četba na pokračování



Počet komentářů na “Hook 02-04-12” - 1


    Eva   (2.4.2012 (16.59))

    A proč tedy veverky chodí po čtyřech? Asi aby nemohly držet v jedný tlapce cigáro a v druhý pivo.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička