Králíčci


6. dubna 2012, autor Katka,



Po práci jsem jela pro děti. Ve školce mi učitelka suše oznámila, že syn asi chytl pátou nemoc. Nechtěla jsem dělat blbou, když nám tolik dětí a řekla jsem áha. Syn měl přes celou tvář červeného motýla. Dcery už mne čekaly před školou na lavičce a samozřejmě se kopaly a titulovaly se známými nadávkami – ty tele, krávo, pitomče, vole, blbče atd atd. Raději jsem je ani nenapomínala. Naskákaly do auta, vysypaly zbytek křupek, který zůstal pod zadním sklem a vylily zbytek jupíků, které smutně vyčichávaly ve všech čtyřech dveřích auta. A pojedem ještě do Hospodáře nakoupit semínka na zahradu. Chtěla jsem jen ředkvičky a salát. Nic víc, na to ostatní je času habaděj.

„Tu je smrad, „ řekl syn místo pozdravu při vstupu do obchodu. Prodává se tu samozřejmě i hnojivo, také barvy a postřiky. Smrad tu byl, to je pravda, ale to už tady všichni vědí.

„Přestaň“, napomenu ho. „Co mám říct, když je to pravda,“ oponuje synek. „Dobrý den, ty jelito,“ umravňuji jej. „Dobrý den není, venku prší,“. Ty děti, ty děti! Děcka se mi rozprchnou ke koutku se semínky. Rády vybírají a házejí mi je do košíku. Dost! Chci jenom…….pozdě, naskládají mi tak deset balíků okurek, rebarboru, čtyři druhy jarní cibulky, asi patnáct kuriozit, mrkev, cukety, rajčata, petržel, patizón, baklažány, kedluben, celer, vše nejméně po čtyřech balících. Zatímco co všechno pracně vracím, celá upocená, zpět na stojan, děcka postupně z druhé strany mi to elegantně dávají zpět. Vzdala jsem to. U pokladny jsem zaplatila asi tisícovku. Skleník nemám, a zahrádku na jeden plivanec. Jsem dnes nějaká unavená, ani nemám sílu na ně křičet. Při ukurtování posledního dítka do předpisové sedačky volá babička. Ať se děcka přijdou podívat na malé králíčky. Jů králíčci!!! A babička, zlatíčko!! A čokoládíčka, a buchtička a kofolička!!! Pak dva dny dávám potomky do starých zdravých kolejí s malými dávkami oné pochutiny a bez kofoly. Buchty peču občas, když je na mne muž hodný.

Než jsme přijeli k rodičům, je auto zralé tak na odpis. Už jsem prosila manžela, zda-li by nenamontoval přepážku mezi mne a zadními sedadly, jak to bývalo u starých taxálů. Vždy bych ji odšoupla až po jízdě. Pohledu na spoušť vzadu bych se samozřejmě nevyhnula. Ale mé nervy by byly ušetřeny toho křiku, toho křiku! Babička nám otevře a brečí. Co se stalo? „Ani mně nemluv,“ a šeptá mi. To snad ani teď dětem neřekneme, zamračím se, když mi to poví.

„Babičko ukaž nám ty králíčky,“ skákají mé děti. Honééém!!!! A táhnou maminku na dvorek, k huménku, kde má velikánskou králíkárnu. Babička se vzpouzí. Děti její vzdor pojmou jako hru, syn ze všech sil tlačí do jejich půlek. Babička se ubrzdí až u branky do zahrady. Zavedla nás ke hnojišti. Vezme motyčku, a prohrabuje se v tom fujsajrajtu. Děti se diví, copak tady jsou králíčci?

„Ano, představte si, ta maminka (ta můra, řekla ke mně potichu), všech sedm miminek rozkousala. Dvě mladší začnou srdceryvně plakat. Ta nejstarší se pídí, co tu můru králici vedlo k tak hrůznému činu. „To tak někdy prvničky dělají,“ vysvětluje babička. Uslyšíme další křik, sestra s dětmi. Utíkají za mými a smějí se na nás. Babička předvádí stejnou demonstraci konce rodičovství, a znovu vytahuje malé holátka na déšť ven. Děcka si sednou na bobek kolem hnojiště a ti mladší potahují nosy. „Proč zabije matka dítě?“ nastoluje sestra otázku. Syn – rejpal se přidává: „Já jsem to říkal, že to dneska všechno smrdí, prší, a žádné králíčky nemáme.“

Sestra mne žduchne do zad. „Pojď dáme si štamprlu, zapijem ta nebožátka, do trnek ještě daleko! To nám to jaro pěkně začíná!!“







Zařazeno v kategorii Povídky



Počet komentářů na “Králíčci” - 1


    Eva   (6.4.2012 (18.38))

    chudinky děti, a tak se těšily...mému známému zase "pochcípali" králíci, tak je zakopal...a ze záhonku začaly rašit králičí uši...



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička