Hook 01-05-12

Tak máme První máj. Normálně bychom my od Hooka nic nepsali, protože je svátek, ale jelikož jsem ve worku, tak to porušíme.

První máj, lásky čas, kterej je předurčenej k výměně genetickejch informací. Sluníčko svítí, chcát bude až pozdějc, lidi se s úsměvem vyhejbaj sobě i hovnům na chodníku a kdesi v dálce zavání borovej háj. Idylka nevídaná.

Trošku se cejtím jak Kája Mařík. Zout si boty a naboso se proběhnout sváteční Prahou. Ufff, radši na to nemyslet.

Ale víte co, ono to člověka občas popadne, že chce udělat něco bláznivého, něco, co se vymyká konvencím a zažitým pravidlům. Třeba nepřijít k Hookovi v šest, ale až v sedm, dát si místo Gambriiiinusu Holbu (kterou u Hooka netočej – o to to je bláznivější), před odchodem vyrovnat účet a… – je toho fakt halda, co by šlo provést a lidi by koukali a říkali si, ten je fakt mimo, ten je na cestě a jde a nekouká napravo ani nalevo a nikdo netuší, kde se zastaví a vy se jen tak v duchu usmíváte a pak třeba když jdete na hajzl sebou fláknete a lidi čuměj a říkaj si helejse, tenhle je fakt svůj a nevohlíží se na nic.

Tomu říkám se odvázat, bourat zažitý stereotypy, ukázat všem maloměšťákům, že si jde život užít a mít z něj radost a přitom zůstat v poho a nad věcí.

Vo tomhle by měl bejt První máj. Vo radosti ze života, vo tom, že furt nemusíme bojovat se vším, co je v dosahu, ale že člověk by měl v klidu lejt a dokázat se radovat z maličkostí – třeba už jen z toho, že dá dvě rychlý žíznivý na ex a ani nekrkne. Mimochodem, k čemu vám je norkovej kožich, když ho máte furt v čistírně, jelikož se vám po deseti pivech začne zvedat kufr?

Člověk by si měl vybrat pár věcí a ty dělat pořádně. A nesrat se do ničeho, co je nad jeho síly.

Mno, trošku poučnej esej, koukám. Ale to neva. Je První máj. Až vás to odpo zechčije, nelajte. K tomuhle dni to patří.

To je vše.