Hook 08-05-12

Náš taťka nejvyšší přestal na chvíli luštit v lánské oboře sudoku, jelikož mu jeho věrný trabant Hájek řek, že se dneska slaví konec války, která ve skutečnosti vůbec nebyla, jelikož je to jen výmysl píár agentur a jinejch intelektuálů.

Taťka usoudil, že by moh pronýst pár laskavých slov k národu. My od Hooka jeho moudra sledujeme pozorně, protože se vždycky sázíme, kolikrát řekne „stalo se přesně to, co jsem již před lety osamoceně a proti všem tvrdil“. Jednou jsem vyhrál, jelikož třináctka je mý oblíbený číslo.

Taťka tedy promluvil a sdělil nám, chudým duchem a hmotnejma statkama, že naše země má pohnutý dějiny. To jo. Zase to trefil. My od Hooka s tím stopro souhlasíme a jdem do sporu s každým, kdo by chtěl tvrdit opak. Naše země má v posledních dvaceti letech tak pohnutý dějiny, že se z toho motá šiška naprosto každýmu. Znám pár lidí, co se z toho i zeblilo.

Ty masivní přesuny majetku za dobrovolné supervize šlechetných exekutorů, ty odvážné mnohahektarové stavby logistických center v Polabí, jež lahodí oku, ta záplava vyvážených potravin v nákupních centrech, které nezabijí, ani neposílí, ta úlevná jistota, že nezáleží na tom, cos proved, ale jakého ti přidělí soudce, ta pohoda, že můžeš poslat do prdele celou Strakovu akademii a na oplátku celá Strakova akademie může tuhle zem likvidovat a ani jedni za to nejsou popotahovaný – to je jen zlomek toho, co vám vžene krev do tváří a arytmii do obou srdečních komor.

Měli bychom dnes slavit – proč ne. Jsme národ houževnatej, nezdolnej a nezdolatelnej. Zasloužíme si to.

Nedávno jsem čet, že naši senioři jsou tvrdý jak křemen, jelikož se narodili za války a ten, kdo se narodil za války, vydrží víc než Vall-i. Proto se jim skrouhnou důchody, jelikož je to tak správný a oni nás nezklamou a vydržej to. Přijde mi to fér. Celej život jsi makal, tak tě za to pošlem do prdele.

Já jsem dost stoick, ale občas si říkám, že kdyby někdo chtěl pomoct, myslím jako dát na hromadu pár dlažebních kostek, převrátit k tomu tramvaj a vztyčit prapor, že bych nezůstal opodál. Ostatně, slavíme v čase, kdy se ty barikády stavěly tak nějak samy.

Dnes chcát nebude. Jdu totiž na Květnici a tam se zmažu.

To je vše.