Byla jste vždycky smutná paní
a před tím slečna bez smíchu
měl jsem vás rád i bez usmání
miloval jsem vás potichu
Byla jste jako květy třešní
opadávající v průvanu
a já jsem nebyl vůbec dnešní
co s touhou čeká na pannu
Měla jste vlasy jako žito
když dozrává a zašumí
nedivte se, že je mi líto
že milovat už neumím
Však kdybyste se pousmála
jen jedno malé usmání
byl bych zas chlapec, jeden z mála
co potkal vílu na stráni…
áááá, zase na mě dýchla klasika z dob minulých, řekla bych, že až renesanční, jakou tvořili Petrarca a další... debbi, čistá lyrika bez zbytečných manýrů, to je to, co umíš bezvadně...báseň je nádherná, dávám do Nejlepších...
krásná báseň,moc a moc se mi líbí...
Klasická poézia s vydarenými rýmami a postojom k láske. Zaujalo.