Hook 01-06-12

Včera jsme my od Hooka listovali v polském deníku Gazeta Wyborcza a nestačili jsme se divit. Prej že jsme frustrovaný ubožáci, kteří vyráběj potraviny draze a v malým, takže Polákům závidíme,, jelikož oni jedou ve velkým a prakticky za nulu.

Možná solej posypovou solí, možná do zmrzky přimíchaj prostředek proti vším, možná jsou kuřecí prsa příliš odleželá a musíte je v kuchyni chytat, jelikož maj snahu utýct, ale to jsou všechno podle Gazety prkotiny. Podstatný je, že zdravej organismus to v poho přežije, stejně jako by měl přežít uštknutí zmije. A pokud ne, tak tu stejně dotyčnej neměl co dělat, neb vývoj nezastavíš a Darwin je všudypřítomnej. Kdepak jsem asi tohle slyšel?

Já si pamatuju jednu scénku za školky. Líbila se mi tam tenkrát jedna malá modelína. Měla žlutý vlasy a brejle, který měly jeden bifokál zakrytej, takže mi přišla naprosto neodolatelná. Tenkrát, abych se předved a aby se mnou začla chodit, jsem venku na pískovišti sněd hrst písku.

Chození se nekonalo, neb jsem jí přišel jak prase a řekla to na mne paní učitelce. Navíc jsem dostal ukrutný bolení břicha a byl jsem marod.

Poučení?

Prvák – když sežerete písek, neznamená to začátek vztahu.

Druhák – písek patří do malty, stejně jako posypová sůl na zledovatělej chodník, případně prostředek proti vším do vlasů.

Pokud tohle naši polští kamarádi nepoberou, tak ať si ty svoje delikatesy vozej třeba do Francie. To je národ gurmánů, který oceněj kvalitu a nízkou cenu.

Jsme rádi, my od Hooka, že slavný fotbalista Masopust má na Julisce sochu. Konečně! A je fajn, že Masopust je tolerantní a nevadí mu, že socha tak úplně neodpovídá realitě. Jsme rádi, když jsou lidi nad věcí, když nejsou malicherní, když nerozmazávaj zbytečnosti a s okem upřeným k dalekým horizontům jsou připraveni čelit výzvám minimálně evropského významu.

Pro tohle všechno je fajn, že Masopusta netočí, že ho sochař zpodobnil jako kojence, v čepičce a s dudlíkem, ležícího v hlubokém kočárku, takže slavný fotbalista prakticky není vidět, jelikož celá socha je na podstavci vysokém nějakých dvanáct metrů.

Možná by šel zahlédnout z vrtulníku, ale autor sochy se nám pod slibem nezveřejnění svěřil, že tvář Masopusta – kojence ještě překryl plínou vysochanou z krušnohorského pískovce. Takže i ten vrtulník by vám byl k hovnu, jelikož jediný, co byste si odnesli by bylo zjištění, že v tom kočárku možná leží nějakej malej smrad.

Mraky se kupěj, vítr se pomalu zvedá a slunce si vzalo neplacenou dovču. Bude chcát. Hodně. Ale nám to neva, neb Hook je pod střechou.

Hezkej víkend všem, co to při čtení přetrpěli až sem a v pondělí si řeknem něco hezkýho. Možná.

To je vše.