Rybáři


12. června 2012, autor Janda,



 

Přišel k nám David. David má u nás na vesnici chalupu a každý víkend sem jezdí se svojí ženou  Věrkou odreagovat se od rušného velkoměsta.

„Láďo, kdy pojedeme na ty ryby?  (Láďa je můj manžel)

„Mně je to jedno“

„Tak třeba příští pátek?“

„Třeba“

„Ale nepojedeme tam kde jsme byli minule, tam ti pstruzi  skákali na ten háček dřív, než stačil dopadnout do vody, vůbec mě to nebavilo“

„Dobrá, pojedeme jinam“ odvětil Láďa a výlet byl domluvený.

 

Každý rok v létě jezdíme chytat pstruhy na nějaké soukromé sádky, kde si můžete zapůjčit prut, vyfasujete kyblík, paličku, koupíte nějakou tu návnadu – těsto nebo žížaly, a pak chytáte a chytáte, no a jestli něco chytnete, tak to bacíte, zaplatíte, necháte si svůj úlovek připravit na místě  a nebo, což je náš případ, odvezete a doma pak ugrilujete.

Loni jsme byli na Davidově mlýně u Kružberku, kde jsme měli opravdu během půl hodiny  každý osm kousků, no pro Davida žádný rybářský prožitek.

Letos jsme měli namířeno do Nového Jičína, kde z bývalého koupaliště zřídili chytání ryb pro veřejnost.

 

Během týdne volal David snad třikrát. Prý jak se těšíme, jestli už máme připravený prut a jestli pojedeme jedním autem a kdo bude řídit. No prostě byl natěšený jak malý kluk.

 

Nadešel den D a i já začala být nervózní. Nejdříve jsem hledala prut, potom zjistila, že není navázaný háček ani splávek, ale můj Láďa v klidu ležel na gauči a pozoroval mé běsnění, což mě znervózňovalo ještě víc. Když navíc dodal: „Jsi na ty ryby nadržená víc jak ten David“, dostala jsem záchvat smíchu.

Slavnostně v 16.45 jsme troubili před domem „lufťáků“

Vyšel David. Na hlavě kovbojský klobouk, v levé ruce prut, v pravé piknikový koš,  ve kterém měl čtyři lahváče, flašku Myslivce, štamprle, svačinu, krabičku se splávky, háčky, peánem a návnadu na pstruhy-plechovku kukuřice. Za ním cupitala Věrka s kyblíkem, podběrákem a vlastní paličkou. Zkrátka neponechali nic náhodě.

Jakmile jsme dorazili k vodě, sedly jsme si s Věrkou na lavičku u vody a začaly jsme pozorovat naše rybáře. Nejdřív si ale chlapi otevřeli piva a kopli do sebe prvního panáka.

První rybu chytil David, to bylo slávy. Dalších dvacet minut se žádnému splávek ani nepohnul, načež se Láďa rozhodl, že změní návnadu a šel koupit kelímek s červy. David na to, že to je vyhozených deset korun a že na kukuřici stejně berou líp.

Nutno podotknout, že na protějším břehu tahali z vody jednu rybu za druhou.

Věrka znuděně vytáhla z košíku svačinu-rybí salát. Musím ocenit, že byla fakt stylová.

Živá  návnada na pstruhy zabrala. Láďa už měl v kyblíku pět macků a David jen mlsně a značně nervózně kroužil kolem.

„Kolik tam dáváš těch červů?“ a „Jaký máš ponor, hmm deset čísel, jako já“ sondoval a prý teda zkusí ty červy.

Červi zabrali. Davidův splávek se ponořil.

„Věro, rychle podběrák“ zahulákal a s vítězným výrazem v obličeji tahal z vody druhého pstruha.

„To je ale macek, Věrko ulij nám po štamprli a dej si s náma“

Věrka vyskočila a plnila Davidovy pokyny.

Zatímco si chlemtali a oslavovali tak zdárný rybolov, já, jakožto řidič, jsem usrkávala kofolu a zkušeňácky nahodila prut a během okamžiku byl splávek pod hladinou. Další úlovek

 

Naše klání nakonec skončilo 7:3, 7 ryb pro nás a 3 pro lufťáky. David nesl porážku statečně a hlavně, při placení se tolik neošíval jako Láďa.

Při zpáteční cestě bylo veselo, dopíjel se Myslivec  a kdyby nás zastavili policajti, snad jen dechová zkouška by vyvrátila moji abstinenci, a to si nejsem moc jistá.

Poněvadž jsme domů dorazili až před devátou a chlapi měli žízeň, šlo se do hospody. V sobotu na oběd jsme ale měli rybí hody.







Zařazeno v kategorii Povídky



Počet komentářů na “Rybáři” - 5


    Eva   (12.6.2012 (21.15))

    Kdysi jsem taky chodila na ryby, povídka přesně vystihuje to "těšení se". S tím rybím salátem to je vtipný. Akorát mi je divný postup, protože pokud vím, pstruzi se chytají na mušku, a ne na červy. A s tou kukuřicí, já nevím, vždyť je to přeci dravec? A háček (muška) se navazuje až u vody, jak bys to tam jinak dopravila? Máš přeci složený prut. Ale jak říkám, kdysi, dneska je třeba všechno jinak:-))).


    Agin   (12.6.2012 (21.40))

    Jojo, všechno je jinak...i pstruzi vědí své...


    indi   (12.6.2012 (22.51))

    tvoje povídání.. a já slintám jak bernardýn, ojojoj tak dlouho jsem neměla úhoře, pstroužka po mlynářsku nebo kapříka na másle, inspirace, hned ráno s tím něco provedu :-)


    Janda   (13.6.2012 (10.23))

    Eva: nejsem žádný zkušený rybář, ale pstruhy už jsme chytali na těsto, červy, žížaly a i na tu kukuřici brali, holt už nejsou vybíraví jako kdysi :-))


    Eva   (13.6.2012 (12.52))

    to bude asi tím, že to jsou pstruzi ze sádek, zřejmě jsou línější a žravější než ty z potoka:-)))



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička