***

***

už kráčaš
prvými krokmi obťažkáš zem
nech zakúsi od/v/a/á/hu tvojich citov

ostýchavá
zahalená priesvitnou ozvenou výčitiek
voláš -prečo nie skôr?
aby aj slnko počulo

ako slepeckú palicu nastavuje lúče
pridŕžaš sa
ty čo máš oči dokorán a vidíš
všade len nie dovnútra

stále jasnejšie svieti
aby si našla lásku k/v sebe
rozháňa otázky pochybností
a ty sa pohýňaš ďalej

odpustila si si

Zařazeno v kategorii Poezie

Eva (19.6.2012 (21.56))

Já jsem zcela přehlédla tuto báseň! A přitom je tak pěkná. Ten závěr je skvělý, dává básni nový rozměr. Přesunuji do Nejlepších.

maya (20.6.2012 (18.23))

Ďakujem Evi,vážim si to

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a