Hook 11-07-12

Tak jsme se my od Hooka dozvěděli, že existuje jakási nová reality show, jež se jmenuje Farma. Dávaj to na Nově chvíli po osmé večerní a prej de vo to, že televizní kreativci zavřeli pár psychopatů kamsi na statek a oni tam prožívaj dle slov producenta v Česku dosud nevídané letní dobrodružství.

Četli jsme, že jim utekla koza. To nám od Hooka přijde dobrodružný moc. Teď jim prej utekla i mula. Což je asi vo nervy. Skoro mi to přijde, jak kdyby se jeden díval na válku v přímým přenosu, jak je to dobrodružný. (Válkou myslím Knoflíkovou válku – pro sečtělé.)

Mně se děsně líbí, jak si na Nově myslej, že jsme národ totálních debilů. Že když si po práci večer sednem k telce, že nechcem vidět žádnej film, žádnej příběh, nic, že se chcem dívat na pár bizárů, jak kydaj hnůj a vedou u toho infantilní disputace.

Mluvili jsme o tom včera na výčepu a shodli jsme se, že proti tomu budeme bojovat. Jak? Budeme se na Farmu dívat a budeme mít u toho ironický řeči. Ostatně, naši nejvyšší to dělaj dost podobně, když proti něčemu jdou. Shodnou se třeba, že budou ze všech sil bojovat proti korupci a rozkrádání, což je následně tak vyčerpá, že se pak potácivým krokem vydaj něco seknout, aby se uklidnili.

Mno, asi se na Farmu vyfláknem úplně, jelikož na výčepu telka není a nebude, protože na výčepu u Hooka se vedou řeči a formujou nový filozofický směry.

Nedávno jsme studovali jeden vědeckej článek a musíme s ním souhlasit. O co šlo? No, v kostce o to, že drobné kosmetické nedostatky mohou ukazovat na skrytá závažná onemocnění. To je velká pravda.

Jeden známej třeba odmala kulhal. Nebylo to moc znát, prostě drobná kosmetická vada. Pak, když byl plnoletej, s tím byl u jednoho obvoďáka a ten zjistil, že nejenže má o deset čísel kratší levou nohu, ale že je i barvoslepej a hluchej. Fakt dobrý. Tohle všechno se zjistilo jen díky tomu, že trošku kulhal. Díky drobné kosmetické vadě. Nebejt malinko kratší nohy, tak tu barvoslepost a hluchotu do konce života neodhalil.

Další známej zase když si dal kafe, tak mu vyrazily fleky po celým těle a byl v šoku. Léta to takhle měl, až ho to začlo srát natolik, že s tím šel k doktorovi. Ten zjistil, že šok, do kterýho se dotyčnej dostává se jmenuje glykemickej, že je cukrář a ty fleky a všechno další je od toho, že si do kafe dává sedm polévkových lžic cukru krystal.

Závěr je ten, že by se měl člověk pozorovat. Ne kvůli tomu, aby blil z toho, že nevypadá jak model či modelína, ale proto, aby včas rozpoznal, že se něco děje. Že věci nejdou tak, jak bylo plánováno a že je na obzoru průser.

Prosím vás ale, když ráno v zrcadle uvidíte vyděšenej zelenej xicht s kruhama pod vočima, když vám žaludek tančí arytmický kvapík, když máte pocit, že ač bojujete vo holej život, tak podléháte – vše je ok. Choroba se nekoná, jen jste neměli předejšlej večer všechno zazdít tím vaječňákem.

Venku je tak nějak divně pod mrakem. Nejde vo to, jestli bude chcát, ale z kterej strany a jak dlouho.

To je vše.