Plavba na ostrovy Flores – 10. 7. – 12.7. 2012


23. srpna 2012, autor Ludek,



Po snídani se jdeme podívat na vodopád. Je ráno 7 hod a průvodce nám říká, že nám do kanoe vezme boty a foťáky a na břeh si máme doplavat. Mě bolí po túře v horách dost v krku, ale voda je teplá a teplota vzduchu také.
Čekal jsem nějaké velké vodopády, ale to se nekonalo. Lezeme po kluzké a strmé skále do jezírka nad vodopády, kde se vykoupeme a mažeme zpět.
Cestou k lodi vidíme, jak se posádky jednotlivých lodí myjí v potoku od vodopádů. Mají našampónované kebule. Čekáme na ně u moře a vidím našeho kuchaře, jak veze v kanystrech vodu na vaření čaje a jídla. Jen doufám, že ji nabral nad koupající se posádkou:-) Ale pochybuji, protože tak vysoko se na kanoi dojet nedá 😉
Po nástupu do lodě vyrážíme blíže k ostrovu Flores. Cestou si dáváme oběd a krátce po něm zastavujeme na šnorchlování.
 
 
Průvodce mele strašně rychle a chce po nás po každém 20 000 IR za šnorchlování. Ještě k tomu povídá, že se tu normálně platí 65 tis. IR, ale že my to máme jen za 20. Vůbec nechápu, proč za to máme platit. Jaké náklady může mít někdo s tím, že se někdo kouká pod vodní hladinu? Všichni mu peníze dávají, a tak nechci dělat prudiče a platím za nás za oba. Osobně si myslím, že je to byznys našeho průvodce. Přiveze si bílé pitomečky, ty pak nějaký jeho kolega zkasíruje a pak se rozdělí.
Na šnorchlování máme dvě hodiny. Je to moc krásné, hodně korálů, rostlin, barevných rybiček a modrých hvězdic. Asi po půl hodině mám otlačené dásně, Baruška také a plujeme zpět k lodi. Vidíme našeho průvodce, jak pluje na lodičce s chlápkem, co po nás chtěl peníze za šmorchlování. Ani to nekomentuji, možná mu křivdím.
S Baruškou ještě blbneme a skáčeme z lodi do vody.
Chvíli schneme na lodi a Baruška chce jít ještě šnorchlovat. Tak jdeme, ale po chvíli je nám zima a vracíme se.
Zanedlouho vyrážíme našim rachtákem dále. Málem bych zapomněl, naše loď se jmenuje Mona Lisa.
Před setměním je večeře. Jídlo se podává na podlaze na nějaké dece, kterou tu rozloží.
Po setmění čekám, že každou chvíli zastaví, nicméně se tak neděje, a tak jdeme spát. K mému překvapení jedeme celou noc, jsou velké vlny a nahoře to neskutečně hází. Člověk může ležet jen na břiše či zádech. Na boku se nedá ležet vůbec, protože to s vámi hází z jedné strany na druhou. Až k ránu zastavujeme a na chvíli usínáme.
Po krátkém spánku probuzení a kdo chce, vyráží na túru na kopec a někdo jen šnorchlovat. Baruška jde na túru a já do vody.
 
 
Poté cestujeme dál a máme opět šnorchlování. Je to zatím nejhezčí šnorchlování, co jsem tady zažil.
 
 
Poté krátký přesun a jdeme do národního parku, kde jsou varani. Náš průvodce po nás chce peníze za foťák, prý je zpoplatněno focení za 50 000 IR. Moc se mi to nelíbí, rád bych to zaplatil až u vstupu. Baruška mě obviňuje, že jsem vůči našemu průvodci zbytečně podezíravý. Tak platím. Při vstupu do areálu hledám tabuli s cenou za vstup a focení, ale nic nenacházím.
Máme střední okruh prohlídky. Vidíme jen jeleny, kteří se zde volně pohybují a jsou živou potravou pro varany.
Zhruba ve 2/3 prohlídky vidíme ve stínu stromu odpočívat samičku varana. V dobu co procházíme parkem, je prý na varany příliš horko a odpočívají schovaní ve stínu.
Mláďata varanů žijí cca 5 let v korunách stromů, aby se nestali snadnou potravou starších varanů. Ke konci prohlídky prohlídky jsou dřevěné budovy správců parku. U nich je pár varanů, tak je pofotíme.
 
 
Nastupujeme na loď a vyrážíme k našemu noclehu. Přijíždíme ještě za světla, jdu si zaplavat a po večeři pozorujeme, jak z přilehlého vodního roští vylétají velcí netopýři. Opět k nám přijíždějí lidé na loďkách a nabízejí nám dřevěné sošky varanů a korále. Je jich tu několik. Vystaví je ze své loďky na palubu. Z naší výpravy si nikdo nic nekoupil.
Po večeři zabíráme s Čechy a Slovákem deku a hrajeme hru. Dopijeme u toho slivovici a pivko, které jsme si koupili u varanů.
Jdeme spát. Když začíná svítat, startuje se motor a vyrážíme dále.
Já už nespím a čtu si. Jedeme do dalšího parku varanů. V parku stejný scénář jako z předchozího dne.
 
 
Pak loď a šnorchlování. Já nešnorchluji, do masky mi teče voda a navíc to tu není pod vodou tak krásné. Baruška čile šnorchluje a já plavu vedle ní. Po chvíli Baruška také přestává šnorchlovat a procházíme se po nádherné písečné pláži, kde je bílý jemný písek. Na chvíli uleháme, ale sluníčko příliš žhne a jdeme opět do vody. Pak trochu plavání a skákání z lodi. Při plavání do lodi, mě něco lehce požahalo, ale po 2 hod. na souši to mizí.
Cestujeme do naší cílové stanice, město Labuanbajo na ostrově Flores. Přijedeme tam oproti plánu s více než 12 hod. předstihem, a tak jsme rádi, že už nemusíme spát na lodi a dáme si konečně sprchu. V Labuanbaju je letiště a chceme si koupit letenky na ostrov Borneo (Kalimantan).
Vše klaplo dle plánu. Ubytovali jsme se v hotelu Bajo Beach, i když u něj žádná pláž nebyla 🙂 Vyrazili jsme do nedaleké restaurace na večeři, vařili tam chutně. Já jsem si dal denní specialitu, sardinky s tomatovou omáčkou a americkými bramborami. Jako drink si Baruška dala šíleného delfína (míchaný nápoj s místní pálenkou Arak) a já si dal čerstvý pomerančový džus a pak indonéské pivo Anker. Opět všude pijí lahvová piva. Otevřou vám ho až už stolu. Pro Zmoka jsem vysomroval od obsluhy zátky od piv. Více než pivo Anker mi chutná indonéské pivo Bintang.
 
Po večeři jsme si dali napůl čokoládový dort jako desert a vyrazili na ubytování. Cestou jsme koupili další pivka, v krámku, který byl naproti našemu ubytování,  zasedli jsme venku a kecali s Katkou a piva vypili. Pak si skočili ještě pro jedno a šli jsme spát. Výhodou ubytování v Bajo Beach bylo připojení k internetu přes wifi.

Strava na lodi. K snídani je vždy banánová palačinka. K první večeři byla ryba na curry. Jinak stále klasika. Kopec rýže, uvařené vajíčko a k tomu nudle s trochou zeleniny. Jednou, dvakrát vám to chutná, ale když to máte k obědu, k večeři a neustále dokola, zají se to. Na zádi lodi je bedna a v ní jsou slepice, které snášejí vajíčka. Se jim divím, že při tom houpání nějaké vyprdnou… Poslední večeře na lodi je slavností, zabijí slepici a ke klasice rýže s nudlemi máme trochu masa. Nejlepší na jídle je ovoce, pravidelně se střídá ananas s papayou.






Zařazeno v kategorii Indonéský deník



Počet komentářů na “Plavba na ostrovy Flores – 10. 7. – 12.7. 2012” - 2


    Katka   (24.8.2012 (21.04))

    Já tuhle cestu sleduju od začátku, píši až nyní, protože mě zaujala platba za šnorchlování a vzpomněla jsem si na doby, kdy jsme jeli poprvé k moři a tahali na pláž iks nepotřebných věcí a nedokázali si moře užít nebo jsme neuměli smlouvat na tržištích. Za několik lět už to umíme. Tož až pojedete podruhé, potřetí, budete vědět jak neplatit za šnorchlování, ))však chápu ten pocit, touhu chtít něco vidět, užít si zážitky za každou "cenu". Pěkné fotky, je to psáno sice záznamově, deníčkově, ale i tak chronologie je příjemná a nenudí. A závidím vám, pěkné momenty..aj jsem se poučila:)))


    Ludek   (29.8.2012 (8.29))

    Děkujeme, Katko a těší nás, že čteš naši cestu se zájmem. My jsme si původně psali poznatky z cesty jen pro sebe a neplánovali jsme je nikde publikovat. Poslali jsme je jen blízké rodině a hrstce kamarádů. V podstatě nás překvapilo, že je o to zájem a tak nás jeden rodinný příslušník přesvědčil k publikaci na Sůvičce. Můžeš zkusit uhodnout který ;-)



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička