Smlouva s Ďáblem 18.díl


27. června 2010, autor tonyend,



„Pamatuj si, co ti teď řeknu, zapiš si to dobře za ušiska. „Starší, ale báječná!“ Taková sbalí tebe, ne ty ji. Ty můžeš sbalit mladou holku, ale ne paničku. Jak poznáš paničku, nebudeš stát o mladou holku, která nic neumí, jojo, tak se věci mají. Kolik jsi už měl holek, co?“
„ Dvě. Jednu v patnácti, ta mi to ukázala, co s ním… A letos druhou, na čundru. Když já nevím, jak se holky dají sbalit. Myslím si, že mě sbalily ony, ne já je…“
Pili jsme pomalu pivo, on pak šel pro další a začal mi vysvětlovat teorie o balení holek.
 Zapamatoval jsem si pro další život, že se nesmím ostýchat, musím být iniciativní, vtipný, ale ne blbý, pozvat je někam, třeba do kina, na pohár do cukrárny a hlavně umět mluvit tak, co chtějí slyšet. Jak jsou milé, krásné, že bez nich nemůžu být…A hlavně musím být galantní a ony se musí cítit v mé společnosti dobře a bezpečně. Bylo to o lhaní, to jsem zvládal pomalu mistrovsky.
Když o tebe nebude stát, musíš to vycítit a s úsměvem vycouvat. Žádný smutek, žádné slzy. Ztrapnil byses se navždy. A bacha na chlast, nikdy za ní nejít ožralý! Jo, to když si někam sednete na dvojku vína, to jim nevadí, ale jinak to nesnáší.
Bylo toho na mě najednou moc, ale pamatoval jsem si to a zapsal jsem si to za uši.
Řekl jsem mu, že se mi výčepní strašně líbí. A nevadí mi, že je starší než já. Poradil mi, abych na ni jako náhodou počkal, když půjde domů z práce. Ale prý mě stejně sbalí ona, ne já ji, má to ve svých očích zelených jak kočka, jasně napsáno. Nemýlil se. Poslal mě pro třetí piva a řekl, tak to zkus!
„ Tak ještě dvě piva a dost… Smím se zeptat, v kolik dnes končíte?“
Točila ta piva a po očku se na mě dívala. Pak se jemně kousla do do spodního rtu a špičkou jazyka si olízla rty. V očích jí plápolal oheň a jeho jiskry zasáhly i mě.
„ To se ptáš, kdy jako zavíráme?  Máš to napsáno na dveřích, to tu snad chcete sedět do zavíračky?
Nebo se ptáš tak trochu jinak?“
Uculovala se za pípou, jak malá holka. Věděla, že mě má, tam kde chtěla mít. Poznal jsem tak, že nejen chlapi chodí na lov, ale že se nechají někdy a rádi ulovit ženskou. Zase jsem byl o něco moudřejší.
„Chtěl bych na vás počkat, až vám skončí pracovní doba.“  řekl jsem poučen, sebejistě.
„ No a co pak, až skončí…?“  
Laškovala se mnou a já se vrtěl v její rozhozené síti, nevěděl, jak pokračovat v rozhovoru.“
„Poslechni, fešáku, nemusíš mi vykat, jmenuji se Jarmila, můžeš mi říkat třeba…Jarko, no a jak se jmenuješ ty? Za hodinu končím, tak počkej venku, a jestli nevíš kam jít, tak já jo, jasný?“
„ Já jsem Sigi…“
„ Slyším dobře? Co je to za jméno, ty jsi Sigimund, Siegfríd či co? Tak se vážně jmenuješ?“
„ Néé… To mám takovou přezdívku na čundru. Jmenuji se Tonda, říkají mi ale většinou Tony!“
„ No proto, tak Tony… Pěkně to zní. Tony! A počkej na mne.“
Odešel jsem k pokladně, zaplatil jsem za dvě piva a vrátil se k našemu stolu.
Kamarád byl zvědavý, jak jsem dopadl.
„Počkej, já se na to musím napít… Zhluboka jsem si vydechl a pil. Utřel jsem si pěnu na bradě a řekl, že jsem se zeptal, kdy končí a tak. A že mi řekla, abych na ni za hodinu počkal venku, že už ví, kam půjdem. Že by mě vzala do cukrárny na pohár?“
„Blázníš, do cukrárny? Sigi, ona tě vezme ještě dneska do Ráje. To si piš a vsadím se o pětku, že to tak dopadne, takové jsou rozhodnuté natotata! A už žádné pivo, mohlo by ti to uškodit.“
Dopíjeli jsme pomalu pivo, a jak byly krýgle prázdné, vyšli jsme před bufáč a zapálili jsme si startku.
„Povím ti Sigi, kurva, máš ty ale štěstí, takovou babu by chtěl dostat každý a ona dostala tebe!“
Dokouřili jsme, vajgly jsme vhodili přes mříž do kanálu, který silně smrděl.
„Bude dlouho hnusně a pršet, smrdí kanály!“ řekl můj kámoš, když se rozloučil.
Fakt měl pravdu.
Bylo hnusné počasí a začalo pršet. Když smrdí kanály, bude hnusně. Zase jsem byl moudřejší.
Ze dveří bufetu vyplula ta má holka. Sotva jsme ušli opodál, zavěsila se do mě, jako kdybychom tak chodili odjakživa. Drobně poprchalo a nechtělo přestat.
„Víš ty co, Tony, pojedeme ke mně domů, nemá cenu kamsi chodit…“
Odvedla si mě k trolejbusu a jeli jsme k ní domů.
Cestou jsme mlčeli, já se chtěl bavit a vyptávat, ale dala mi jasně najevo, teď ne a tady v trolejbuse už vůbec. Trolejbus se kodrcal úzkou ulicí na Podhoří.
„ Zvedej se, jsme tady, budeme vystupovat!“
Uvědomil jsem si, že zcela ovládla situaci. Přesně, jak říkal ten kámoš. Sbalí tě ona, ne ty ji!  Ale musíš přistoupit na všechno, na celou její hru až do konce. Ona bude spokojená, že tě dostala a ty budeš překvapený jak! Když se jí to bude s tebou líbit, ráda tě zase příště pozve, uvidíš…
Zastavila se u jednoho z paneláků. 
„Tady bydlím.“  
Vstoupili jsme do hlavní chodby. Zamířila k výtahům.
„Tak pojď, jsme doma, jen co vyjedeme do osmičky.“
Výtah zastavil v osmém patře. Vytáhla z kapsy klíč a otevřela dveře svého bytu.
„Vyzuj se a odlož si, a sedni si do obýváku, počkej, já pustím nějakou desku. A pod konferenčním stolkem je tácek s oříšky a také láhev koňaku, ten mám ráda, je tak silný a zahřeje… Nalej si, jestli chceš. Já si jen vedle odložím.“
Vysvlékla se vedle v ložnici velmi rychle. Zůstal jsem oněmělý, když se mi ukázala jen v modré podprsence, kalhotkách a punčochách na podvazkovém pasu. Tak jsem viděl ženy pouze na sprostých fotkách.
„Líbím se ti, Tony?“ řekla a zahoupala se v pase, jako nějaká břišní tanečnice.
Mohl jsem na ní nechat oči.
„Líbíš…Líbíš a moc!“
„A už jsi takto byl, s nějakou ženou, co?  Jen se mi pěkně přiznej…“
„Takto ještě ne, ale už jsem se holkou vyspal“ odpověděl jsem bez lhaní.
„Kolik ti vlastně Tony je, osmnáct…devatenáct?“
Nevěděl jsem, mám-li zalhat, jak starý jsem.
„ Ne. Bude mi sedmnáct…“
„ A já mám už třiceti roků, nevadí ti to?“
Vůbec mi to nevadilo! Pozoroval jsem ji a nevěděl jsem, co bude dál.
„Chvilku počkej a vysvleč se, já si dám sprchu, pak se osprchuješ ty a půjdeme do postýlky!“
Do postýlky, jak to hezky řekla.
Sprchovala se a já rychle vytáhl tu láhev Gruzíňaku a pil přímo z ní. Na kuráž.
Vrátila se do obýváku a měla na sobě bílý župan. Ani se nenamáhala, aby si jej stáhla opaskem, nebo zapnula na knoflík.  Krásně ladil s jejími nazrzlými vlasy a zelenými oči.
V županu se skrývalo její krásné tělo.
„Tak na co čekáš, vysvlékni se a šup do sprchy, je mi zima, příjdi za mnou do ložnice, budu čekat v postýlce…“
Svlékl jsem se před ní a cítil jsem, jak si mě zálibně prohlíží, když jsem zůstal nahý.
Odklusal jsem do sprchy, pořádně jsem se namydlil jejím voňavým mýdlem značky Fa, které bylo k dostání jen v Tuzexu, a dal jsem si pěknou sprchu. Pak jsem se utřel do velké osušky, omotal si ji okolo pasu a pomalu jsem šel do její ložnice.
Jarmila ležela pod prošívanou dekou a vzrušeně dýchala.
„Tak odlož si ten ručník a pojď ke mně…“
Ručník ze mě spadl a Jarka mohla vidět, že mi stojí péro, jak Socha svobody v Americe.
Dívala se vášnivě a nenasytně. Tak se Eva ani Dája nedívala.
Natáhla se,  vzala mě za ruku a vtáhla do postele. Přikryla nás dekou, tiskla se k mému tělu a chvěla nedočkavostí.
Zavřel jsem na chvilku oči. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem v Kotvě vypil sám láhev vodky, jaké jsem měl sny o tomto okamžiku. Když člověk chce, sny se stanou skutečností, musí pro to ale něco udělat. Možná vypít láhev vodky.
Zase jsem byl moudřejší.
„A miloval ses s holkama i orálně?“  zeptala zpod přikrývky, kterou si dala přes hlavu.
„Já asi ne, jen tak, jak mi samy řekly, ale o tom -,Orálu´ nemluvily…“ řekl jsem tiše a hlas se mi zadrhával vzrušením.
„To je dobře, tak já tě to Tony, ty můj sladký hlupáčku všechno naučím, budeš dělat všechno, co ti řeknu a ukážu, ano? Uvidíš, jak se ti to bude líbit!“
Myslel jsem, že se zblázním. Kdyby se mi zdálo, že budu umět létat, co bych pro to musel udělat, abych fakt létal? To by nešlo, no. Ale můj erotický sen se změnil ve skutečnost.
Řekla mi, co mám dělat, abych se hezky uvolnil a než jsem se nadál, měla hlavu v mých nohách a já její okolo svých ramen.
Přikrývka z nás spadla a Jarka mě učila tomu orálku, pak dalším polohám a říkala pořád, jak jsem dobrý.
Dlouho jsme byli spolu v té její posteli. Pak unaveni, neskonale šťastni, leželi jsme vedle sebe a oddechovali. Když se posadila, pohladila mě po rozcuchaných vlasech. Dívala se mi do očí.
„Poslouchej, Tony, moc se mi to milování s tebou líbilo, ale chci ti říct, nevysvětluj si to nijak zle, no chci ti jen říct, abys to bral jen tak, milovali jsme se, ale jinak mezi námi nic nebude, ty máš svůj život a já svůj. Ale ráda tě zase tady uvidím, chápeš jak to myslím? A jdi se osprchovat, pak půjdu já a už se zase oblečeme a dáme si něco dobrého, jo?“
Šel jsem do sprchy, dával jsem si teplou i studenou a byl jsem zase tam, kde před tím. Zmatený z chování ženy.
Přemýšlel jsem o tom až doma, a nic jsem stejně nevymyslel. Tak co s tím, zase se budu muset zeptat někoho zkušenějšího. Abych byl moudřejším.






Zařazeno v kategorii Četba na pokračování, Smlouva s Ďáblem





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička