Ostrov Flores – 13. 7.2012


24. srpna 2012, autor Ludek,



Spaní přes noc pro nás nebylo nikterak komfortní, protože jsme na posteli neměli žádnou přikrývku a člověk spal jen v pyžamu a k ránu byla zima. Baruška se alespoň přikryla ručníkem.
Ráno vstávala Baruška dříve a plánovala výlety na ostrově Flores. Z dohodnutého harmonogramu vyplynul i termín koupení letenek na ostrov Borneo. Vyrazili jsme do prodejen prodávající letenky, ale nepochodili jsme. Dohodli jsme se s Baruškou, že vyrazíme s našimi novými známými do města Ruteng, které je vzdáleno cca 4-5 hodin jízdy shuttle busem.
Tak jsme si na doporučení došli koupit jízdenky na 15 hod. Po odhlášení z ubytka jsme vyrazili na oběd, kde jsme si s Baruškou chtěli koupit letenky přes internet. Na obědě se nám to nepodařilo, tak jsme si říkali, že to koupíme přes net v hotelu Bajo beach, kde jsme měli krosnu a měli nás tam vyzvednout se shuttle busem. Nedařilo se a nedařilo.
Tak jsme se rozhodli necelou půl hodinu před odjezdem, že zajdem koupit letenky, alespoň z Labuanbaja do Jakarty. Baruška se rozeběhla do stánku a letenkami a já do dalekého bankomatu vybrat peníze. Nedošlo mi, že mám na kartě limit jen 5000 Kč za den, a proto se mi podařilo vybrat jen na jednu letenku. Ihned mi došlo, kde je chyba, ale cesta na net byla daleko a navíc shuttle bus, už nás měl vyzvedávat. Cestou od bankomatu mi došlo, že se zeptám našich nových známých, zdali by mi nepůjčili 2 mil. Máme přeci jet spolu a u prvního bankomatu to vyberu a vrátím jim to. Půjčili, běžel jsem za Baruškou do krámku s letenkami, zaplatili jsme, došli do hotelu Bajo beach a za chvíli tu byl shuttle bus. Sdělili nám, že jedeme každá posádka zvlášť. Tak jsme skočili do busu, rozjeli se a došlo nám, že jsme si na sebe ani nevyměnili čísla. Naštěstí jsme si řekli, kde se chceme v Rutengu ubytovat.
Výhoda shuttle busu oproti veřejnému busu je v tom, že je menší, rychlejší a nabere a vysadí vás tam, kde si řeknete. Takže jsme po vyjetí z Bajo beach ještě cestou nabírali nějaké lidi. Asi po půl hodině jsme se vydali na cestu do Rutengu.
Město Ruteng leží v cca 1100 mnm. Proto jsme se šplhali hodně do kopců. V půlce cesty jsem si všiml, že trochu zapršelo a zrovna v tu chvíli jsme projížděli rozestavěnou částí silnice. Na stávající asfaltce byla hlína ze stavby, která se proměnila v klouzající bahno.
 
 
Čekali jsme tam asi hodinu, než se vyhrabala auta před námi. Pak jsme viděli kluky (nový známý), tak jsme měli radost, že jsou za námi a tudíž si nemyslí, že jim chceme s penězi ujet 🙂 Už byla tma, tak jsme si s Baruškou pustili na malém PC film. Chvíli po spuštění jsme se rozjeli. Vyjeli jsme bez problémů a pokračovali až do Rutengu. Řidič rozvezl všechny cestující a my jsme zůstali nakonec.
Pokračuje B…Nechali jsme se vyhodit ubytování, na kterém jsme se s Katkou shodli těsně před odjezdem. Už byla tma jak v pytli, takže super, že nás vysadili tam, a ne někde v centru, kde bychom ubytko hledali na vlastní pěst. Ubytování bylo zapadlé, pár desítek metrů od silnice, vykoukly na nás jeptišky. Ukázali nám pokoje, řekly cenu a my to s radostí přijali. Stálo to 180 tisíc i s teplou vodou. Pokoje byly krásně čistý. Je to zatím nejhezčí ubytování v Indonésii. Jeptišky byly hrozně příjemný, dobře mluvily anglicky. Bylo něco před 9. hodinou, říkaly, že brány zavírají v 9, ale jestli chceme někam na večeři, můžeme a že zavřou v půl desátý. Vyrazili jsme, v nejbližším krámku koupili vodu a sušenky a šli zpět. Naši kamarádi stále nikde. Přes mamku jsem si nechala vygooglit číslo na Katku a napsala ji zprávu, že jsme v tom dohodnutém ubytování a co oni. Káťa odepsala, že se teprve před chvíli vyhrabali z toho bláta. Dorazili chudáci asi o 3 hodiny později než my. Ještě dlouho hledali ubytování. Jeptišky zavřely brány, takže u nás už spát nemohli. S Luďou jsme dokoukali film – Goyovy přízraky – a šli spát. Byla to klidná noc, bez zvuků ulice, troubení motorek a všudypřítomného kokrhání kohoutů.






Zařazeno v kategorii Indonéský deník





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička