Platonická láska

Příběh se přihodil jednomu mladému Vietnamci, kterému je 23 let a jmenuje se Quang. Přijel do České republiky když mu bylo 13 let, to znamená že je v ČR už 10 let. Studoval v českých školách.

Kvůli rodičům se musel hodně stěhovat, rodiče pracovali před lety v Hřensku, když tam jezdilo ještě hodně Němců nakupovat, chodil do školy v Děčíně, pak, když byly v roce 2002 záplavy, všechno zboží i majetek odplavalo v řece. Po záplavě nemohli už prodávat v Hřensku, tak se přestěhovali do Ústí nad Labem, měli tam menší krámek a čekali, než jejich děcka dokončí základku.

Když Quang dokončil základku, přestoupil na střední a chodil na gymnázium. Rodiče se znovu přestěhovali na Moravu, tak se musel přestěhovat s nima a musel začít od záčatku. Chodil do školy do Přerova, dokončil studium na gymnáziu, dostal se na Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity v Praze, chodil tam rok, pak přestal, protože tam pro něj nebylo ideální prostředí, další rok se dostal do Brna na práva, ale chodil tam jen jeden semestr a přestal, půl roku zůstal doma, zkoušel dělat nějakou práci, aby se nenudil a aby měl nějaké penízky. Další rok se dostal na medicínu a momentálně tam stále studuje.

V Praze studuje, chodí na diskuzi na Lide.cz, která se jmenuje Vietnamština, jednoho dne si všimnul na diskuzi profilu jedné české slečny, na první pohled se mu strašně líbila, proto sebral odvahu a napsal jí vzkaz. Dlouho čekal, jestli mu odepíše, a opravdu mu nakonec odepsala. Začali si psát vzkazy a po čase si řekl o její telefon, chvilku si volali a domluvili si sraz, aby se konečně mohli poznat osobně: nic neplánoval, jen prostě chtěl tu holku osobně poznat, protože věděl, že byla zadaná. Nevěděl, jestli by přijela do Prahy a jestli se s ním opravdu chce sejít, tak se domluvili, že se setkají v Brně, kam oba museli dojet za svých domovů.

Přijel dřív, čekal na tu slečnu a moc si přál, aby přišla.

Po nějaké chvíli přišla nějaká slečna, nevěděl, jestli je to ona nebo ne, tak se jí zeptal: "Jseš to ty?"

Ona odpověděla: "Ano, to jsem já."

On: "Vypadáš mnohem krásnější než na těch fotkách, sluší ti to."

Ona: "Děkuji, a kam že půjdeme?"

Byl dost nervózní a nevěděl, co má dělat, tak řekl: "Mám hlad, nezajdeme někam na jídlo a pak se třeba někam podívat? Brno moc neznám."

Tak šli do McDonaldu, dali si tam jídlo a začali se víc poznávat. Po jídle se procházeli po Brně a zastavili se u muzea. Tam si spolu sedli, došlo na první vzájemné dotyky, trošku do ní rýpal, protože slečna byla velmi krásná, měla krátké tričko s velkým vystřihem a přes to jen tenkou mikinku. Pak je vyhodili securiťáci, protože bylo už pozdě a zavírali.

Rozhodli se jít do čajovny na vodní dýmku a na dobrý čaj. V čajovně si dlouho povídali. Došlo na první pusinku a na další pusinky. Potom už museli jet domů, šli společně k nadráží, drželi se za ruce a usmívali se. Před nádražím se spolu pomazlili a vůbec se od sebe nechtěli odtrhnout. On se do ní na první pohled zamiloval a myslel si, že se jí taky líbí.

Po cestě domů na ni pořád myslel a doufal, že ji znovu uvidí. Psal jí smsky – poděkování za to, že se s ním sešla a za ty krásné chvilky, které spolu zažili. Od té doby jí každý den psal a volal. Postupně se do té holky zamiloval až po uši. Domluvili se, že za ním na pár dní přijede. Měla zrovna volno v práci, tak za ním jela do Prahy na kolej. On se strašně moc těšil a přál si, aby už přišel ten den, kdy slečna přijede.

Konečně ten den nadešel, hned po škole jel pro slečnu na nádraží, jak se spatřili, hned na sebe hladově skočili, začali vášnivě líbat a nezajímali je věci, které se děli kolem nich. Jeli k němu na kolej, cestou se stavili na jedno skryté místečko, kde se spolu poprvé pomilovali. Nikdy na ty krásné chvilky nezapomene. Byly ty nejkrásnější chvíle v jeho dosavadním životě, sice spolu s ní nemohl trávit moc času, protože musel chodit do školy, ale vždycky jak skončila škola, snažil se, aby byl co nejdřív doma u ní. Pak musela odjet domů, smutně ji doprovodil k nádraží.

Každý den jí psal, volal a už jí vyznal svou lásku. Spolu byli takhle tajně několik měsíců. Buď přijela za ním anebo si domluvili někde nějaký sraz, a tam se sešli. Párkrát ji vzal domů seznámit se svou rodinou. Vypadala velmi spokojená a šťastná, když mohla být s ním. Ale jako každé party, vše musí jednou skončit. Byla to zadaná holka a on na ni dělal nátlak, chtěl, aby se konečně rozhodla, s kým zůstane. Nebyla schopná říct mu své rozhodnutí, tvrdila mu že je zamilovaná do dvou kluků, do něho a taky do svého dřívějšího přítele.

Časem za ním jezdila méně a méně, už si nevymýšlela žádné výmluvy doma, aby mohla jet pryč. Jeho to začalo štvát, protože jí dal své srdce a protože byl s nějakou holkou, která měla ještě dalšího kluka, a že se musel o svou holku s někým dalším rozdělit. Byl na ni víc a víc nepřijemný. Nadešel den, kdy mu řekla, že to takhle dál nejde, musí se už konečně rozhodnout, protože tento vztah není normální.

Rozhodla se podle svého rozumu, a ne podle svého srdce, podle ní bylo správné zůstat s tím klukem, s kterým byla před tím, než toho Vietnamce poznala.

Cítil se velmi smutně a zklamaně, protože tajně doufal v to, že svou láskou si ji dokáže nějakým způsobem získat, a ona si nakonec vybrala toho druhého. Nemohl na ni vůbec zapomenout, stále se ji snažil získat zpět, avšak ani ona na něj nemohla zapomenout a tak se dali nějak znovu dohromady, ale už to nebylo jako předtím, nemohli se vidět tak často jako dřív. Protáhlo se to na další měsíce, nějaké věci se staly a některé zůstaly na tom samém místě, kde byly na záčátku.

Jednou, když se rozhodla rozejít se svým současným přítelem, zavolala Quangovi, svěřila mu, co se stalo mezi ní a tím klukem, a chtěla, aby jí slíbil, že jí nikdy v životě neublíží, a bude ji milovat, dokud mu bude bít srdce. Ptala se ho, co by udělal, kdyby mu jeho rodiče zákazali být s ní. Quang ji ujistil, že něco takového se nemuže stát, protože své rodiče zná, a kdyby se náhodou něco takového stalo, stejně by zůstal s ní, protože pro něho je celý svět, v jeho očích neexistovala žádná jiná holka než ona, miloval ji natolik, že by pro ni dokázal udělat cokoliv. Sice se ji snažil uklidnit a nějak zvednout náladu, když prožívala rozchod, ale v duši byl velmi šťastný, protože ji konečně získal pro sebe.

Ale všechno nebylo tak, jak by si přál, ona tomu svému bývalému příteli dala druhou šanci, odpustila mu všechno a zas se s ním dala dohromady. Bylo to velmi komplikované, trvalo to dalších pár týdnů, než konečně Quangovi měla odvahu říct, že se s ním rozchází. Byl znovu – podruhé zklamaný a smutný, ale tentokrát věděl, že se to už se nedá vrátit zpět, snažil se o ní bojovat, pořad ji miluje, ona však odmítla všechno, už mu nebere telefon, nepíše mu, snaží se na něho zapomenout, přitom v jejím srdci pro něj ještě pořad bylo místo.